|
|
Geneze běloruské národní identity (1863-1958)
Linitskaya, Natallia ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Tato práce rozebírá proces výstavby běloruské národní identity v druhé polovině 19. - první polovině 20. století na základě definici o sdíleném vědomí společného názvu, jazyka, území a historické paměti. Tento subjektivní základ národa není v běloruském případě spojen s občanským pojetím národního státu. Místo paměti povstání Kalinovského ukazuje problematičnost použití historického dědictví, které odkazuje k Polsku a Rusku. Naopak modernizující zásah ruského státu poměrně úspěšně vymezuje "ruského rolníka" naplněním sociálních požadavků. Neúspěch v obhájení historického dědictví "Litvy" a selhání běloruštiny v dosažení statutu oficiálního jazyka zapříčinilo odpojení genealogických příznaků od národní identity. Touha "tutejších" po sociálních jistotách napomohla jejich osvojení národní identity jako zásadně sovětské. Bělorusové se stávají Bělorusy jako pracující lid skrze sociální emancipaci a mobilitu v prostoru vytyčeném koloniální mapou. Klíčová slova: Bělorusko, národní identita, nacionalismus, národní stát, bělorusizace, "tutejší" Keywords: Belarus, national identity, nationalism, national state, belorussification, «tutejshi»
|
|
|
Place Of Formation Of The Soviet Man: Traktormakers' Neighborhood In Minsk In Late Stalinism and Postsocialism
Linitskaya, Natallia ; Pešta, Mikuláš (vedoucí práce) ; Roubal, Petr (oponent) ; Daniel, Ondřej (oponent)
Sídliště pro dělníky traktorového zavodu, které bylo vybudovano na okraji Minska, se stalo prostorem vytvoření sovětského člověka. Architektura socrealismu odehrala pozitivní roli v tomto, protože se svojím prostorovým uspořádáním do uzavřených nádvoří nachazela v souladu s poválečným přáním mirného života v soukromí a rodině, zároveň povznesla životní podmínky člověka klasickými harmonickými prvkam. Druhá část téze tkví v osvojení včerejšímí sedláky-kolhozniky mentální dispozice životu v a pro budoucnost, která nastane v komunismu, stažení se do soukromí vyhýbajíc se deklaracím, naučení se nevěřit vládě, a spolu s tim se odehralo odnětí celému společenskému prostoru jeho sily, odmítání možnosti jednání a změny.
|
|
|
Geneze běloruské národní identity (1863-1958)
Linitskaya, Natallia ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Tato práce rozebírá proces výstavby běloruské národní identity v druhé polovině 19. - první polovině 20. století na základě definici o sdíleném vědomí společného názvu, jazyka, území a historické paměti. Tento subjektivní základ národa není v běloruském případě spojen s občanským pojetím národního státu. Místo paměti povstání Kalinovského ukazuje problematičnost použití historického dědictví, které odkazuje k Polsku a Rusku. Naopak modernizující zásah ruského státu poměrně úspěšně vymezuje "ruského rolníka" naplněním sociálních požadavků. Neúspěch v obhájení historického dědictví "Litvy" a selhání běloruštiny v dosažení statutu oficiálního jazyka zapříčinilo odpojení genealogických příznaků od národní identity. Touha "tutejších" po sociálních jistotách napomohla jejich osvojení národní identity jako zásadně sovětské. Bělorusové se stávají Bělorusy jako pracující lid skrze sociální emancipaci a mobilitu v prostoru vytyčeném koloniální mapou. Klíčová slova: Bělorusko, národní identita, nacionalismus, národní stát, bělorusizace, "tutejší" Keywords: Belarus, national identity, nationalism, national state, belorussification, «tutejshi»
|
|
|
Diskurs o běloruském národním obrození na základě textové produkce v pražském exilu v meziválečném období.
Linitskaya, Natallia ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (vedoucí práce)
Tato práce je interpretací diskursu o běloruském národním obrození na základě textů, vytvořených běloruskými emigranty v Praze v meziválečném období. Časová rozloha celého diskursu se samozřejmě nevymezuje pouze 20.-30. lety 20. století ale sáhá do 19. st. Předložená analýza vychází z informačního, kulturněsociálního a mocensko-politického kontextu, ve kterém se nacházelo Bělorusko v období vzniku a vzestupu národní ideje. Studie se opírá o stratifikaci evropských národních hnutí Miroslava Hrocha a jeho definici národa jakožto zvláštní sociální skupiny. Zásadním teoretickým bodem práce je polemický aspekt: Hrochův model třech fází neobjasňuje zvláštností průběhu běloruského obrození. Jeho pojetí národa jakožto produktu sociálních vztahů však ukazuje směry, kde je nutno hledat příčiny selhání projektu běloruského národa. Interpretace obrozeneckého diskursu vychází také z Andersonova pojetí národa jakožto "pomyslného společenství", které se ukázalo být velmi plodným při jeho aplikování na ideologickou složku formování běloruského národa. Studium textové produkce poskytlo možnosti k širšímu pochopení nástrojů konstruování národní identity.
|
host ::
RSS.