|
| |
|
|
New findings in Taxonomy and Chemistry of the Genus Lepraria Stereocaulaceae, Lichen-forming fungi)
Slavíková, Štěpánka ; Liška, Jiří (vedoucí práce) ; Guttová, Anna (oponent) ; Sipman, Harrie J.M (oponent)
Závěry 144 10. Závěry 1) Během vlastního chemotaxonomického studia rodu Lepraria bylo popsáno několik druhů nových pro vědu - Lepraria celata, L. granulata, L. humida a L. toensbergiana (Bayerová et al. 2005, Slavíková-Bayerová & Fehrer 2007, Slavíková-Bayerová & Orange 2006). Kromě toho byly popsány další taxony provizorně pojmenované Lepraria sp. BG, L. sp. G a L. sp. H, jejichž taxonomické postavení není zatím jasné. Dále byl nalezen taxon Lepraria sp., který je chemicky podobný druhu L. atlantica, morfologicky se však odlišuje (Slavíková-Bayerová 2006). Jedná se buď o dosud nepopsaný taxon nebo extrémní formu druhu L. atlantica. Pro objasnění identity těchto taxonů bude zapotřebí prostudovat větší množství materiálu. 2) U druhů L. atlantica, L. celata, L. jackii, L. granulata, L. humida, L. sylvicola a L. toensbergiana byla zjištěna přítomnost hyf nacházejících se často ve štěrbinách substrátu s tendencí proniknout do substrátu (Slavíková-Bayerová & Fehrer 2007, Slavíková-Bayerová & Orange 2006). Dosud byly považovány buď za dřeň (L. jackii) nebo hypothallus (L. toensbergiana). Vzhledem k tomu, že se nejedná o souvislou vrstvu hyf a hyfy nejspíš slouží k přichycení k podkladu, byl navržen termín rhizohyfy. U druhů L. atlantica, L. humida a L. sylvicola jsou oranžové, zatímco u ostatních druhů jsou...
|
|
|
Diversity, ecology and methods of the research of lichens in old-growth forests in Central Europe
Malíček, Jiří ; Palice, Zdeněk (vedoucí práce) ; Guttová, Anna (oponent) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent)
2 Abstrakt Lesy tvoří původní složku středoevropské vegetace, která dominovala zdejší krajině přibližně posledních deset tisíc let. Před příchodem člověka zde převažovaly porosty s dominancí dubu a habru v nižších polohách, bučiny a jedlobučiny ve středních polohách a smrčiny ve vysokých nadmořských výškách. Do současnosti se v hustě obydlené střední Evropě zachoval jen zlomek původních porostů, které lze považovat za pralesy nebo alespoň lesy s minimálním vlivem člověka a lesního hospodaření. Příklady nejlépe zachovalých pralesů jsou Rothwald (Rakousko), Białowieża (Polsko, Bělorusko), Stužica/Stuzhytsia (Slovesko, Ukrajina) a Boubínský prales (ČR). Tato území jsou zpravidla malá a navzájem izolovaná, přesto jsou ale lokálními centry diverzity různých organismů, hlavně hub, lišejníků a mechorostů, a také útočištěm řady ohrožených druhů, z nichž mnohé zde mají své poslední lokality. Právě epifytické a epixylické lišejníky jsou ideální modelovou skupinou ke studiu lesních porostů, protože velmi citlivě reagují na hospodaření, odrážejí kontinuitu, heterogenitu a stáří lesa a mohou nám mimo jiné přinést odpovědi na řadu otázek klíčových pro ochranu zbytků přirozených porostů. Tato práce nahlíží na problematiku lišejníků ve středoevropských lesích z několika různých úhlů pohledu a tyto pohledy se snaží spojit...
|
|
|
Epifytické druhy skupiny Lecanora subfusca v České republice
Malíček, Jiří ; Palice, Zdeněk (vedoucí práce) ; Guttová, Anna (oponent)
- 3 - ABSTRAKT Během revize epifytických zástupců skupiny Lecanora subfusca v České republice bylo zaznamenáno celkem devět taxonů. L. cinereofusca a L. exspersa jsou uváděny vůbec poprvé. Výskyt L. circumborealis byl naopak na našem území vyloučen. Druhy L. cinereofusca a L. horiza lze považovat za vyhynulé. Nejběžnějším druhem je L. pulicaris. Taxony L. rugosella a L. subrugosa považuji pouze za extrémní formy od L. chlarotera a L. argentata. Tyto morfotypy jsou podmíněny ekologicky: substrátem (úživná borka) a stanovištěm (vliv eutrofizace). V případě L. subrugosa tuto domněnku potvrdila také molekulární data (sekvence ITS rDNA). Podrobný průzkum sekundárních metabolitů pomocí tenkovrstevné chromatografie odhalil řadu nových látek ze skupiny terpenoidů, z nichž prakticky všechny mají taxonomický význam. Během studia změn v rozšíření jednotlivých druhů byl zaznamenán ústup druhů L. allophana a L. chlarotera ve srovnání s minulostí. Naopak L. pulicaris je nyní zřejmě hojnější. Hlavními důvody jsou znečištění ovzduší a acidifikace substrátů vlivem kyselých dešťů. Výrazné okyselení borky dřevin bylo prokázáno na příkladu L. pulicaris. Tento lišejník dříve rostl převážně na dřevinách s kyselou borkou. Vlivem acidifikace se však přesunul na stromy, které mají na normálních podmínek mírně kyselou až...
|
|
|
Využití lišejníků-možnosti využití Evropské metodiky pro mapování epifytických lišejníků
Svoboda, David ; Váňa, Jiří (vedoucí práce) ; Scheidegger, Christoph (oponent) ; Guttová, Anna (oponent)
Využití lišejníků - možnosti využití Evropské metodiky pro mapování epifytických lišejníků David Svoboda Disertační práce shrnuje výsledky několika projektů prováděných v rámci doktorského studia a obsahuje hlavně výstupy těchto projektů - odborné články. Na začátku svého studia jsem testoval v té době zcela novou metodiku LDV (Asta et al. 2002). Po ukončení tohoto projektu následovala v roce 2004 ekologická studie středoevropských teplomilných doubrav pomocí epifytických lišejníků. Tato studie byla v následujících letech značně rozšířena a tvoří základ mé disertační práce. Mimo to se věnuji dlouhodobé spolupráci s Národním parkem České Švýcarsko, kde provádím mj. monitoring lišejníkové rekolonizace. Mezi hlavní cíle mé disertační práce patří následující: 1) Zhodnotit možnosti použití LDV metodiky v České republice pro zjištění úrovně znečištění ovzduší; 2) Porovnat výsledky získané pomocí LDV a pomocí starší kvalitativní metodiky Hawksworthe a Rose (1970). 3) Identifikovat hlavní faktory ovlivňující lišejníkovou diversitu ve středoevropských teplomilných doubravách. Zjistit případné korelace mezi vlivy přirozenými a člověkem způsobenými. 4) Analyzovat druhové složení lišejníků ve středoevropských doubravách a charakterizovat případná společenstva a druhy se vztahem k ekologické kontinuitě porostu. 5)...
|
|
| |
host ::
RSS.