|
|
Pohybový aparát koně
Hurkova, Anita Hrazhyna ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Cílem této bakalářské práce je charakteristika anatomie a fyziologie pohybového aparátu koně a popis vybraných onemocnění končetin. Práce je zaměřena na nejčastější vrozené a získané nemoci končetin, které dnes postihují různé kategorie sportovních a pracovních koní, a které jsou často důležitým faktorem jejich dalšího využití.
V první části práce je popsána anatomie a fyziologie kostry končetin, kloubů končetin a synoviální útvary na končetinách, šlachový aparát. Druhá část práce je zaměřena na nejrozšířenější nemoci končetin postihující zejména klouby a šlachy. U každého z uvedených onemocnění jsou popsány příčiny jeho vzniku a také možnosti preventivních opatření, diagnostiky a způsoby léčby.
|
|
|
Reprodukční poruchy u psů
Szabová, Martina ; Rozinek, Jiří (vedoucí práce) ; Karlasová, Barbora (oponent)
Práce je zaměřena na reprodukční poruchy psů i fen. Včasná diagnostika je základ pro zahájení léčby, ale i pro zdárné uzdravení zvířete. Poševní cytologie je levná, jednoduchá, neinvazivní metoda, která umožňuje identifikovat fáze reprodukčního cyklu nebo diagnostikovat některé patologické stavy organismu. Bakteriální kultivace výtěru pochvy či dělohy umožňuje odhalit přirozenou bakteriální mikroflóru nebo případné patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit zánět i sepsi. Sonografie dokáže odhalit různé mineralizace, hyperplazie, tumory, cysty, ale i infekci.
Nádorová onemocnění prostaty psů či mléčné žlázy fen jsou jedny z nejčastěji diagnostikovaných tumorů. Nové studie uvažují o globální genové expresi, kde se tumory klasifikují pomocí určitých vzorů, podpisů. Pyometra je běžná reprodukční porucha, která postihuje téměř čtvrtinu fen před dosažením 10 roku. Jedná se o zánět dělohy s nahromaděným hnisem a ve většině případů se řeší ovariohysterektomií. Koncentrace chemokinu KC like usnadňuje diagnostiku zánětlivé reakce organismu. Brucella canis je závažné onemocnění, které ohrožuje hlavně štěňata. Jedná se o zoonózu, takže ohrožuje
i chovatele. Je možné jí detekovat různými testy jako např. ELISA, PCR, hemokulturou či sérologickými testy. Herpesvirus psa je rozšířen po celém světě a jeho prevalence protilátek se výrazně liší. Virus se detekuje virus neutralizačním testem (VNT), hemaglutinací, fluorescencí, ELISA či PCR. Abnormální pohlavní diferenciací rozumíme abnormality chromozomů, abnormality pohlavních orgánů a poruchy fenotypu pohlaví. Mezi chromozomální abnormality patří syndrom XXY, syndrom XO, syndrom XXX, praví hermafroditi a chiméry. Jedinci s abnormalitami pohlavních žláz mají chromozomy XX nebo XY, ale jejich pohlavní žlázy nesouhlasí s chromozomálním pohlavím. U jedinců s poruchou fenotypu pohlaví existuje shoda chromozomů s pohlavními žlázami, ale fenotyp pohlaví nesouhlasí s pohlavními žlázami. Mezi tyto poruchy patří např. pseudohermafroditismus.
|
|
|
Nejčastější onemocnění psů plemene německý boxer
Augstenová, Jennifer ; Rozinek, Jiří (vedoucí práce) ; Karlasová, Barbora (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o nejčastěji se vyskytujících onemocnění u plemene německý boxer. Na začátku práce je krátce popsána historie a popis plemene boxer. Německý boxer patří mezi velmi populární psy. Je to plemeno, které bylo původně vyšlechtěno k lovu a boji s divokou zvěří. Později byl boxer využíván jako služební pes. Nyní ho vidíme spíše jen jako rodinného společníka, a to především díky jeho skvělým povahovým vlastnostem.
V další části bakalářské práce je každá kapitola započatá anatomií příslušného orgánu, u kterého se onemocnění vyskytuje. Následně jsou na základě použití vědecké literatury a po konzultaci s veterinárním lékařem popsány nejčastěji se vyskytující onemocnění u plemene německý boxer. Popsány jsou příznaky, prevalence, diagnostika a případná léčba. Většina onemocnění je doplněna obrázky.
