|
|
Gallasové - barokní kavalíři a mecenáši (1630 - 1757)
Krummholz, Martin ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Slavíček, Lubomír (oponent)
Gallasové přicházejí do Čech z rodného Tridentska v souvislosti s majetkovými akvizicemi císařského generála Matyáše Gallase (1588 - 1647), který získal roku 1634 český inkolát. Následující tři generace jeho potomků se zde asimilovaly a úspěšně socializovaly v prostředí středoevropské habsburské aristokracie. Již po polovině 17. století byla gallasovská pozemková držba šestou největší v Českém království. Obratná sociální a majetková strategie Františka Ferdinanda Gallase (1635 - 1697) se stala nezbytným předpokladem významné diplomatické kariéry jeho syna Jana Václava Gallase (1671 - 1719). Gallasovský rod - stíhaný nedostatkem potomků - tu ve čtvrté generaci vymřel po meči zámožným Filipem Josefem (1703 - 1757). Jméno i erb Gallasů tehdy podědil spřízněný rod Klamů (Clamů) pečující o původní gallasovské majetky rovněž po čtyři pokolení. Počátek i konec působení Gallasů v Čechách symbolicky ohraničují pohnuté společensko - politické události třicetileté války a válek prusko - rakouských. Zatímco v roce 1630 se Matyáš Gallas vydal s vidinou tučné kořisti obléhat vzdálenou italskou Mantovu, byla na jaře 1757 v důsledku prohrané bitvy u Liberce pruským vojskem plundrována přímo zdejší gallasovská panství. Ovšem stejně jako na přelomu 30. a 40. let 17. století, tak i koncem 50. let století následujícho,...
|
|
|
Stanislav Sucharda (ne)loajální
Krummholz, Martin
Text se věnuje dobovým kontroverzím a dilematům v životě a díle sochaře Stanislava Suchardy (1866 - 1916), který přišel z vlasteneckého venkova do Prahy, kde působil v řadě oficiálních a spolku výtvarných umělců Mánes. Dobově vyhrocený nacionalismus a vlastenectví tehdejší české společnosti komplikovaly prosazování moderního umění.
|
|
|
Pozůstalost Zdeňka Wirtha v oddělení dokumentace ÚDU AV ČR
Krummholz, Martin ; Uhlíková, Kristina ; Vácha, Štěpán
Příspěvek se zabývá rozsáhlou pozůstalostí Zdeňka Wirtha, kterou její zůstavitel odkázal krátce před svou smrtí dnešnímu Ústavu dějin umění AV ČR. Nebývalý, pro osobní pozůstalost zcela výjimečný rozsah, stejně jako charakter odkázaného materiálu (řada fotografií, plánů, grafik) vede k hypotéze, že větší část tohoto souboru je pozůstatkem bývalého Památkového archivu budovaného během první republiky při Státním fotoměřickém ústavu.
|
host ::
RSS.