|
|
Vrchnostenská sídla na panství Hluboká nad Vltavou za Adama Františka ze Schwarzenbergu (1703-1732)
IVANEGA, Jan
Vrchnostenská sídla na panství Hluboká nad Vltavou za Adama Františka ze Schwarzenbergu (1703?1732) V předložené rigorózní práci se zabývám tématem vrchnostenských sídel na panství Hluboká nad Vltavou za vlády knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu. Teoretická a metodologická východiska poskytly zejména rezidenční studie a kulturně-historicky pojaté dějiny umění. Prameny práce zastupuje korpus úřední korespondence, účtů a plánové dokumentace schwarzenberské provenience. Přihlédnul jsem i k materiálům centrálního původu (fideikomisní inventáře) a dobové literatuře (lovecké a balneologické příručky). Předmětem rozpravy je zkoumání využívání tří vrchnostenských objektů ? zámku v Hluboké nad Vltavou, loveckého zámku Ohrada a lázní v Libníči. Výzkumu využívání staveb nutně předcházelo shrnutí stavebního vývoje objektů, které zejména v případě Libníče přineslo řadu nových poznatků. Pohled na tři sídla ukázal jejich funkční propojenost. Zámek Hluboká nad Vltavou představuji jako sídlo vrchnosti během pravidelných pobytů, sídlo správy a centrum duchovního života panství. Opominuto nezůstalo ani zkoumání pevnostního rozměru objektu. Lovecký zámek Ohrada je třeba na základě rozboru využívání vnímat zejména jako pendant hlubockého zámku. Jeho hlavní úlohou bylo poskytnout zázemí panským lovům na jihočeských majetcích Schwarzenbergů. Dále byl důležitým prvkem vrchnostenské reprezentace a doplnil panskou rezidenční síť o objekt charakteru letohrádku. Libníčský areál představoval dobově módní prvek lázní k očistě těla i ducha. Tamní kaple Nejsvětější Trojice a morových patronů, jež vznikla jako votivní stavba po skončení morové epidemie r. 1713, měla nadregionální význam. Usiloval jsem také o ?zalidnění? objektů. Podařilo se odkrýt dosud neznámé církevní i světské slavnosti na hlubockém zámku. Mimo rekonstrukce průběhu konkrétních lovů bylo možné ojediněle nahlédnout do mysli Adama Františka ze Schwarzenbergu, jehož osobní svědectví jasně ukazují hlubocké panství jako místo odpočinku a loveckých kratochvílí. Obdobně lze na základě analýzy návštěvnosti vnímat libníčské lázně jako místo hojného pěstování sociálních kontaktů. Panství Hluboká nad Vltavou tvořilo jádro schwarzenberské sídelní domény v jižních Čechách. Po získání eggenberského dědictví v roce 1719 se však těžiště zájmu vrchnosti postupně přesunulo na panství Český Krumlov.
|
|
|
Rezidenční strategie Adama Františka ze Schwarzenbergu na příkladu panství Hluboká nad Vltavou počátkem 18. století
IVANEGA, Jan
Diplomová práce Rezidenční strategie Adama Františka ze Schwarzenbergu na příkladu panství Hluboká nad Vltavou počátkem 18. století je zaměřena na zkoumání využívání panství Hluboká nad Vltavou za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Těžištěm rozpravy je výklad o třech vrchností využívaných objektech ? zámku v Hluboké nad Vltavou, loveckém zámku Ohrada a lázeňském komplexu v Libníči. Studie vychází z analýzy korespondence, plánového a účetního pramenného materiálu. V práci dokládám, že panství Hluboká nad Vltavou bylo v období před nabytím eggenberského dědictví (1719) hlavním českým majetkem rodu. Jeho význam, daný mimo jiné vhodnou zeměpisnou polohou, byl zdůrazněn budováním loveckého zámku Ohrada. Sloužil například k uskladnění loveckých potřeb, jež byly využívány i na ostatních jihočeských panstvích. Za další doklady předního postavení Hluboké nad Vltavou pokládám rozsáhlé úpravy tamního zámeckého areálu a výstavbu votivní kaple v postupně rozšiřovaných libníčských lázních sloužících obyvatelům všech dotčených panství. Po získání eggenberských statků se těžiště pobytů vrchnosti v jižních Čechách přesunulo do Českého Krumlova, přičemž po smrti Adama Františka ze Schwarzenbergu hlubocké panství ztratilo své dosavadní postavení.
