|
|
Klavírní dílo Viktora Kalabise
Kollert, Jiří ; LEICHNER, Emil (vedoucí práce) ; MALÝ, František (oponent)
Viktor Kalabis (1923 - 2006) je jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů dvacátého století. Jeho klavírní tvorba je svým značným rozsahem výjimečná mezi tvorbou jeho vrstevníků (dva klavírní koncerty s orchestrem, tři klavírní sonáty a šest dalších sólových skladeb). Většina děl je zachycena na zvukových nosičích a vydána tiskem.
V práci jsem se zabýval osobností skladatele, charakteristikou jeho hudební řeči, vyjadřování se prostřednictvím klavíru. Tento nástroj mu byl nejbližší a svěřil mu často nejvnitřnější citovou výpověď. Měl jsem za cíl prozkoumat dílo Viktora Kalabise z pohledu interpreta, vývoj hudebního vyjadřování skladatele, využití možností nástroje, nové přístupy a postupy. Chtěl jsem podnítit zájem pianistů o pozoruhodné kvality klavírního díla tohoto skladatele. Vystoupil jsem na významných akcích s jeho kompozicemi, z recitálu věnovaného výročí V. Kalabise byla pořízena rozhlasová nahrávka a CD.
Základní metodou mi byla hudební analýza. Kromě formy, harmonické a rytmické složky, jsem si všímal klavírní faktury, využití zvukových a barevných možností nástroje; v koncertantní tvorbě navíc role klavíru, jeho pozice vůči orchestru.
Kalabis nebyl výbojným novátorem a nepřijal ani metodu dodekafonické práce, nicméně ji studoval a přijal některé principy. Prošel obdobím neoklasické práce a také inspirací folklórem. Vychází z tradiční harmonie, obohacuje ji o sekundy a septimy, dostává se k bitonalitě i v částech skladeb k atonalitě. Používá volné i tradiční formy. Novátorství se projevuje v osobité zvukovosti, v osobitém spojení nástrojů, v dramaturgickém naplnění obsahu skladby. Zaměřoval pozornost ke sdělnosti a přístupnosti pro posluchače, aniž by se snažil podbízet. Vytvořil vlastní jazyk neromantické syntézy.
|
|
|
K tektonické funkci barvy zvuku v soudobé hudbě
Oplištilová, Iva ; Tichý, Vladimír (vedoucí práce) ; Kollert, Jiří (oponent)
Práce se zabývá oblastí barvy zvuku, která byla hudebními teoretiky dlouho opomíjena pro svou subjektivnost a neuchopitelnost. S rozvojem nových vědních disciplin se situace změnila. Psychoakustika a kognitivní vědy spojují percepci a měřitelné akustické vlastnosti zvuku. Prokazují existenci společných rysů vnímání různých jedinců a možnost následné klasifikace barev zvuku, o něž se může opřít i teoretik při analýze skladby.
V předkládané práci jsou postupně formulovány obecné požadavky na hudební složku, aby byla tektonicky nosná, pojednána barva zvuku, její různé definice a popisy, percepční prostory barvy zvuku a operace na nich. V závěrečné kapitole jsou uvedeny výsledky experimentů prokazující, že z kognitivního hlediska složka barvy splňuje požadavky stanovené v první kapitole a tedy ji lze, s určitými omezeními, považovat za tektonicky nosnou
|
host ::
RSS.