Nejvíce se u německého boxera vyskytuje spondylosis deformans, na kterou musí mít každý chovný pes i fena rentgenové vyšetření. Ze všech popisovaných onemocnění může dilatační kardiomyopatie a arytmogenní kardiomyopatie pravé srdeční komory za smrt nejvyššího počtu psů tohoto plemene.
|
|
|
Zánět mléčné žlázy u savců
Turečková, Eva ; Rajmon, Radko (vedoucí práce) ; Karlasová, Barbora (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o zánětech mléčné žlázy u savců. Práce je zaměřena jak v obecné rovině, tak jsou zde vystihnuty i druhové rozdíly u jednotlivých druhů savců, jako jsou hospodářská zvířata a zvířata zájmových chovů.
Zánět mléčné žlázy, mastitida, je definován jako zánětlivá reakce mléčné žlázy, která nastává po průniku patogenů do mléčné žlázy (vemene). Úvodní část pojednává o anatomii, vývoji a fyziologii mléčné žlázy. Další část práce je zaměřena na zánětlivou reakci obecně, protože znalost této problematiky je nezbytná pro pochopení procesů, které se dějí při této nemoci. Poslední část je zaměřena na vznik, diagnostiku, léčbu a prevenci tohoto onemocnění. Na prevenci je v této práci kladena zvláštní pozornost, jelikož je to nejdůležitější klíč k úspěšnosti chovu a ke spokojenosti zvířete i člověka.
Pokud se budou dodržovat řádná preventivní opatření proti mastitidám s ohledem na fyziologické potřeby zvířat, můžeme tak předejít této nemoci.
|
|
|
Dentální profylaxe u psů
Franeková, Tereza ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Marcela, Marcela (oponent)
Tato diplomová práce je věnována problematice dutiny ústní psa, zejména zubům a jejich nejčastějším onemocněním. Poškození a především onemocnění zubů je u psů stále častějším a čím dále více diskutovaným veterinárním tématem. Teoretická část je věnována anatomii hlavy, dutiny ústní a zubů. Jsou zde předloženy obecné základy veterinární stomatologie a výčet nejčastějších onemocnění dutiny ústní. Praktická část zkoumá vhodnost a účinnost dvou různých preventivních opatření proti vzniku zubního plaku a potažmo proti vzniku parodontitidy.
Onemocnění parodontu je u psů stále častějším problémem, hovořeno je o něm jako o nejčastějším onemocnění malých zvířat nad věkovou hranici pěti let. Parodontální onemocnění má dvě nejčastější formy. První formou je reverzibilní zánět dásně, gingivitida. Druhá forma, parodontitida, je bez odborného zásahu ireverzibilní a může docházet až ke ztrátám zubů.
Prevence je v udržování zdraví dutiny ústní hlavním kritériem. V praktické části jsou proto porovnávány dvě metody domácích preventivních opatření. Pacienti prošli nejprve kompletním ošetřením zubů ve veterinární ordinaci, tzn. důkladné vyčištění zubů ultrazvukem a leštící pastou. Poté byla polovině podávána každý den mořská řasa Ascophyllum nodosum, tzv. kelpa, do krmné dávky, zuby tak byly čištěny pasivním způsobem. Druhé polovině psů byly zuby každý den čištěny enzymatickou zubní pastou Orozyme a byla tak zkoumána účinnost aktivního čištění zubů. Tyto dvě metody byly pomocí speciální barvící tyčinky odhalující plak na zubech porovnávány po šesti týdnech od ošetření zubů psa ve veterinární ordinaci. Při statistickém vyhodnocování výsledků nebyly shledány významné rozdíly mezi použitím pasty a kelpy. Jako nejlepší možné řešení prevence proti zubnímu plaku je nakonec doporučována kombinace obou metod.
|
|
|
Herpesvirové infekce u šelem
Zabranská, Dominika ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Rozinek, Jiří (oponent)
Viry představují velmi různorodou skupinu mikroorganismů, která se v mnoha vlastnostech liší od bakterií. Již v roce 1957 André M. Lwoff formuloval obecnou definici virů. Za nejdůležitější součást viru je z biologického hlediska považován genom viru. Podle charakteru genomu lze viry dělit na dvě skupiny - DNA viry a RNA viry. Obecná strategie replikace virů je velmi podobná a skládá se z několika fází, které se mohou lišit pořadím a délkou trvání. V roce 1973 byl ustanoven Mezinárodní výbor pro taxonomii virů, který funguje dodnes jako hlavní zdroj informací týkajících se nejnovější taxonomie virů. Označení herpesvirus pochází od slova plíživý (herpes). Jedná se o velké obalené DNA viry s dvěmi komplementárními vlákny. Replikace viru probíhá vždy v buněčném jádře. Charakteristickým znakem herpesvirových onemocnění je celoživotní latentní fáze infekce. Vážná stádia infekcí jsou zaznamenávána převážně u mláďat, fétů, jedinců s oslabenou imunitou, či jako přidružené onemocnění v průběhu jiných infekcí. Canid herpesvirus 1 i Felid herpesvirus 1 jsou zařazeni v rodě Varicellovirus, v podčeledi Alphaherpesviridae, v čeledi Herpesviridae.
