|
|
Práva pacienta ve zdravotnictví
KOLÍNOVÁ, Eliška
Ačkoli je zdravotní péče v České republice široce dostupná a je poskytována často na vysoké úrovni, ve zdravotnických zařízeních stále existuje problém se zachováváním důstojnosti hospitalizovaných osob či jejich příbuzných. Často jsou porušována zejména osobnostní práva pacientů. Také psychologické rozměry léčby jsou mnohdy podceňovány, což se nejvíce projevuje u těch nejzranitelnějších skupin hospitalizovaných, jako jsou nezletilí pacienti, rodičky či umírající. Pokud lékař poruší své povinnosti, jen malý počet pacientů se domáhá spravedlnosti u soudu, ať už z obavy z finančních nákladů sporu nebo veřejné stigmatizace. V současnosti by mohl nastat obrat v této situaci. 1. dubna 2012 byl přijat zákon č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb, který na práva pacientů klade zvýšený důraz. Cílem práce je zmapovat současnou právní úpravu dané problematiky, zmapovat znalosti práv pacientů ve veřejnosti a zjistit, zda jsou tato práva dodržována ze strany zdravotnického personálu. Zvolenou metodou byla metoda kvantitativního výzkumu, technika dotazníkového šetření. Byl vytvořen dotazník, který zjišťoval informovanost veřejnosti o právech pacientů, proces poučení nemocného a poskytnutí souhlasu s poskytovanou péčí. Respondenty byli obyvatelé Jihočeského kraje starší 18-ti let. Z výzkumu je patrné, že respondenti znají svá práva související s poskytováním zdravotní péče, zejména ve vztahu k informovanému souhlasu. Poučení od zdravotnického personálu však považují za nedostatečné. Výsledky výzkumu prokázaly, že je nutné stále klást důraz na vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti poučení pacienta o jeho zdravotním stavu a poskytované péči, o náležitostech informovaného souhlasu, způsobu poučení apod. Je nutné podnítit pacienty, aby se nebáli říci lékaři, že nerozumí jeho stylu poučení o zákroku, najít společný konsenzus mezi požadavky pacientů a zdravotnických pracovníků.
|
|
|
Úmluva o právech dítěte - monitoring informovanosti ve veřejnosti
KOLÍNOVÁ, Eliška
Úmluva o právech dítěte vznikla 20. listopadu 1989, kdy ji přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN). Právně začala být platnou 2. září 1990. 30. září 1990 se konal světový summit pro děti v New Yorku, a při této příležitosti k Úmluvě o právech dítěte přistoupila tehdejší Česká a Slovenská Federativní republika. Právní účinnost tohoto mezinárodního dokumentu v naší zemi nabyla 6. února 1991. Výbor OSN pro dětská práva kritizuje Českou republiku, že nedostatečně informuje o Úmluvě o právech dítěte, a tudíž společnost neví, jaká práva tento dokument obsahuje. Cílem bakalářské práce je zjistit, zda je česká společnost opravdu nedostatečně informovaná a zda pedagogové na základní škole dostatečně informují své žáky o jejich právech. Zvolenou metodikou bylo dotazníkové šetření, které proběhlo formou dotazníku. Byly vytvořeny 2 druhy dotazníků, jeden pro zjištění informovanosti veřejnosti a druhý pro pedagogy. Byli vybráni respondenti ze 2 měst {--} Blatná a Strakonice, aby mohla být zjištěna hypotéza, zda jsou občané většího města (Strakonice) více informováni než občané města menšího (Blatná). Pro zjištění, zda pedagogové informují, byli osloveni pedagogové Základní školy Jana Amose Komenského v Blatné. Domnívám se, že stanovené cíle práce byly splněny. Výzkum potvrdil všechny hypotézy. Veřejnost je nedostatečně informovaná. Informovanost na malém městě je nižší než informovanost ve velkém městě. Pedagogové nedostatečně informují žáky o Úmluvě o právech dítěte. Doporučení vyplývající z této práce jsou, že by stát měl začít širokou veřejnost více informovat. K tomuto účelu by mohla proběhnout celorepubliková osvěta, za pomoci letáků, besed rodičů s jejich dětmi, televizních spotů a především zařadit povinně do výuky na základních školách poučení o dětských právech, vyplývající z Úmluvy o právech dítěte.
|
host ::
RSS.