|
| |
|
|
Puchmajerovské almanachy. Formování novočeského verše v nadnárodním kontextu
Dobiáš, Dalibor ; Červenka, Miroslav (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent) ; Langerová, Marie (oponent)
Klíčové místo vernakulárního jazyka a jeho normy v českém národním obrození (Macura 1995/1983: 42n.) propůjčuje mimořádný význam, ve srovnání s dobou pozdější, rovněž problematice prozodické. Jazyk je exponován jako atribut národa, přičemž osvícenské období a jeho představitel J. Dobrovský klade důraz na systémový popis jazyka založený na racionalitě a empirickém poznání, vlastně ještě klasicistně zachovává jeho funkční rozvržení; mladší doba Jungmannova přistupuje k vernakulárnímu jazyku bezprostředněji jako k svému programu, usiluje o uvedení jazyka do celého národního života a intenzivněji řeší nároky "vyšší" komunikace, dosud vyhrazené latině a němčině. Volba prozodického systému a jeho pravidel v sféře těchto zásadních kulturních proměn těsně souvisejí s obecnějšími společenskými koncepty, ba jeví se v soudobých politických poměrech, podobně jako v Německu a jinde, prostředkem modernizace. Pozdější zneužití národněemancipačních procesů v 19. a 20. století problematizuje přirozeně vedle jejich jiných souvislostí i problematiku literární (srov. Dobiáš 2007). Cílem předložené práce je podat příspěvek k dané otázce, pojednat počátky novočeského verše na přelomu 18. a 19. století v širších nadnárodních souvislostech a vzhledem k rozsahu problematiky především umožnit další spojené bádání (proměny starší...
|
|
|
Puchmajerovské almanachy. Formování novočeského verše v nadnárodním kontextu
Dobiáš, Dalibor ; Červenka, Miroslav (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent) ; Langerová, Marie (oponent)
Klíčové místo vernakulárního jazyka a jeho normy v českém národním obrození (Macura 1995/1983: 42n.) propůjčuje mimořádný význam, ve srovnání s dobou pozdější, rovněž problematice prozodické. Jazyk je exponován jako atribut národa, přičemž osvícenské období a jeho představitel J. Dobrovský klade důraz na systémový popis jazyka založený na racionalitě a empirickém poznání, vlastně ještě klasicistně zachovává jeho funkční rozvržení; mladší doba Jungmannova přistupuje k vernakulárnímu jazyku bezprostředněji jako k svému programu, usiluje o uvedení jazyka do celého národního života a intenzivněji řeší nároky "vyšší" komunikace, dosud vyhrazené latině a němčině. Volba prozodického systému a jeho pravidel v sféře těchto zásadních kulturních proměn těsně souvisejí s obecnějšími společenskými koncepty, ba jeví se v soudobých politických poměrech, podobně jako v Německu a jinde, prostředkem modernizace. Pozdější zneužití národněemancipačních procesů v 19. a 20. století problematizuje přirozeně vedle jejich jiných souvislostí i problematiku literární (srov. Dobiáš 2007). Cílem předložené práce je podat příspěvek k dané otázce, pojednat počátky novočeského verše na přelomu 18. a 19. století v širších nadnárodních souvislostech a vzhledem k rozsahu problematiky především umožnit další spojené bádání (proměny starší...
|
|
|
Puchmajerovské almanachy. Formování novočeského verše v nadnárodním kontextu
Dobiáš, Dalibor ; Červenka, Miroslav (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent) ; Langerová, Marie (oponent)
Klíčové místo vernakulárního jazyka a jeho normy v českém národním obrození (Macura 1995/1983: 42n.) propůjčuje mimořádný význam, ve srovnání s dobou pozdější, rovněž problematice prozodické. Jazyk je exponován jako atribut národa, přičemž osvícenské období a jeho představitel J. Dobrovský klade důraz na systémový popis jazyka založený na racionalitě a empirickém poznání, vlastně ještě klasicistně zachovává jeho funkční rozvržení; mladší doba Jungmannova přistupuje k vernakulárnímu jazyku bezprostředněji jako k svému programu, usiluje o uvedení jazyka do celého národního života a intenzivněji řeší nároky "vyšší" komunikace, dosud vyhrazené latině a němčině. Volba prozodického systému a jeho pravidel v sféře těchto zásadních kulturních proměn těsně souvisejí s obecnějšími společenskými koncepty, ba jeví se v soudobých politických poměrech, podobně jako v Německu a jinde, prostředkem modernizace. Pozdější zneužití národněemancipačních procesů v 19. a 20. století problematizuje přirozeně vedle jejich jiných souvislostí i problematiku literární (srov. Dobiáš 2007). Cílem předložené práce je podat příspěvek k dané otázce, pojednat počátky novočeského verše na přelomu 18. a 19. století v širších nadnárodních souvislostech a vzhledem k rozsahu problematiky především umožnit další spojené bádání (proměny starší...