Canid herpesvirus 1 (CaHV1) je virus napadající především genitální a respiratorní aparát, v menší míře způsobuje i onemocnění očí. U novorozených štěňat často způsobuje úmrtí. CaHV1 je velmi náročný na podmínky teploty a lze jej usmrtit i běžnými dezinfekčními prostředky. Může být přenášen několika způsoby, mezi něž patří i transplacentární přenos z matky na plod. Virus je všudypřítomný a má celosvětové rozšíření. Od roku 2003 je dostupné očkování pro březí feny. Hostitelský rozsah je obecně omezen jen na čeleď Canidae.
Felid herpesvirus 1 (FHV1) infikuje jak domácí, tak i divoké kočkovité šelmy z čeledi Felidae. Ve vnějším prostředí je poměrně nestabilní, velmi citlivý vůči běžným dezinfekčním prostředkům a vysokým teplotám. Transplacentární přenos z matky na plod není potvrzen. FHV1 je nejčastěji vylučován v očních, nosních nebo ústních sekretech. Virus napadá především dýchací ústrojí, sliznici spojivek a epitel rohovky. FHV1 je jedním z nejčastějších a nejvýznamnějších virových patogenů domácích koček po celém světě. Závažnější průběh onemocnění můžeme sledovat u koťat nebo oslabených jedinců. Na trhu je dostupných několik typů komerčních vakcín proti Felid herpesviru 1.
|
|
|
Vývojová a traumatická onemocnění kolenního kloubu u psa.
Špatenková, Dana ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Stanislav, Stanislav (oponent)
Luxace pately je dědičně podmíněné onemocnění, které se liší svou závažností, která závisí na stupni postižení a délce trvání luxace. Luxace pately může být mediální, která je častější nebo laterální, která je méně častá. Často jedinou možností, jak zachovat psímu pacientovi komfort a normální využívání pánevní končetiny, je chirurgické řešení. Vzhledem k tomu, že luxace pately je v převážné většině vrozená, jedná se o závažný chovatelský problém a měla by být učiněna opatření k zabránění šíření tohoto onemocnění v chovech.
Ruptura předního zkříženého vazu je především traumatického původu a postihuje spíše velká a obří plemena, ale postižena mohou být i plemena střední a malá. V nižším procentu se může jednat i o původ degenerativní. Ke zvýšené prevalenci onemocnění dochází u starších a méně aktivních psů. Po zdiagnostikování ruptury LCC by měla být samozřejmostí chirurgická intervence a to v co nejkratším možném termínu, aby se zabránilo rozvoji artrotických změn a byl zachován komfort pacienta.
Součástí diplomové práce byl i vlastní výzkum, jehož se zúčastnilo 23 psů s luxací pately nebo s rupturou LCC, přičemž u dvou jedinců se vyskytla kombinace obojího. Hypotézy z úvodu práce se převážně potvrdily, rupturou LCC byli postiženi především psi s nadváhou nebo obézní jedinci a to v 56%, predominantní postižení fen se také potvrdilo (56%) a částečně se potvrdilo i zvýšené postižení kastrátů (25% kastrovaných fen, 6% kastrovaných psů). Mediální luxace pately je výrazně častější než laterální, hypotéza se potvrdila, mediální luxací čéšky bylo postiženo 100% psů. Mediální luxací čéšky jsou postižena především malá a trpasličí plemena, hypotéza se potvrdila, všichni psi z výzkumu byli malého nebo trpasličího plemene (100%).
|
|
|
Chiropraxe a osteopatie jako manipulační techniky alternativní medicíny u koní
Pusztaiová, Gabriela ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Rozinek, Jiří (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o odvětvích alternativní medicíny a to konkrétně o chiropraxi a osteopatii u koní. Jde o metody tzv. manuální terapie. Pod alternativní medicínu spadají proto, neboť zatím nebyly uznány jako lege artis medicínské postupy. A to i přes to, že byly, především v zahraničí, provedeny rozsáhlejší medicínské výzkumy, prokazující jejich léčivý účinek na živý organismus.
První část mé práce se zabývá především anatomií a fyziologií koně. Důraz je zde kladen na celý pohybový aparát. Dále jsou zde uvedeny nejčastější indikace, vedoucí k rozhodnutí aplikovat na problém tyto manuální techniky. Ve druhé části se zaměřuji na vysvětlení působení těchto metod na jednotlivé oblasti z hlediska topografie koně. Závěrem uvádím možné kontraindikace, při kterých by neměly být techniky chiropraxe ani osteopatie u pacienta provedeny.
|
host ::
RSS.