|
|
Vnitřní struktura eurostran po roce 2004
Kuznická, Anna ; Kasáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Rovná, Lenka (oponent)
Předkládaná diplomová práce zkoumá závislost a vztah mezi eurostranami a frakcemi Evropského parlamentu a eurostranami a národními stranami. Výzkum konkrétně probíhá na pěti eurostranách: Evropské lidové straně (EPP), Evropské sociálnědemokratické straně (PES), Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), Evropské straně zelených (EGP) a Straně evropské levice (PEL) v období 2004-2013 a soustředí se na tři oblasti: financování eurostran, vedení eurostran a autonomii při rozhodování. Práce dochází k několika závěrům. V otázce financování dochází po roce 2004, kdy vešlo v platnost Nařízení č.2004/2003 upravující financování eurostran, k osamostatnění eurostran na frakcích Evropského parlamentu a částečně i národních stranách, zároveň eurostrany disponují stále většími prostředky. Na druhou stranu jak je ukázáno na příkladu nominace a následné volby takzvaných Spitzenkandidátů, tedy kandidátů na předsedu Evropské komise, do rozhodovacího procesu jsou stále zapojeny všechny tři zmíněné složky, míra hierarchizace je přitom podobná hierarchizací členských stran eurostran. Práce také upozorňuje na značné personální propojení frakcí Evropského parlamentu a nejvyšších pozic v eurostranách a poukazuje na vztah mezi stářím a tedy i mírou institucionalizace eurostran a postavení frakcí v jejich orgánech.
|
|
|
Vnitřní struktura eurostran po roce 2004
Kuznická, Anna ; Kasáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Rovná, Lenka (oponent)
Předkládaná diplomová práce zkoumá závislost a vztah mezi eurostranami a frakcemi Evropského parlamentu a eurostranami a národními stranami. Výzkum konkrétně probíhá na pěti eurostranách: Evropské lidové straně (EPP), Evropské sociálnědemokratické straně (PES), Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), Evropské straně zelených (EGP) a Straně evropské levice (PEL) v období 2004-2013 a soustředí se na tři oblasti: financování eurostran, vedení eurostran a autonomii při rozhodování. Práce dochází k několika závěrům. V otázce financování dochází po roce 2004, kdy vešlo v platnost Nařízení č.2004/2003 upravující financování eurostran, k osamostatnění eurostran na frakcích Evropského parlamentu a částečně i národních stranách, zároveň eurostrany disponují stále většími prostředky. Na druhou stranu jak je ukázáno na příkladu nominace a následné volby takzvaných Spitzenkandidátů, tedy kandidátů na předsedu Evropské komise, do rozhodovacího procesu jsou stále zapojeny všechny tři zmíněné složky, míra hierarchizace je přitom podobná hierarchizací členských stran eurostran. Práce také upozorňuje na značné personální propojení frakcí Evropského parlamentu a nejvyšších pozic v eurostranách a poukazuje na vztah mezi stářím a tedy i mírou institucionalizace eurostran a postavení frakcí v jejich orgánech.
|
|
|
Euroskepticismus nizozemských a lucemburských politických stran na příkladu jejich kampaní proti přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu
Kuznická, Anna ; Drulák, Petr (vedoucí práce) ; Rovná, Lenka (oponent)
Tato bakalářská práce s názvem "Euroskepticismus nizozemských a lucemburských politických stran na příkladu jejich kampaní proti přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu" komparuje kampaně nizozemských a lucemburských odpůrců přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu před referendem o přijetí této smlouvy v první polovině roku 2005. Výsledkem této práce je zjištění, že nizozemské politické strany byly během kampaně proti přijetí smlouvy aktivnější než lucemburské, nejvýznamněji se do debaty zapojila nizozemská Socialistická strana a frakce Wildersova skupina, jejímž jediným členem byl Geert Wilders. Druhým cílem této práce je komparace argumentů stran, které byly proti přijetí smlouvy, z hlediska teorie dělící euroskepticismus na tvrdý a měkký, jejímiž autory jsou Paul Taggart a Aleks Szczerbiak. Argumenty, které značí tvrdý euroskepticismus, se objevily u lucemburské Levice a nizozemských ortodoxně protestantských stran Křesťanské unie a Reformní strany. Obecně ale převažovaly argumenty chránící národní zájmy obou států, což je jeden ze znaků měkkého euroskepticismu. Proti přijetí této smlouvy se stavěly pouze nevládní strany z okraje politického spektra a jednalo se o strany jak pravicové, tak levicové.
|
host ::
RSS.