|
|
Mikrosporidiové infekce vyvolané \kur{Encephalitozoon cuniculi} genotypem II a III u imunokompetentních a imunodeficientních hostitelů
KOTKOVÁ, Michaela
Mikrosporidie jsou obligátní jednobuněční intracelulární paraziti, jež mají unikátní způsob vstupu do hostitelských buněk. První mikrosporidií, která byla nalezena u savců, byl Encephalitozoon cuniculi, který má široké hostitelské spektrum, infikuje celou řadu hostitelských buněk a je tak nalézán ve většině tkání. Pomocí experimentální infekce různých kmenů imunokompetentních a imunodeficitních myší byl sledován průběh akutní a chronické infekce způsobené různými genotypy mikrosporidie Encephalitozoon cuniculi s cílem osvětlit vznik dosud opomíjené latentní mikrosporidiózy u imunokompetentních hostitelů a její rozsah. Dále byla pomocí experimentů s CD4 a CD8 knockout myšmi přezkoumána role jednotlivých subpopulací lymfocytů (CD4+ a CD8+) v protektivní imunitě proti E. cuniculi a zároveň u nich byla zjištěna účinnost léčby albendazolem. Získaná data přispěla k objasnění potenciálního nebezpečí latentních mikrosporidióz vyvolaných E. cuniculi, která může představovat riziko pro příjemce orgánů pocházejících od infikovaných dárců. Nedílnou součástí práce bylo studium transplacentárního přenosu mikrosporidií z matky na plod, které přineslo odpovědi na otázku rizik spojených s prenatálními infekcemi plodů u chronicky infikovaných matek.
|
|
| |
|
| |
|
|
Autismus jako stigma a podíl sestry ve spolupráci s rodinou.
KOTKOVÁ, Michaela
Poruchy autistického spektra, jako jedny z psychiatrických poruch, mezi něž řadíme dětský autismus, atypický autismus, Asperegerův syndrom, dětskou dezintegrační poruchu a Rettův syndrom, jsou považovány za závažné odlišnosti dětského vývoje, které jsou charakterizovány problémy v oblasti komunikace, sociální interakce a chování. Právě tyto typické projevy staví překážky mezi těmito dětmi a jejich rodinou, zdravotnickým personálem, či okolím. I přes všechny snahy zlepšit péči o děti s poruchou autistického spektra je situace obecně neuspokojující. Poradenské služby nejsou přístupné ve všech regionech a na mnoha místech chybí specializovaná předškolní a školní zařízení. Také informovanost odborníků není dostačující a často se setkáme i ve zdravotnickém zařízení s neznalostí problematiky dětí s poruchou autistického spektra. Ze strany veřejnosti ještě dnes vidíme negativní reakce s nepochopením a vytvářením předsudků vůči těmto dětem a jejich rodině, čímž se poruchy autistického spektra stávají stigmatizující. Sestra jako profesionál realizuje péči pomocí ošetřovatelského procesu, v němž její role nespočívá pouze v přímém poskytování ošetřovatelské péče, ale zastává také roli obhájkyně práv dítěte a prostředníka pro výměnu informací mezi dítětem, rodiči, lékařem a jí samotnou. Sestra v péči o děti s poruchou autistického spektra neposkytuje pouze péči ošetřovatelskou, ale i výchovně vzdělávací a to tak, aby docházelo k rozvoji dítěte. Aby byla sestra ve svém počínání úspěšná, je potřeba značná dávka empatie, trpělivosti a komunikačních dovedností a to vše za podpory a spolupráce ze strany rodičů dítěte. Výše uvedené závěry souvisí s cíli výzkumného šetření, které bylo realizováno pomocí hloubkových rozhovorů a během kterého jsme chtěli zjistit, jestli je pro rodinu, která pečuje o dítě s autismem toto onemocnění stigmatizující a jakým způsobem se sestra podílí na spolupráci s rodinou. Třetím cílem bylo zjistit specifika ošetřovatelské péče o děti s poruchou autistického spektra, z nichž byl vytvořen standard ošetřovatelské péče o tyto děti. Na základě cílů a studia dostupných pramenů byly stanoveny čtyři výzkumné otázky práce. První: Je pro rodinu, která pečuje o dítě s autismem toto onemocnění stigmatizující? Druhá: Jaký vliv má autismus na rodinu, která pečuje o dítě s tímto onemocněním? Třetí: Jakým způsobem se sestra podílí na spolupráci s rodinou, která pečuje o dítě s autismem? A čtvrtá: Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče o dítě s autismem? Všechny cíle byly splněny. Doufáme, že tato práce poskytne sestrám tolik informací o problematice ošetřovatelské péče u dětí s poruchami autistického spektra, aby poskytována péče byla kvalitní, vycházela z potřeb dítěte a spolupráce s rodinou se stala, jak pro sestru, tak pro rodinu přínosem a radostí.
