Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Serenáda E dur op. 22 (B 52) a Serenáda pro dechové nástroje op. 44 (B 77) Antonína Dvořáka v kontextu hudebního druhu orchestrální serenády 2
Kolátorová, Petra ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Havlík, Jaromír (oponent) ; Niubo, Marc (oponent)
Mgr. Petra Kolátorová Abstrakt: Předložená disertační práce se zabývala Serenádou E dur op. 22 (B 52) a Serenádou pro dechové nástroje op. 44 (B 77) Antonína Dvořáka z hlediska hudebního druhu orchestrální serenády. Přinesla odpovědi na otázky týkající se vlivu a významu Dvořákových Serenád mezi Serenádami svých současníků, místa tohoto druhu mezi ostatními hudebními druhy a otázky reflexe dobové hudební kritiky. Analýza obou děl a jejich komparace s vybranými díly ukázaly, jak se očekávání tohoto druhu promítalo v kompozičních prostředcích a postupech obou Dvořákových Serenád. Skladatel v obou Serenádách vystihnul všechny významové roviny tohoto hudebního druhu, jimiž byla ušlechtilá jednoduchost, oscilace druhu mezi komorní a orchestrální hudbou, mezi uměleckým a spíše zábavným charakterem hudby, návaznost na původní serenády a historii druhu a vytvořil díla, která v některých ohledech předznamenala další vývoj (neoklasicismus).
Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka
Kolátorová, Petra
Příspěvek se zabývá žánrem orchestrální serenády v kontextu reflexí "starého" a "nového".Orchestrální serenádu pro 19. století objevil opět německý skladatel Johannes Brahms,který navázal na tradice vídeňského klasicismu. O klasicistním modelu lze na základě analýzy a historických souvislostí uvažovat též v případě Serenády op. 44 Antonína Dvořáka, konkrétně o Serenádě B dur KV 361/370a Wolfganga Amadea Mozarta. Dvořák posunul Brahmsovu snahu dál směrem k pozdějšímu neoklasicismu.

Viz též: podobná jména autorů
2 Kolátorová, Pavlína
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.