|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johaitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
host ::
RSS.