|
|
Soukromoprávní dispozice s lidskými orgány
Mintálová, Anna ; Švestka, Jiří (vedoucí práce) ; Salač, Josef (oponent)
Závěr Ochrana osobnosti je již typicky předmětem soukromoprávní ochrany upravené v občanském kodexu. Návrh nového občanského zákoníku dokonce nechápe osobnost jako "přívěsek" právní subjektivity, nýbrž vychází z premisy, že právní subjektivita je důsledkem osobnosti člověka jako. Jako jedno z dílčích osobnostních práv v rámci jinak jednotného všeobecného osobnostního práva rozeznáváme i právo na ochranu tělesné integrity. Právě se zásahy do tohoto práva je spojená mnou předestřená problematika. V posledních desetiletích byla věda schopna dát odpovědi na léčení nemocí, které se zdály být dlouho neřešitelné. Pacienti trpící smrtelnými nemocemi proto vzhlíží k rychlému pokroku v oblasti medicíny. Ten však stále výrazněji zasahuje do chráněné tělesné integrity a činí si tak nárok na pružnou reakci zákonodárce, aby se člověk nestal pouhým zdrojem biologického materiálu. Úprava dispozic s lidským tělem však pořád naráží na nevyjasněnou právní povahu oddělených částí lidského těla a povahu mrtvého těla, které přibližuji v první kapitole. Zatímco živé lidské tělo je již jednotně chápáno jako integrální součást osobnosti, v případě mrtvého těla se názory ubírají zásadně dvěma směry. Podle jednoho zůstává tělo, právě pro svou úzkou spojitost s osobností, i po smrti předmětem osobnostně právní ochrany. I druhé pojetí...
|
|
|
Soukromoprávní dispozice s lidskými orgány
Mintálová, Anna ; Švestka, Jiří (vedoucí práce) ; Salač, Josef (oponent)
Závěr Ochrana osobnosti je již typicky předmětem soukromoprávní ochrany upravené v občanském kodexu. Návrh nového občanského zákoníku dokonce nechápe osobnost jako "přívěsek" právní subjektivity, nýbrž vychází z premisy, že právní subjektivita je důsledkem osobnosti člověka jako. Jako jedno z dílčích osobnostních práv v rámci jinak jednotného všeobecného osobnostního práva rozeznáváme i právo na ochranu tělesné integrity. Právě se zásahy do tohoto práva je spojená mnou předestřená problematika. V posledních desetiletích byla věda schopna dát odpovědi na léčení nemocí, které se zdály být dlouho neřešitelné. Pacienti trpící smrtelnými nemocemi proto vzhlíží k rychlému pokroku v oblasti medicíny. Ten však stále výrazněji zasahuje do chráněné tělesné integrity a činí si tak nárok na pružnou reakci zákonodárce, aby se člověk nestal pouhým zdrojem biologického materiálu. Úprava dispozic s lidským tělem však pořád naráží na nevyjasněnou právní povahu oddělených částí lidského těla a povahu mrtvého těla, které přibližuji v první kapitole. Zatímco živé lidské tělo je již jednotně chápáno jako integrální součást osobnosti, v případě mrtvého těla se názory ubírají zásadně dvěma směry. Podle jednoho zůstává tělo, právě pro svou úzkou spojitost s osobností, i po smrti předmětem osobnostně právní ochrany. I druhé pojetí...
|
host ::
RSS.