|
|
Měření osobních dávek pacientů v radioterapii mimo centrální svazek ionizujícího záření pomocí elektronického osobního dozimetru
CHYLÍKOVÁ, Renáta
V úvodní části diplomové práce jsem se zaměřila především na historický vznik radioterapie, z čeho vznikla a jak se vyvíjela, protože radioterapie je jeden z nejdůležitějších oborů v medicíně, a to zejména proto, že každý den dochází k ozařování tisíců osob pro různá nádorová i nenádorová onemocnění. Proto jsem se také zaměřila na oblast, kde popisuji ionizující záření. Vzhledem k tomu, že toto záření je nezbytnou součástí při ozařování nádorového onemocnění. S ionizujícím zářením souvisí také radiační ochrana. V této části jsem se zaměřila na historický přehled vzniku radiační ochrany a část jsem věnovala principům a veličinám v této oblasti. Dále jsem vybrala z české legislativy zákony, vyhlášky a nařízení vlády, kde jsou definována různá opatření, která právně ošetřují tuto problematiku. Z radiační ochrany vychází i monitorování pacientů, pracoviště a personálu. To vše je spjato s měřením a vyhodnocením obdržených osobních dávek. Zde se dostávám do oblasti dozimetrie, kdy jsem v práci popsala různé dozimetry, které se v praxi používají. Cílem této diplomové práce je měření osobních dávek pacientů při ozařování hlavy a krku pomocí elektronického osobního dozimetru na radioterapeutickém pracovišti v Nemocnici České Budějovice a. s. Vycházela jsem z hypotézy, zda dávky ozařování, jež dostávají pacienti s nádory hlavy a krku mimo primární svazek záření jsou nezanedbatelné. Ve své práci jsem využila všech dostupných zdrojů, jak zahraniční literatury, tak i české literatury pro teoretickou část. V praktické části jsem využila metodu číselné statistiky, tedy kvantitativní metody. Výzkumná část práce probíhala na radioterapeutickém pracovišti v Nemocnici České Budějovice a. s. Ozařování pacientů s nálezy v oblasti hlavy a krku probíhalo na lineárním urychlovači. Každý pacient měl vyrobenou masku, na kterou se v době ozařování, připnul osobní elektronický dozimetr. Pomocí tohoto dozimetru se následně zjistily obdržené dávky mimo centrální svazek záření. Z naměřených hodnot se poté provádělo vyhodnocení pomocí vzorců. Pacienti, kteří podstoupí onkologickou léčbu, dostávají poměrně vysoké dávky záření, proto se mým hlavním úkolem stalo měření osobních dávkových ekvivalentů na referenčním místě. Při porovnávání procentuálního zastoupení počtu vyšetření s webovým portálem Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice bylo zjištěno, že ozařování v oblasti krku je více než ozařování v oblasti hlavy. Celkové hodnoty osobních dávkových ekvivalentů jsou u každého pacienta poměrně vysoké, ale jelikož se jedná o léčebný proces, tak tyto limity nepodléhají limitům ozáření. Při porovnávání ozařovaných oblastí je patrné, že ozařování v oblasti krku má malé hodnoty osobních dávkových ekvivalentů na 1Gy oproti ozařování hlavy.
|
|
|
Výpočetní tomografie s vysokým rozlišením - jeho úloha a postavení v radiodiagnostice
CHYLÍKOVÁ, Renáta
V úvodu své bakalářské práce jsem popsala historické pozadí vzniku HRCT, z čeho vznikla a jak se vyvíjela. V historické části jsou připojeny informace o vývoji CT přístrojů a principy vyšetření na těchto přístrojích, které HRCT předcházely. V další části jsem popsala princip, na kterém je založena její funkce a také podmínky, které vyšetření HRCT vyžaduje. Také jsem se zaměřila na oblast vyšetření plic a částečně i kosti skalní. Cílem mé práce je zjištění četnosti využívání CT a HRCT, pro které jsem využila porovnání mezi dvěma významnými jihočeskými nemocnicemi. Vycházela jsem z hypotézy vyšší četnosti užití HRCT. Ve své bakalářské práci jsem využila zahraniční literatury a zdrojů a také metodu srovnání mezi dvěma nemocnicemi. Prioritně jsem využívala metodu kvantitativní, tedy číselné statistiky v teoretické části, pro část praktickou jsem využila už zmíněné porovnání počtu vyšetření dvou jihočeských nemocnic. Při konfrontaci obou nemocnic bylo zjištěno výrazně vyšší využívání HRCT v nemocnici Tábor a.s. Tato skutečnost je dána jednak horším přístrojovým vybavením Aquilion 16, v Českých Budějovicích Aquilion 64 a také sledováním pacientů s fibrotizujícími procesy (cordaronová plíce, ?), pacientů s nejasnými drobnými nálezy na sumačních snímcích, kdy se provádí pouze vyšetření HRCT. HRCT se zde také provádí jako součást rutinního vyšetření plic a mediastina, pokud je indikace, pak kontrolní vyšetření jsou již jen v algoritmu HRCT. Závěrem lze konstatovat, že rozdíl mezi vyšetřeními v nemocnici České Budějovice a.s. a Nemocnice Tábor a.s. je dán jednak rozdílem v přístrojovém vybavení a také lehce odlišným přístupem k problematice drobných postižení plicního parenchymu. Hypotéza, že vyšetření HRCT je používanější než klasické CT vyšetření plic a mediastina, se nepotvrdila, což je dáno skutečností, že počet pacientů u kterých je nutno vyšetřit jen drobné či výraznější změny v plicním parenchymu je podstatně menší než počet pacientů s dg. pro klasické vyšetření plic a mediastina.
|
host ::
RSS.