|
|
LABORARTORY BRNO
Kamená, Markéta ; Františák, Luboš (oponent) ; Kratochvíl, Jan (vedoucí práce)
Galerie architektury a moderního umění pojednaná jako zástavba nárožní proluky. Parcela sevřená do ostrého úhlu mezi třídami Koliště a Milady Horákové spolu se stavebním programem vyžaduje atypické urbanistické řešení. Návrh je koncipován jako dva provozně samostatné objekty, galerie a dům umělců, navazující na otevřené uliční řady. Společné prostory, jako jsou kavárna, přednášková místnost nebo výstavní terasa, jsou umístěny ve střední spojující části. Objekty se rozevírají a vytvářejí tak dvoranu – důstojný nástupní prostor. Návrh je řešen bezbariérově a s ohledem na principy trvale udržitelného rozvoje.
|
|
|
Hudba jako veřejný prostor – Nový koncept brněnské Filharmonie
Kamená, Markéta ; Mutina, Petr (oponent) ; Wahla, Ivan (vedoucí práce)
Objekt filharmonie je navržen jako kruhová centrální stavba umístěná na středu eliptického vodního prstence, která se směrem vzhůru pod úhlem deseti stupňů mírně rozšiřuje. Tento kompoziční motiv se nepřímo odkazuje na tvarosloví antických chrámů, jeho zdůvodnění je však zejména funkční. Vodní prstenec má maximální rozměry vzhledem k velikosti parku, přesto je výrazným limitem pro rozměry objektu. Nástupní podlaží proto zastavuje plochu prstence nejmenší možnou plochou a každé další patro se zvětšuje dle potřeby filharmonického provozu, zejména tak, aby užitná plocha obsáhla nemalé množství šaten a zkušeben. Celkové hmotové pojetí objektu je téměř minimalistické, koncertní sál a potřebné zázemí je navrženo při spodní hranici minimálních rozměrů. Filharmonie je provozně po celém obvodu všech podlaží otevřena do okolí, za fasádou se odehrává život, čímž se svému okolí stává pohledově zajímavou. Za denního světla, kdy je provoz utlumen, vyvolává dojem stoického chrámu, ve večerních hodinách se „probouzí k životu“. Tomuto principu je podřízen architektonický výraz. Fasáda je po celém obvodu tvořena strukturálním zasklením, aby se dosáhlo efektu co největší transparentnosti. Abstraktní pojetí bez přirozeného měřítka okenních otvorů či jiných členících prvků je voleno s ohledem na princip filharmonie jako chrámu hudby, nikoliv primárně „jen“ veřejné stavby. Požadavky na vnitřní mikroklima budovy vyvolávají potřebu zastínění vnitřních prostor. V souladu s předchozím jsou i stínící prvky voleny abstraktně jako průběžné vertikální lamely začínající v nestejné výšce s ohledem na veřejný prostor parteru objektu.
|
|
|
LABORARTORY BRNO
Kamená, Markéta ; Františák, Luboš (oponent) ; Kratochvíl, Jan (vedoucí práce)
Galerie architektury a moderního umění pojednaná jako zástavba nárožní proluky. Parcela sevřená do ostrého úhlu mezi třídami Koliště a Milady Horákové spolu se stavebním programem vyžaduje atypické urbanistické řešení. Návrh je koncipován jako dva provozně samostatné objekty, galerie a dům umělců, navazující na otevřené uliční řady. Společné prostory, jako jsou kavárna, přednášková místnost nebo výstavní terasa, jsou umístěny ve střední spojující části. Objekty se rozevírají a vytvářejí tak dvoranu – důstojný nástupní prostor. Návrh je řešen bezbariérově a s ohledem na principy trvale udržitelného rozvoje.
|
|
|
Hudba jako veřejný prostor – Nový koncept brněnské Filharmonie
Kamená, Markéta ; Mutina, Petr (oponent) ; Wahla, Ivan (vedoucí práce)
Objekt filharmonie je navržen jako kruhová centrální stavba umístěná na středu eliptického vodního prstence, která se směrem vzhůru pod úhlem deseti stupňů mírně rozšiřuje. Tento kompoziční motiv se nepřímo odkazuje na tvarosloví antických chrámů, jeho zdůvodnění je však zejména funkční. Vodní prstenec má maximální rozměry vzhledem k velikosti parku, přesto je výrazným limitem pro rozměry objektu. Nástupní podlaží proto zastavuje plochu prstence nejmenší možnou plochou a každé další patro se zvětšuje dle potřeby filharmonického provozu, zejména tak, aby užitná plocha obsáhla nemalé množství šaten a zkušeben. Celkové hmotové pojetí objektu je téměř minimalistické, koncertní sál a potřebné zázemí je navrženo při spodní hranici minimálních rozměrů. Filharmonie je provozně po celém obvodu všech podlaží otevřena do okolí, za fasádou se odehrává život, čímž se svému okolí stává pohledově zajímavou. Za denního světla, kdy je provoz utlumen, vyvolává dojem stoického chrámu, ve večerních hodinách se „probouzí k životu“. Tomuto principu je podřízen architektonický výraz. Fasáda je po celém obvodu tvořena strukturálním zasklením, aby se dosáhlo efektu co největší transparentnosti. Abstraktní pojetí bez přirozeného měřítka okenních otvorů či jiných členících prvků je voleno s ohledem na princip filharmonie jako chrámu hudby, nikoliv primárně „jen“ veřejné stavby. Požadavky na vnitřní mikroklima budovy vyvolávají potřebu zastínění vnitřních prostor. V souladu s předchozím jsou i stínící prvky voleny abstraktně jako průběžné vertikální lamely začínající v nestejné výšce s ohledem na veřejný prostor parteru objektu.
|
host ::
RSS.