|
|
The Notion of Body and Illness in the Healing Rituals of the 1st Millennium BCE Mesopotamia: The Case of Fever
Loulová, Petra ; Koubková, Evelyne (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Tělo je biologický systém, je ale také médiem fyzické existence jedince i jeho kultury v tomto světě. Tělo je zároveň jedincem a i kulturou konceptualizováno v představách, které společně s fyzickými vjemy utváří tělesnou zkušenost. V případě Mezopotámie a jiných starověkých kultur je pro nás skutečná tělesná zkušenost obyvatel nedosažitelná, kulturní koncepty ale studovat lze. Tato práce se zaměřuje na představy těla a nemoci v mezopotámské léčebné praxi, zachycené ve sbírkách profesionální lékařské literatury, která prošla kanonizací a byla opisována od konce druhého tisíciletí př.n.l. Z tohoto korpusu byly hlavním zdrojem práce tzv. "terapeutické texty", sbírky léčebných předpisů, v nichž je zaznamenána léčebná praxe jako taková. V těchto textech byly s přihlédnutím ke kulturnímu kontextu posuzovány formulace onemocnění a léčby, stejně jako fyzické zacházení s tělem, a to se zaměřením na případy horečky. Práce v prvé řadě shledává, že texty prezentují interakci těla a nemoci jako prostorovou a fyzickou, a to v užitých metaforách i v přístupu k tělu a okolnímu prostoru. Horečka vstupovala do těla z vnějšku, "popadla" osobu nebo se jí "zmocnila", a bylo třeba ji odstranit. Jistá míra nezávislé agence horečky, popisy jejích útoků, a také způsob odstranění horečky z těla připomínají útoky démonů....
|
|
|
Role Dumuziho/Tammûze jako pastýře a krále ve vztahu k mezopotámské sémantice prostoru na přelomu 3. a 2. tis. př. n. l.
Loulová, Petra ; Koubková, Evelyne (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Mezopotámský bůh Dumuzi (Tammûz) vystupuje v rolích pastýře, krále, partnera bohyně a "umírajícího boha". V prvních dvou jmenovaných rovinách Dumuzi ztělesňuje v Mezopotámii oblíbenou metaforu krále jako pastýře lidu. Tato práce, zabývající se zdroji přelomu 3. a 2. tisíciletí př.n.l, si proto pokládá otázku, co lze z dumuzidovských motivů vyčíst o mezopotámském ideálu krále. Soustředí se na způsob, jímž tyto vyjadřují vztah krále-pastýře ke krajině a jejím významům, tedy zejm. k představám města a okolní divoké stepi. Text se inspiruje strukturalismem v jeho nejzákladnějším přístupu, v němž lidská mysl pořádá svět do významuplných struktur, a to především v protikladu města a stepi. Rozebírá dumuzidovský obraz pastýře a krále, vztah těchto postav ke krajině mimo dumuzidovské souvislosti a hledá v těchto představách paralely. Krále nachází zejména jako udržovatele bezpečného města, pastýře pak jako prostředníka mezi městem a stepí. Dumuzi obvykle umírá jako pastýř ve stepi, skrze kontakt se zdejším nebezpečím. Královská souvislost je zde implicitně obsažena v posmrtném zničení Dumuziho salaše, která je zjevně metaforou pro město závislé na skutcích krále. Práce shledává, že Dumuziho příběh vyjadřuje rizika kontaktu s chaosem, např. ve formě cizího prostoru, do něhož král pro svou zemi nutně vstupuje....
|
host ::
RSS.