|
|
Křest kněžny Olgy z hlediska byzantských misií
Gkantzios Drápelová, Pavla ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Téra, Michal (oponent)
Křest a návštěvu kněžny Olgy tedy není možné jednoznačně chápat jako součást christianizační politiky Konstantinopole. Většina autorů, z jejichž děl jsem při psaní této práce čerpala, umisťuje křest kněžny Olgy do Konstantinopole. Pokud tedy ke křtu opravdu došlo v centru byzantské říše, je možné jej chápat jako "pasivní" misii, tedy že úsilí vzešlo nikoli ze strany byzantského panovníka, ale z podnětu kyjevské kněžny. Byzanc pak misií a christianizace využívala pro své diplomatické zájmy, a proto je z byzantského pohledu křest kněžny Olgy možné vnímat spíše jako projev obratné zahraniční politiky. Není možné zcela s jistotou říci, zdali bylo cílem kněžny Olgy při její návštěvě v Konstantinopoli vyjednat zřízení samostatné církevní organizace anebo navázání úzkých politických vztahů, které by byly potvrzeny sňatkem byzantské princezny se Svjatoslavem, popřípadě obojí. V konečném důsledku však křest jako takový nepřinesl ve své podstatě Kyjevské Rusi žádný dlouhodobější výsledek. K šíření christianizace nedošlo a neexistují žádné zprávy o tom, že by vůbec byly projeveny nějaké snahy o pokřesťanšťování na území Kyjevské Rusi v této době. Křest kněžny Olgy, ať již k němu došlo v Kyjevu či Konstantinopoli, je spíše možné vnímat jako projev sílícího vlivu té části kyjevské elity, která již dříve přijala...
|
|
|
Mincovnictví v Justiniánově době
Drápelová, Pavla ; Marek, Václav (vedoucí práce) ; Ondřejová, Iva (oponent)
Cílem této práce je nastínit vývoj mincovníctví a změny na mincovních vyobrazeních v období vlády císaře Justiniána I, tedy období, které se ještě aktivně hlásí k odkazu antiky, ale většinou soudobých historiků je pokládáno již za počátek středověku. Mou hlavní snahou bylo postihnout změny, ke kterým v mincovnictví v této době došlo, a to především změny v ikonografii. Chtěla jsem popsat prvky, kterými Justiniánovy mince navazují na pozdně nmskou tradici, a také charakterizovat ty motivy, které již není v žádném pnpadě možné považovat za antické. Císař Justinián se aktivně hlásil k odkazu římského impéria a jeho mateřským jazykem byla zřejmě latina. Na druhé straně to byl křesťanský panovník, pro kterého se spíše než imperátor hodí označení autokrátor. Byl to císař, který se nezajímal o antickou filozofii, uzavřel Platónovu Akademii, zabýval se teologickými otázkami a nechal kodifikovat nmské právo. Byzantská říše byla ve své době chápána jako pokračovatel říše římské. Označení "Byzanc" bylo formulováno teprve humanisty a samotní "byzantinci" sami sebe označovali jako Romaioi. Ačkoli řečtina byla jazykem lidových vrstev, na úřadech a ve vojsku v raném období Byzance stále ještě byla hlavním jazykem latina. K naprosté převaze řečtiny došlo až v 7. století. Samozřejmě je také otázkou, do jakého období je...
|
|
|
Křest kněžny Olgy z hlediska byzantských misií
Gkantzios Drápelová, Pavla ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Téra, Michal (oponent)
Křest a návštěvu kněžny Olgy tedy není možné jednoznačně chápat jako součást christianizační politiky Konstantinopole. Většina autorů, z jejichž děl jsem při psaní této práce čerpala, umisťuje křest kněžny Olgy do Konstantinopole. Pokud tedy ke křtu opravdu došlo v centru byzantské říše, je možné jej chápat jako "pasivní" misii, tedy že úsilí vzešlo nikoli ze strany byzantského panovníka, ale z podnětu kyjevské kněžny. Byzanc pak misií a christianizace využívala pro své diplomatické zájmy, a proto je z byzantského pohledu křest kněžny Olgy možné vnímat spíše jako projev obratné zahraniční politiky. Není možné zcela s jistotou říci, zdali bylo cílem kněžny Olgy při její návštěvě v Konstantinopoli vyjednat zřízení samostatné církevní organizace anebo navázání úzkých politických vztahů, které by byly potvrzeny sňatkem byzantské princezny se Svjatoslavem, popřípadě obojí. V konečném důsledku však křest jako takový nepřinesl ve své podstatě Kyjevské Rusi žádný dlouhodobější výsledek. K šíření christianizace nedošlo a neexistují žádné zprávy o tom, že by vůbec byly projeveny nějaké snahy o pokřesťanšťování na území Kyjevské Rusi v této době. Křest kněžny Olgy, ať již k němu došlo v Kyjevu či Konstantinopoli, je spíše možné vnímat jako projev sílícího vlivu té části kyjevské elity, která již dříve přijala...
|
|
|
Mincovnictví v Justiniánově době
Drápelová, Pavla ; Ondřejová, Iva (oponent) ; Marek, Václav (vedoucí práce)
Cílem této práce je nastínit vývoj mincovníctví a změny na mincovních vyobrazeních v období vlády císaře Justiniána I, tedy období, které se ještě aktivně hlásí k odkazu antiky, ale většinou soudobých historiků je pokládáno již za počátek středověku. Mou hlavní snahou bylo postihnout změny, ke kterým v mincovnictví v této době došlo, a to především změny v ikonografii. Chtěla jsem popsat prvky, kterými Justiniánovy mince navazují na pozdně nmskou tradici, a také charakterizovat ty motivy, které již není v žádném pnpadě možné považovat za antické. Císař Justinián se aktivně hlásil k odkazu římského impéria a jeho mateřským jazykem byla zřejmě latina. Na druhé straně to byl křesťanský panovník, pro kterého se spíše než imperátor hodí označení autokrátor. Byl to císař, který se nezajímal o antickou filozofii, uzavřel Platónovu Akademii, zabýval se teologickými otázkami a nechal kodifikovat nmské právo. Byzantská říše byla ve své době chápána jako pokračovatel říše římské. Označení "Byzanc" bylo formulováno teprve humanisty a samotní "byzantinci" sami sebe označovali jako Romaioi. Ačkoli řečtina byla jazykem lidových vrstev, na úřadech a ve vojsku v raném období Byzance stále ještě byla hlavním jazykem latina. K naprosté převaze řečtiny došlo až v 7. století. Samozřejmě je také otázkou, do jakého období je...
|
host ::
RSS.