|
|
Spisovatelské memoáry na přelomu 19. a 20. století jako literární a historický pramen (na základě vybraných děl)
LEXOVÁ, Monika
Diplomová práce se pokusí na základě vybraných děl zhodnotit literární memoáry jako estetický artefakt a historický dokument. Bude se jednat o následující tituly: Karolina Světlá: Upomínky (Osvěta, 1874), Z literárního soukromí (Ženské listy, 1880), Alois Jirásek: Z mých pamětí (1910), Eliška Krásnohorská: Co přinesla léta I, II (1928). V kompoziční výstavbě se práce zaměří na poměr fiktivnosti a historičnosti, na vztah pravdivosti a pravděpodobnosti. Zároveň bude sledovat, jak tito autoři zpětně hodnotili vlastní tvorbu v těchto pamětech. Práce rovněž srovná shody a rozdíly v tematickém zobrazení dobových problémů a tím přispěje k vymezení tvůrčích typů jednotlivých autorů, jak je chápe moderní literární historiografie.
|
|
|
Obraz ženy 19. století u Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské (na základě vybraných textů)
LEXOVÁ, Monika
Cílem této práce je porovnání literární činnosti dvou českých spisovatelek 19. století ? Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské. Na základě vybraných textů autorek je provedena charakteristika jejich literární činnosti a typologie hlavních postav včetně jejich osudů. Vedle literární tvorby obou zmíněných autorek nezůstane opomenut ani jejich osobní život včetně snahy o emancipaci žen. Úvodní část se zaměřuje na charakteristiku doby 19. století z pohledu postavení ženy v české společnosti a jejího vývoje. Závěr práce obsahuje shrnutí tvorby obou autorek a porovnání jejich činnosti.
|
|
|
Styl mužský a styl ženský (v psané komunikaci)
LEXOVÁ, Monika
Tato diplomová práce je zaměřena na stylistický rozbor mužské a ženské komunikace v textech funkčního stylu uměleckého. Problém je analyzován jak v pásmu autora, tak v pásmu postav. Následně nalezené, více či méně důležité rozdíly mezi stylem mužským a ženským, tvoří podstatu této práce. První část je věnována obecné teorii stylistiky, dále charakteristickým znakům mužů a žen, které by mohly zapříčiňovat rozdílnost jejich vyjadřování, a nakonec je uveden výběr teorií analyzujících mužskou a ženskou komunikaci. Náplní části druhé je vlastní rozbor, který potvrzuje či vyvrací tyto obecné teorie. Po předchozí analýze jednotlivých próz následuje jejich vzájemná komparace. Analýza je prováděna ve čtyřech základních rovinách jazyka, hláskoslovné, morfologické, syntaktické a lexikální. Závěrem práce je sumarizace charakteristických znaků mužské a ženské komunikace.
|
host ::
RSS.