|
|
Polymorfismy genů podílející se na progresi renální insuficience
Maixnerová, Dita ; Merta, Miroslav (vedoucí práce) ; Kohoutová, Milada (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
V předkládané disertační práci, kterou jsem zpracovala v Ústavu biologie a lékařské genetiky ve spolupráci s Klinikou nefrologie VFN a 1. LF UK, jsem se zaměřila na možný vliv genových polymorfismů na progresi renální insuficience u IgAN a PCHLAD. Vyšetření genových polymorfismů Endotelinu a Megsinu jsem zpracovala zcela samostatně, na vyšetření ostatních polymorfismů jsem se spolupodílela. V naší studii jsme se zabývali jednak genovými polymorfismy G198T, T-1370G a 3A/4A ET-1, kde jsme nenalezli rozdíly při srovnání genotypových frekvencí mezi skupinami jedinců s IgAN s normální renální funkcí a s renálním selháním. Při haplotypové analýze jsme prokázali negativní účinek GG4A haplotypu (definovaný jako G-198, G-1370 a 4A alely). Zdá se tedy, že teprve až spojený účinek více alel se může projevit na progresi onemocnění. Dále jsme se zaměřili na výzkum C2093T, C2180T genových polymorfismů Megsinu na progresi IgAN u českých pacientů. Zřetelný efekt těchto polymorfismů nebyl potvrzen ani v jedno-genové či haplotypové analýze. Haplotypová rekonstrukce však odhalila, že TT haplotyp (definovaný jako T-2093, T-2180) se signifikantně častěji vyskytoval u stabilní skupiny pacientů s IgAN než u progresivní skupiny. TT haplotyp tedy zřejmě hraje protektivní úlohu v progresi pacientů s IgAN. Ve srovnání s výsledky...
|
|
|
Markery ovlivňující průběh IgA nefropatie.
Neprašová, Michaela ; Maixnerová, Dita (vedoucí práce) ; Dusilová Sulková, Sylvie (oponent) ; Rychlík, Ivan (oponent)
IgA nefropatie (IgAN) je celosvětově nejčastější primární glomerulonefritida s velmi závažnou prognózou, způsobuje selhání ledvin až u 50 % nemocných v průběhu 30 let. Pro stanovení diagnózy IgAN je nezbytné provedení renální biopsie, která je jako invazivní vyšetření spojena s řadou rizik pro pacienta (nejčastější je krvácení a jiné). Cílem naší práce bylo stanovit markery, které usnadní diagnózu a mohou pomoci při stanovení aktivity choroby, s odhadem prognózy a následným optimálním nasazením účinné terapie. V pilotním projektu jsme u 19 pacientů s různými typy glomerulonefritid (IgAN, diabetická nefropatie, membranózní glomerulonefritida, lupusová nefritida, ANCA asociovaná vaskulitida) a 19 zdravých kontrol prokázali panel 7 biomarkerů (8-hydroxyguanosin, dodekanal, leukotrien C4, alfa1-antitrypsin, heparan sulfát, IgA-uromodulin, Gd-IgA1), které byly schopny zcela odlišit pacienty s IgAN od nemocných s jiným typem glomerulonefritid či zdravých kontrol. V souboru 93 českých pacientů s IgAN jsme potvrdili vliv klinických faktorů (PU, HT, eGFR) na progresi funkce ledvin. Pomocí LDA a logistického regresního modelu jsme zjistili korelaci Gd-IgA1 naměřeného v séru nativně bez předléčení neuraminidázou s renální funkcí a u pacientů se stabilní renální funkcí jsme potvrdili nízké sérové hladiny...
|
|
|
Polymorfismy genů podílející se na progresi renální insuficience
Maixnerová, Dita ; Merta, Miroslav (vedoucí práce) ; Kohoutová, Milada (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
V předkládané disertační práci, kterou jsem zpracovala v Ústavu biologie a lékařské genetiky ve spolupráci s Klinikou nefrologie VFN a 1. LF UK, jsem se zaměřila na možný vliv genových polymorfismů na progresi renální insuficience u IgAN a PCHLAD. Vyšetření genových polymorfismů Endotelinu a Megsinu jsem zpracovala zcela samostatně, na vyšetření ostatních polymorfismů jsem se spolupodílela. V naší studii jsme se zabývali jednak genovými polymorfismy G198T, T-1370G a 3A/4A ET-1, kde jsme nenalezli rozdíly při srovnání genotypových frekvencí mezi skupinami jedinců s IgAN s normální renální funkcí a s renálním selháním. Při haplotypové analýze jsme prokázali negativní účinek GG4A haplotypu (definovaný jako G-198, G-1370 a 4A alely). Zdá se tedy, že teprve až spojený účinek více alel se může projevit na progresi onemocnění. Dále jsme se zaměřili na výzkum C2093T, C2180T genových polymorfismů Megsinu na progresi IgAN u českých pacientů. Zřetelný efekt těchto polymorfismů nebyl potvrzen ani v jedno-genové či haplotypové analýze. Haplotypová rekonstrukce však odhalila, že TT haplotyp (definovaný jako T-2093, T-2180) se signifikantně častěji vyskytoval u stabilní skupiny pacientů s IgAN než u progresivní skupiny. TT haplotyp tedy zřejmě hraje protektivní úlohu v progresi pacientů s IgAN. Ve srovnání s výsledky...
|
host ::
RSS.