|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Vědecký realismus a přirozený svět
Joseph, Jacques ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Jacques Joseph Vědecký realismus a přirozený svět Diplomová práce Abstrakt Práce se zabývá vztahem přirozeného světa a světa přírodních věd a dále vztahem obou těchto světů k naší koncepci externí reality "tak, jak doopravdy je". Práce čerpá především ze současné anglosaské analytické filosofie vědy (konkrétně z debaty o vědeckém realismu), zvláštní oddíl je však věnován také Husserlově koncepci vztahu přírodních věd a přirozeného světa (jak ji popisuje v Krizi). Cílem práce je snaha poukázat na filosofickou neudržitelnost vědeckého realismu a následně formulovat přijatelnou alternativu. Neudržitelnost plyne především z implicitních předpokladů, z nichž do značné míry čerpají i odpůrci realismu, alternativní teorie tak bude muset být zcela odlišná. Měl by jí být "přirozený ontologický postoj" (NOA), předložený Arthurem Finem, jenž se pokouší zachovat intuice, z nichž realismus vycházel. V této práci je NOA v návaznosti na texty W. V. O. Quina a D. Davidsona rozpracovaná jako minimalistická metafyzika silně vázaná na jazyk, přesto však (nebo snad právě proto) zprostředkovávající vztah k realitě.
|
host ::
RSS.