|
|
Vliv jazzu v českých klavírních koncertech
Košnarová, Zdeňka ; Filas, Juraj (vedoucí práce) ; Riedlbauch, Václav (oponent) ; Ivanovič, Marko (oponent)
Diplomová práce "Vliv jazzu v českých klavírních koncertech" pojednává o české jazzové scéně v první republice a po roce 1945. Připomenuta je také česká hudba na hranici žánrů. Následuje úvaha nad českými klavírními koncerty v první republice a po roce 1945 a výběr těch, které jsou silně ovlivněny jazzem (E. Schulhoff: Koncert pro klavír a malý orchestr, J. Ježek: Klavírní koncert, M. Svoboda: Concerto grosso pro housle, klavír a smyčcový orchestr, M. Hybler: Koncert pro klavír a orchestr op. 21). Jejich rozbor s notovými příklady tvoří další část práce. V závěru pojednává autorka o tom, které prvky jazzové hudby použila ve svém klavírním koncertu "Za nebem".
|
|
|
Dramatická účinnost soudobých kompozičních postupů v současné opeře
Ivanovič, Marko ; Bartoň, Hanuš (vedoucí práce) ; Riedlbauch, Václav (oponent) ; Nekvasil, Jiří (oponent)
Práce se snaží o nepríliš rozšírený mezioborový náhled na problematiku opery. Ackoliv se primárne zabývá technickou stránkou hudebne-kompozicních postupu, snaží se zároven o
analýzu jejich funkcnosti ve scénickém kontextu s prihlédnutím k divácké percepci. Pojem opery je zde definován jako artificiální žánr, stojící mezi melodramem a oratoriem a zahrnuje i díla, která se ke zmínenému žánru hlásí, ac se jejich zarazení do této
kategorie muže zdát problematické. Predmetem zkoumání jsou operní díla vzniklá po roce 1950, pricemž jejich výber byl veden snahou o postižení významných del co nejvetšího stylového rozpetí. Jedná se mj. o díla L.Nona, K.Stockhausena, B.Maderny,
G.Ligetiho, A.Schnittkeho, P.Glasse, S.Reicha a dalších.
Volbe základní výzkumné metody jsou venovány první
dva oddíly. V otázce sdelnosti hudby jako takové je východiskem
sémantická metoda J.Jiránka a O.Zicha. Její posluchacská
úcinnost je hodnocena z pohledu Steffaniho teorie hudební
kompetence. Zvláštní pozornost je pritom venována specifické
situaci soudobého hudebního posluchace a urcitých specifik vztahu
hudby a dramatu z pohledu recipienta. Hlavní cást práce je rozdelena do dvou cástí. První se zabývá vybranými kompozicními postupy nebo styly a snaží se
postihnout specifika a rozdílnosti jejich vztahu k dramatu. Výber je
omezen na serialismus, aleatoriku, témbrovou hudbu, polystylovost a minimalismus. Každý ze zmínených kompozicních postupu má svá vlastní specifika a u každého lze vysledovat ruzné možnosti interakce s dramatickým textem. Druhá má podobu
dílcích sond do aktuálních tématických okruhu vznikajících ve
vztahu k soucasné opere, pricemž se zde leckdy jedná o syntetické
zpracování poznatku z kapitol predešlých. Jmenovite jde o výzkum
soudobého kompozicního prístupu k vokálním partum, o analýzu
soucasných libret a zpusobu jejich hudebního zpracování a o rozbor uplatnení a významového posunu pojmu ?príznacného motivu?. V záveru se autor snaží synteticky shrnout poznatky predchozích kapitol a pokusit se o vytvorení zobecnujících tezí. Jejich podstatou je zjištení obrovské šíre možností, který vývoj divadla a hudebních technik posledních desetiletí do operního žánru vnáší. Práce koncí poukazem na dosud neuplatnené možnosti funkcního vztahu jevištní a hudební složky a snaží se být príspevkem k ocekávanému prudkému rozvoji hudebne-jevištních žánru.
|
host ::
RSS.