|
|
Lázně +
Helešic, David ; Kopec, Jakub (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
V protikladu k pocitům a atmosféře asociovaných s lázněmi stojí budova krematoria jako připomínka toho, že naše tělesnost je konečná a život pomíjivý. Tak jako je v lázeňských rituálech přítomný moment prožívání oproštěn od minulosti i budoucnosti v pohřební liturgii se naopak život člověka smrští do jediného časového bodu krátkého obřadu. Vědomí vymezeného času se stává měřítkem smysluplnosti našich rozhodnutí, činů i prožitků. Lze žít smysluplně nekonečný život?
|
|
|
Prostorový kýč
Helešic, David ; Mitášová,, Monika (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
Jako student posledního ročníku magisterského studijního programu mohu vyhodnotit, že jsem po celou dobu svého studia byl vystaven působení nespočetných vjemů, ať už během přednášek, povinných cvičení nebo ateliérové tvorby, které mě formovaly jako studenta a budoucího architekta. I přes to, že své studium chápu spíš jako možnost osobního rozvoje a instituci vysoké školy jako platformu „sebezdokonalování“ , tomuto druhu diskurzivního formování se nelze vyhnout. Především z počátku studia jsem pedagogy prezentované teze, informace či řešení vnímal jako univerzální pravdy. Přednášející zřídkakdy zdůrazňují, že se v jejich podání jedná o jednu z možných interpretací, osobní názor, či že se pohybují v určitém filozofickém nebo ideologickém rámci. Postupem času ale člověk začne bilancovat a relativizovat. Jako kritický objekt introspekce „fakultního diskurzu“, kterým jsem si za dobu svého studia prošel, jsem zvolil pojem Prostoru. Rozbor, který jsem ve své diplomové práci provedl potvrzuje, že Prostor většina vyučujících neoddělitelně spojuje s prací architekta. Názory, které cirkulují okolo tohoto pojmu se prostřednictvím výuky dostávají do myšlenkového aparátu studentů, respektive budoucích architektů. Ti si je následně berou jako argumentační arzenál do vlastní praxe. Odpovědět na otázku: „Co je to Prostor?“ nicméně není předmětem této práce. Práce s Prostorem, jenž pro mnoho architektů značí předěl mezi „stavbou“ a „Architekturou“ se na základě mé vlastní analýzy jeví jako kontroverzní koncepce toho, co architekt vlastně dělá. Jasná definice „architektonického Prostoru“ totiž v podstatě neexistuje a v tomto světle se neustálým opakováním pojmu Prostor vystavujeme riziku jeho naprostého vyprázdnění. Prostor se v architektonické teorii, a následně v architektonickém diskurzu, objevil relativně nedávno (1893).
|
|
|
The Origin and Evolution of the Chamber of Architects and the Current Potential for the Generation of Emerging Architects
Helešic, David
Spolu se změnou politického režimu nastala po sametové revoluci i změna organizace výkonu povolání architekta/architektky. Konec Svazu československých architektů a začátek demokraticky zřízené stavovské organizace – komory architektů – s sebou přinesly neopakovatelnou příležitost pro redefinování fungování profese architekta/architektky. Ideály tehdejší generace architektů/architektek, ať už nastupujících, nebo již praktikujících, byly částečně přeneseny do podoby této organizace. Jak se jejich ideály proměnily s odstupem více než 30 let od 1. valné hromady, jak se proměnila samotná organizace a jaká jsou podobenství současné nastupující generace volající po změně ve fungování, to jsou cíle tohoto článku.
|
|
|
Prostorový kýč
Helešic, David ; Mitášová,, Monika (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
Jako student posledního ročníku magisterského studijního programu mohu vyhodnotit, že jsem po celou dobu svého studia byl vystaven působení nespočetných vjemů, ať už během přednášek, povinných cvičení nebo ateliérové tvorby, které mě formovaly jako studenta a budoucího architekta. I přes to, že své studium chápu spíš jako možnost osobního rozvoje a instituci vysoké školy jako platformu „sebezdokonalování“ , tomuto druhu diskurzivního formování se nelze vyhnout. Především z počátku studia jsem pedagogy prezentované teze, informace či řešení vnímal jako univerzální pravdy. Přednášející zřídkakdy zdůrazňují, že se v jejich podání jedná o jednu z možných interpretací, osobní názor, či že se pohybují v určitém filozofickém nebo ideologickém rámci. Postupem času ale člověk začne bilancovat a relativizovat. Jako kritický objekt introspekce „fakultního diskurzu“, kterým jsem si za dobu svého studia prošel, jsem zvolil pojem Prostoru. Rozbor, který jsem ve své diplomové práci provedl potvrzuje, že Prostor většina vyučujících neoddělitelně spojuje s prací architekta. Názory, které cirkulují okolo tohoto pojmu se prostřednictvím výuky dostávají do myšlenkového aparátu studentů, respektive budoucích architektů. Ti si je následně berou jako argumentační arzenál do vlastní praxe. Odpovědět na otázku: „Co je to Prostor?“ nicméně není předmětem této práce. Práce s Prostorem, jenž pro mnoho architektů značí předěl mezi „stavbou“ a „Architekturou“ se na základě mé vlastní analýzy jeví jako kontroverzní koncepce toho, co architekt vlastně dělá. Jasná definice „architektonického Prostoru“ totiž v podstatě neexistuje a v tomto světle se neustálým opakováním pojmu Prostor vystavujeme riziku jeho naprostého vyprázdnění. Prostor se v architektonické teorii, a následně v architektonickém diskurzu, objevil relativně nedávno (1893).
|
|
|
Lázně +
Helešic, David ; Kopec, Jakub (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
V protikladu k pocitům a atmosféře asociovaných s lázněmi stojí budova krematoria jako připomínka toho, že naše tělesnost je konečná a život pomíjivý. Tak jako je v lázeňských rituálech přítomný moment prožívání oproštěn od minulosti i budoucnosti v pohřební liturgii se naopak život člověka smrští do jediného časového bodu krátkého obřadu. Vědomí vymezeného času se stává měřítkem smysluplnosti našich rozhodnutí, činů i prožitků. Lze žít smysluplně nekonečný život?
|
host ::
RSS.