|
|
|
Pavel Ignác Bayer, Adam František ze Schwarzenbergu a zámek Ohrada. Lovecký zámek jako součást rezidenční sítě barokního šlechtice
IVANEGA, Jan
Bakalářská práce Pavel Ignác Bayer, Adam František ze Schwarzenbergu a zámek Ohrada. Lovecký zámek jako součást rezidenční sítě barokního šlechtice je zaměřena na zkoumání loveckého zámku Ohrada v širších kulturně historických souvislostech. Zájem Jana Ivanegy směřuje ke zkoumání myšlenkového světa stavebníka Adama Františka ze Schwarzenbergu a jeho odrazu v konkrétní stavební úloze budování Ohrady. Analýza pramenné základny (korespondence, účty, plány ze SOA Třeboň) ukázala, že budování zámku Ohrada nebylo tvůrčím aktem jedince, ale průnikem působení celé řady činitelů, od vůle stavebníka přes hospodářské možnosti panství až ke schopnostem stavitele a provádějících řemeslníků. Dosud neznámých inventářů autor využil k rekonstrukci původní podoby a fungování jednotlivých částí komplexu a jeho zasazení do širšího krajinného rámce. Práci uzavírá zamyšlení nad možným využíváním Ohrady po dokončení výstavby a jejím místem v rámci schwarzenberské rezidenční sítě.
|
|
|
Slavnostní vjezd Maxmiliána II. do Vídně roku 1552
IVANEGA, Jan
Předmětem zájmu předložené bakalářské práce je slavnostní vjezd Maxmiliána II. do Vídně v květnu 1552. Práce vychází z teoretických podnětů sociologických věd a okruhem zkoumaných otázek se hlásí k přístupům historické antropologie. Vjezd je analyzován na základě metodologických východisek Barbary Stollberg-Rilinger, jež chápe raně novověké rituály jako prostor symbolické komunikace, v níž se odráží hierarchie společnosti. Ke komparaci sloužily výzkumy habsburských vjezdů 16. století provedené Václavem Bůžkem. Výzkum se opíral o tři latinské skladby dvou autorů, zabývající se tematikou vjezdu. V první kapitole jsou představena metodická a pramenná východiska, je představen slavnostní vjezd jako téma historického bádání a poskytnut přehled pohledu historiografie na Maxmiliána II. Další kapitola popisuje na základě práce s literaturou a analýzy pramenů cestu ze Španělska do Vídně. Jádrem práce je další kapitola, v níž je zkoumáno budování obrazu význačných postav zmiňovaných v pramenech, zejména Maxmiliána II., jeho manželky Marie Španělské a významné postavy Maxmiliánova doprovodu Adama z Ditrichštejna. Zároveň je naznačen pohled autorů skladeb na turecké impérium. V obrazové příloze je předložen výběr portrétů Maxmiliána II., v nichž jsou hledány prvky shodné s panovníkovým obrazem předloženým v analyzovaných písemných pramenech. Závěr práce shrnuje výsledky výzkumu. Autor dochází k výsledku, že zkoumaný vjezd nevybočoval z řady soudobých habsburských slavností. V pramenech je Maxmilián oslavován jako člen význačného rodu s mimořádnou urozeností, příznivec umění a vítěz nad Turky, nad nímž drží ochrannou ruku nadpřirozené síly.
|
host ::
RSS.