|
|
| |
|
|
Postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe
KOTKOVÁ, Michaela
Abstrakt Postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe. Koncepce současného moderního ošetřovatelství, která vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní rady sester a Evropské unie, se snaží vymezit role sestry a ukázat směr pro rozvoj kvalitního vzdělávaní zdravotnických pracovníků a individualizované ošetřovatelské péče, která je zaměřena na potřeby klienta. S tímto rozvojem úzce souvisí zavádění ošetřovatelského procesu do praxe, jako pracovní metody ošetřovatelského týmu. Ošetřovatelský proces je série vzájemně propojených činností, které jsou prováděny ve prospěch nemocného, případně za jeho spolupráce při individualizované ošetřovatelské péči. Veškeré výsledky jednotlivých kroků ošetřovatelského procesu je zapotřebí zaznamenávat do ošetřovatelské dokumentace, která je nedílnou součástí této metodiky. V současnosti se již s ošetřovatelským procesem, nebo s pokusy o jeho zavedení setkáváme ve většině zdravotnických zařízeních v České republice. Proto bylo cílem této práce zjistit, jak sestry k ošetřovatelskému procesu přistupují a zda mají o této metodě teoretické znalosti. Z výsledků kvantitativního výzkumu, během kterého jsem získávala potřebné údaje pomocí dotazníků je zřejmé, že postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe se stále mění a to ve smyslu pozitivním. Metodu ošetřovatelského procesu už sestry nevnímají pouze jako přítěž pro jejich práci, ale vidí v ní také metodu, která jim pomůže lépe zjistit klientovy problémy a následně hledat vhodná řešení, čímž se potvrdila hypotéza H4 (Sestry souhlasí s tím, že pomocí kvalitně provedené ošetřovatelské anamnézy lépe zjistí klientovy skutečné problémy) a hypotéza H5 (Sestry souhlasí s tím, že pomocí kvalitně provedené ošetřovatelské anamnézy lépe zjistí klientovy potencionální problémy). Na druhou stranu sestry neustále zastávají názor, že ošetřovatelský proces je přítěží pro jejich administrativní práci, čímž se potvrdila hypotéza H2 (Sestry vnímají zavedení ošetřovatelského procesu do praxe na standardních odděleních v nemocnici Frýdek {--} Místek jako přítěž pro administrativní práci sestry). U otázek, pomocí kterých jsem zjišťovala teoretické znalosti sester o ošetřovatelském procesu, byly většinou zvoleny správné odpovědi. Pouze u dvou otázek, které se věnovaly fázím této metody, tomu bylo naopak. Lze tedy říci, že sestry mají teoretické znalosti o této problematice, čímž se vyvrátila hypotéza H6 (Sestry na standardních odděleních v nemocnici Frýdek {--} Místek nemají znalosti o ošetřovatelském procesu). Výsledky výzkumu také odhalují skutečnost, že 57% sester souhlasí s tím, že pomocí ošetřovatelského procesu se zlepší kvalita péče o klienta a 54% sester souhlasí s jeho zavedením do praxe, čímž se potvrdila hypotéza H1 (Sestry souhlasí se zavedením ošetřovatelského procesu do praxe na standardních odděleních v nemocnici Frýdek {--} Místek) a hypotéza H3 (Sestry si myslí, že díky zavedení ošetřovatelského procesu do praxe se zlepší kvalita péče o klienta na standardních odděleních v nemocnici Frýdek {--} Místek). Sestra hraje v ošetřovatelském procesu jednu z hlavních rolí. Aby bylo dosaženo dobrých výsledků, měla by k této metodě přistupovat kladně a snažit se proniknout do jejích principů, k čemuž by měla pomoci i tato práce.
|
|
| |
host ::
RSS.