|
|
Postglacilání šíření olše lepkavé (Alnus glutinosa) a olše šedé (Alnus incana) v Evropě
Havrdová, Alena ; Mandák, Bohumil (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Výrazné klimatické a environmentální změny během Čtvrtohor výrazně ovlivnily současné rozšíření druhů v Evropě. Byly navrženy různé teorie o přežívání dřevin během poslední doby ledové a dodnes není zcela jasné, kde byla umístěna jejich glaciální refugia a kudy vedly postglaciální migrační cesty. Cílem mé disertační práce bylo propojit data získaná analýzou fosilních záznamů a genetických analýz, a tím rozšířit znalosti o postglaciální historii druhů Alnus glutinosa a Alnus incana. Paleoekologická data ukázala, že nejen jižní refugia, ale i ta severní byla významným zdrojem pro postglaciální expanzi olší. Opožděná expanze, která byla typická pro některé regiony, byla pravděpodobně limitována nepříznivými podmínkami prostředí. Molekulární studie odhalila, že temperátní druh A. glutinosa měl odlišnou postglaciální historii než boreální druh A. incana. Pro druh A. incana bylo nalezeno efektivní refugium ve střední Evropě, které bylo situované mimo klasická jižní refugia a potvrdilo, že boreální stromy mohly přežívat i v severněji umístěních refugiích. Právě z tohoto refugia, jehož zdrojem byly alpské populace, byla kolonizována Skandinávie. U druhu A. glutinosa probíhala kolonizace Evropy z několika jižněji umístěných refugií třemi migračními cestami: 1) ze severu Pyrenejského poloostrova do západní a střední Evropy a následně na Britské ostrovy, 2) z Apeninského poloostrova do Alp a 3) z východní části Balkánského poloostrova do Karpat a následně na severoevropské pláně. Bylo prokázáno, že migrující linie se několikrát setkaly a vytvořily sekundární zóny s vysokou genetickou diverzitou uvnitř populací ve střední Evropě a Skandinávii. V glaciálních refugiích na Iberském a Balkánském poloostrově jsme objevili dosud nepopsané tetraploidní populace druhu A. glutinosa. Žádné z těchto refugií pravděpodobně nebylo efektivní pro postglaciální kolonizaci střední a severní Evropy. Tento projekt objasnil nejenom, kde byla umístěna glaciální refugia evropských dřevin a která z nich byla efektivní, ale také ukázal, jaké byly hlavní směry postglaciální migrace. Tyto detailní výsledky bylo možné získat díky velkému množství vzorků z celého areálu druhů obou studovaných olší, testováním hypotéz stanovených na základě fosilních dat pomocí molekulárních analýz a použitím dvou molekulárních markerů, chloroplastové DNA a mikrosatelitů, lišících se typem přenosu mezi generacemi a jejich proměnlivostí. Tento přístup nám umožnil změnit některé dlouhodobě přetrvávající teorie a přinesl nové poznatky o postglaciální historii evropských dřevin.
|
host ::
RSS.