|
|
Ekofyziologie fotosyntézy mokřadních travin
MEJDOVÁ, Markéta
Mokřadní ekosystémy hrají důležitou roli v globálním cyklu uhlíku (C). Jednotlivé procesy výměny C a jeho sekvestrace vegetací jsou studovány pomocí různých přístupů a metod. Vázání/příjem C fotosyntézou lze přímo měřit na úrovni listu za aktuální ozářenosti nebo za ozářenosti regulovaným zdrojem světla. Měřením fotosyntézy za různé ozářenosti lze vypočítat světelnou křivku fotosyntézy, na jejímž základě můžeme stanovit fotosyntetické parametry (Pmax - maximální rychlost fotosyntézy, Icomp - světelný kompenzační bod, Rd - rychlost temnostního dýchání, - maximální kvantový výtěžek) jednotlivých druhů rostlin tvořících porost. Znalost těchto parametrů nám umožní porozumět tomu, jak rostliny přispívají k výměně a sekvestraci C v ekosystému. Hlavním cílem této práce bylo stanovit parametry světelné křivky fotosyntézy dominantních druhů rostlin v porostu Mokrých luk u Třeboně. Zhodnotit, zda se zkoumané druhy rostlin liší ve fotosyntetických parametrech a jak přispívají k výměně C v ekosystému. Měření fotosyntézy jsem provedla během růstové sezóny roku 2013 v týdenních intervalech. V roce 2013 a 2017 jsem podrobně zmapovala vegetaci vybrané části porostu studovaného ekosystému. Pro celkové poznání funkce mokřadního ekosystému byly určeny produkční a fotosyntetické charakteristiky jednotlivých zkoumaných dominantních druhů rostlin. Na základě parametrů světelné křivky fotosyntézy pro jednotlivé dominantní druhy rostlin byly určeny parametry hypotetického "velkého listu ekosystému" ("ekosystem big-leaf"), jenž zjednodušeně zahrnuje celý ekosystém. Vázání C "velkým listem" bylo porovnáno s měřeními výměny C (net ekosystem Exchange - NEE) metodou eddy-kovariance (EC). Zkoumané druhy rostlin se průkazně lišily v parametru Pmax a mohou se podle něj rozdělit do tří skupin. Do první skupiny s nejvyšší průměrnou hodnotou Pmax spadají Glyceria maxima (18,36 ?mol m-2 s-1) a Acorus calamus (16,61 ?mol m-2 s-1). Do druhé skupiny spadají Carex acuta (10,83 ?mol m-2 s-1) a Phalaris arundinacea (9,41 ?mol m-2 s-1). Do třetí skupiny s nejnižší průměrnou hodnotou Pmax spadá Calamagrostis canescens (7,02 ?mol m-2 s-1 ). Pmax byla vyšší na počátku léta a poté se postupně snižovala. Vyšší Rd bylo pozorováno např. na začátku růstové sezóny; po povodni a především na konci růstové sezóny. Parametr Pmax byl průkazně ovlivněn kolísáním hladiny vody u Phalaris arundinacea a Calamagrostis canescens. Parametr Pmax u Phalaris arundinacea byl také průkazně ovlivněn červnovou povodní. Vodivost průduchů neměla vliv na parametr Pmax, byla však průkazně ovlivněna hladinou vody u všech zkoumaných druhů rostlin. Při vegetačním mapování v roce 2013 bylo zjištěno následující relativní zastoupení jednotlivých druhů rostlin: Phalaris arundinacea 35 %, Carex acuta 28,6 %, Glyceria maxima 16,5 %, Acorus calamus 1,2 % a Calamagrostis canescens 18,7 %. Při porovnání rychlosti fotosyntézy "velkého listu" vybrané části porostu s NEE byl zjištěn velmi podobný sezónní průběh (R2=0,859 - 0,998), nicméně rychlost fotosyntézy "velkého listu" byla výrazně vyšší než NEE měřené metodou EC.
|
|
|
Obrat nadzemní biomasy dominanty ostřicového slatiniště
MEJDOVÁ, Markéta
Anotace Tato diplomová práce, jež je součástí projektu GA ČR P504/11/1151 (Úloha rostlin v bilanci skleníkových plynů ostřicového slatiniště), si kladla za cíl stanovit obrat nadzemní biomasy ostřice štíhlé (Carex acuta L.) v zaplavovaném území Mokrých Luk u Třeboně. Obrat nadzemní biomasy byl stanoven za použití destruktivních i nedestruktivních způsobů měření a byl stanoven zvlášť pro generativní a vegetativní odnože, jejichž životní cyklus je velice odlišný. Vegetativní odnože vytrvávají po celou vegetační sezónu. Průměrné maximální produkce nadzemní biomasy dosáhly v druhé polovině června, hmotnost sušiny činila 2,28g. Koeficient obratu biomasy byl 1,03. Generativní odnože mají na počátku vegetace velice rychlý rozvoj a po vysemenění brzy odumírají. V porostu se živé generativní odnože přestávají vyskytovat od druhé poloviny července. Průměrná maximální produkce nadzemní biomasy byla zjištěna koncem června, hmotnost sušiny činila 1,95g. Koeficient obratu biomasy dosáhl hodnoty 1,1.
|
|
|
Obrat nadzemní biomasy dominanty zaplavované louky
MEJDOVÁ, Markéta
Tato bakalářská práce je součástí projektu MŽP SP/2d1/93/07 (Czech Terra), který se zaměřuje na hodnocení koloběhu a bilanci uhlíku ve vybraných ekosystémech České Republiky. V lokalitě Mokrých luk u Třeboně je v rámci tohoto projektu hodnocena produkce nadzemní biomasy mokřadní vegetace. V předkládané bakalářské práci se zaměřuji na dokumentaci obratu nadzemní biomasy ostřice štíhlé (Carex acuta L.), která představuje dominantu zaplavované části Mokrých luk. Má práce spočívala v nedestruktivním sledování přírůstků nadzemní biomasy ve vybraných bultech, při něm jsem přiřazovala hodnotu sušiny odnožím rostoucím v těchto bultech na základě analogie s paralelními vzorky. Na vybraných odnožích jsem pozorovala dynamiku utváření listů během vegetační sezóny, jejich usychání a opad. V této práci se rovněž zabývám rozdíly v dynamice růstu u generativních a vegetativních odnoží. Generativní odnože vytvořily během vegetace průměrně jen tři listy, celkově byly tvořeny průměrně sedmi listy, tedy čtyři listy byly založeny v předcházejícím roce na podzim. Od vysemenění listy odumíraly a poslední živé byly pozorovány 13.8. Od rostliny listy začaly odpadat ve větší míře v průběhu srpna a začátku září. U vegetativních odnoží se počet listů se během vegetace zvyšoval. Na počátku měření této dynamiky (4.6) byly odnože tvořeny průměrně 10 listy, z nichž tři byly založeny v přecházejícím roce na podzim, do září jejich počet vzrostl na 14. Během vegetace odnož měla 5-6 fotosynteticky aktivních listů. Listy opadaly pomaleji, než tomu bylo u generativních odnoží.
|
host ::
RSS.