|
|
|
České Rukopisy a polské návraty k národním zpěvům
Dobiáš, Dalibor
Studie si klade otázku, kterak zrcadlí polská literatura druhé poloviny 10. let a počátku 20. let 19. století české Rukopisy královédvorský a zelenohorský (RKZ), které jako „nejvýznamnější podvod ve stylu Macphersonových Ossianových zpěvů“ (Donald Rayfield) podstatně formovaly českou kulturu 19. i 20. století. Soustřeďuje se geneticko-typologicky na Śpiewy historyczne z muzyką i rycinami (Historické zpěvy s hudbou a rytinami, 1816) Juliana Ursyna Niemcewicze (1758–1841), jejichž vznik RKZ předcházel, a na edici Ruska prawda (Ruská pravda, 1820, 1822) historika slovanského práva Ignacyho Benedykta Rakowieckého, která proti Josefu Dobrovskému docenila i pohanské reálie RZ a zapůsobila tak na českou recepci tohoto rukopisu. V dynamicky se přetvářející české a polské literatuře 10. let 19. století studie na případě RKZ a Śpiewů historyczných pojmenovává řadu společných prvků, ale charakterizuje i odlišné kulturní a společenské zázemí, které motivovalo zásadní odlišnosti RKZ a Śpiewů. České RKZ vzniklé v tradici evropského ossianismu vyzdvihuje studie především jako jedinečný lingvoliterární počin při přestavbě českého básnického jazyka v druhé polovině 10. let 19. století.
|
|
|
Dobrovského Česká prozódie v kontextu soudobého studia verše
Dobiáš, Dalibor
Reforma českého verše slavisty Josefa Dobrovského (Böhmische Prosodie, 1795) představuje mezník ve vývoji české prozodie. Těžištěm této studie je výklad poetologického diskurzu konce 18. a začátku 19. století a procesů, které ovlivňovaly formování nové české prozodie, v kontextu starší české literatury 18. století a soudobé literatury evropské. Myšlenky, nejasnosti a dokonce paradoxy obsažené v Dobrovského prozodickém díle představují v této souvislosti autora ne pouze jako originálního a významného myslitele, který ovlivnil moderní českou poezii, ale též jako osobnost intenzivně reflektující a interpretující soudobý středoevropský literární a společenský diskurz. V kontrastu s Dobrovského "adaptační" reformou předkládaná práce představuje poetologické dílo Václava Stacha a jeho raně romantický historismus.
|
|
|
Česká literatura rozhraní a okraje : IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Jungmannová, Lenka ; Amelina, A. ; Baluch, J. ; Borovička, L. ; Brožová, Věra ; Corduas, S. ; Czaplińska, J. ; Czernikow, O. ; Češka, J. ; Dinzl-Rybářová, A. ; Dobiáš, Dalibor ; Fišer, Z. ; Goszczyńska, J. ; Gwóźdź‑Szewczenko, I. ; Harák, I, ; Hauck, R. ; Heftrich, U. ; Hemelíková, Blanka ; Holman, P. ; Holý, J. ; Hultsch, A. ; Inštitorisová, D. ; Ivačić, M. ; James, P. ; Janiec‑Nyitrai, A. ; Ježková, P. ; Komenda, P. ; Kosková, H. ; Kratochvil, A. ; Królak, J. ; Kuba, M. ; Kusáková, Lenka ; Lezhava, G. ; Linssen‑Hogenberg, A. F. ; Malinová, L. ; Matějková, V. ; Meyer, H. ; Mlsová, N. ; Müller, R. ; Nekula, M. ; Palij, O. ; Papoušek, V. ; Pavlíček, Tomáš ; Pilař, M. ; Přibáň, Michal ; Raßloff, U. ; Řezníková, L. ; Stolz‑Hladká, Z. ; Suchomel, M. ; Šubrtová, M. ; Tarajło‑Lipowska, Z. ; Tlustý, J. ; Vítová, L. ; Vörös, I. ; Zand, G.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. První blok jednání nazvaný Česká literatura rozhraní a okraje byl věnován osobnostem a formám výskytu „cizosti“ v české literatuře: hranicím tohoto chápání, problematice porozumění, obrazům sebe a „jiného“, alternativním kulturním a geografickým prostorům české literatury; pozapomenutým, marginálním či obtížně zařaditelným autorům, jakož i procesům jejich začleňování do kánonu; Čechům za hranicemi, česko-německým, česko-rakouským, česko-polským, česko-maďarským a česko-slovenským vztahům, dále vztahům české a židovské a české a romské literatury či souvislostem české literatury a překladu.
|
host ::
RSS.