|
|
Osobní pohled dítěte na prožité sexuální zneužívání a jeho sociální dopad- rozbor monografie
LENDLEROVÁ, Denisa
Diplomová práce s názvem "Osobní pohled dítěte na prožité sexuální zneužívání a jeho sociální dopad," je výzkumná práce, zabývající se rozborem monografie "Hry na pavoučka" od Zuzany S. Hlavním cílem práce je zjistit, jaký sociální dopad mělo sexuální zneužívání na autorčin život. Výzkum byl uskutečněn jako kvalitativní šetření, a to na základě zakotvené teorie za použití rozboru monografie jako techniky sběru dat. Byla využita intenzivní metoda studia jednotlivého případu. Výsledky šetření ukázaly, že sexuální zneužívání mělo vliv na všechny aspekty života autorky. Nejvíce sexuální zneužívání ovlivnilo autorčiny partnerské vztahy, dále vztahy v primární rodině, zdravotní stav autorky, autorčino sebepojetí a sexualitu. Práce by mohla být přínosem pro laickou veřejnost, zajímající se o danou problematiku, protože poskytuje teoretické základy a odkazuje na přímý zdroj. Dále je přínos viděn v možnosti na základě této práce udělat rozsáhlejší výzkumné šetření, které by se zabývalo ověřováním vzniklých teoretických tvrzení. A jistým přínosem by mohla být i pro pracovníky v pomáhajících profesích,jako pomoc při porozumění obětem sexuálního zneužívání.
|
|
|
Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků v azylových domech pro matky s dětmi
LENDLEROVÁ, Denisa
Bakalářská práce obsahuje teoretické poznatky vztahující se k problematice syndromu vyhoření u sociálních pracovníků v azylových domech pro matky s dětmi a výzkumnou část.Stav duševního, emočního a fyzického vyčerpání, jak je syndrom vyhoření definován dnes, byl popsán už v době starověkého Řecka. Poprvé termín syndrom vyhoření (v angl. jazyce burnout) použil Freundenberger, který také odstartoval na přelomu 70. a 80. let minulého století obrovskou vlnu zájmu o tuto problematiku hlavně v západních zemích. K nám se tento termín a vlna zájmu dostává až koncem 20. století. U syndromu vyhoření jsou známé dvě skupiny rizikových faktorů vzniku, vnější faktory a vnitřní faktory. V nynější době, přestože syndrom vyhoření není definován jako onemocnění, má svůj průběh, fáze, příznaky i léčbu. Fáze syndromu jsou nejčastěji popisovány dle Eldewicha a Brodského. Léčba syndromu vyhoření se u každého člověka liší, někdy stačí změna zaměstnání, někdy je zapotřebí zásahu odborníka (psycholog, psychiatr, psychoterapeut). Kvůli negativním důsledkům syndromu vyhoření se v současné době klade důraz na prevenci, kde jednou z možností je supervize. Cílem této práce bylo popsat hlavní faktory vzniku syndromu vyhoření u sociálních pracovníků a zjistit, jestli jsou sociální pracovníci ohroženější syndromem vyhoření, než pracovníci v sociálních službách v azylových domech pro matky s dětmi. Pro splnění cílů byly stanoveny tři výzkumné otázky. S ohledem na cílovou skupinu byla použita kvalitativní strategie. V rámci této strategie byla zvolena metoda polostrukturovaného rozhovoru a technika dotazování. Výzkumným souborem byly pracovnice (sociální pracovnice a pracovnice v sociálních službách) z azylového zařízení ve Znojmě a pracovnice z Azylového domu pro matky s dětmi v Českých Budějovicích. Výsledky výzkumu jsou seřazeny podle okruhů, které vznikly na základě tří výzkumných otázek. Výsledky prvního okruhu otázek ukázaly, že problematika syndromu vyhoření je známá jak mezi sociálními pracovnicemi tak i pracovnicemi v sociálních službách. Analýza výsledků také ukázala rozdílnost ve znalostech, co se týče průběhu syndromu vyhoření. Přesné fáze i literaturu dokázala uvést pouze jedna sociální pracovnice. Výsledky druhého okruhu otázek směřovaly k zodpovězení výzkumné otázky: "Jak se liší faktory rizika vzniku syndromu vyhoření u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách?" a ukázalo se, že faktory, které mají vliv na vznik syndromu vyhoření u sociálních pracovnic, se týkaly spíše osobnosti daného jedince a u pracovnic v sociálních službách šlo spíš o vnější faktory jako neochota uživatelů spolupracovat nebo opětovná návratnost klientů. U výsledků ze třetího okruhu otázek bylo zřejmé, že jako prevenci syndromu vyhoření sociální pracovnice i pracovnice v sociálních službách vnímají konzultování problémů na pracovišti s kolegy, ale přestože všechny mají možnost se v zařízení využívat supervizi, tak ji jako prevenci nevnímají. Diskuze k první výzkumné otázce řešila rozsah teoretických znalostí syndromu vyhoření u sociálních pracovnic a u pracovnic v sociálních službách. U druhé výzkumné otázky jsou porovnávány faktory vzniku syndromu vyhoření. Na konci diskuze se otevírá prostor pro supervizi a to, jak je vnímána sociálními pracovnicemi. Závěr práce hodnotí cíle, které nebyly zcela naplněny, a znovu předkládá zodpovězené výzkumné otázky. V úplném závěru je popsán přínos bakalářské práce pro supervizory a účastníky supervize, pro všeobecnou informovanost o problematice syndromu vyhoření v azylových zařízeních ve Znojmě a v Českých Budějovicích a v neposlední řadě přínos pro samotné sociální pracovnice i pracovnice v sociálních službách.
|
host ::
RSS.