|
|
Diagnostický význam stanovení protilátek proti klíšťové encefalitidě
CHADTOVÁ, Marie
Diagnostický význam stanovení protilátek proti klíšťové encefalitidě Bakalářská práce je zaměřena na sérologickou diagnostiku klíšťové encefalitidy a na její význam. Data byla získána na Pracovišti virologie Laboratoře lékařské mikrobiologie, Centrální laboratoře, Nemocnice České Budějovice a.s. v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014. Práce je členěna do dvou částí, teoretické a výzkumné. Teoretická část zahrnuje historii onemocnění a popis výskytu a šíření viru. Jako první popsal pravidelně se opakující výskyt onemocnění, které pojmenoval "Epidemische akute Meningitis serosa", rakouský lékař Hans Schneider v roce 1931. Ruskými vědci byl virus způsobující toto onemocnění prokázán v roce 1937. Na území Československé republiky byl virus poprvé prokázán v roce 1947 zásluhou pražských virologů MUDr. Františka Gallii a MUDr. Josefa Rampase. První záchyt viru byl z Berounska, další pak na Vyškovsku MUDr. Krejčím. V následujících letech byl virus klíšťové meningoencefalitidy izolován také v dalších evropských zemích. Domněnku, že přenašečem viru na člověka je klíště, potvrdili Dr. Rampas a Dr. Gallia průkazem viru přímo z klíšťat Ixodes ricinus nasbíraných na Berounsku. V roce 1951 byl v okolí východoslovenského města Rožňava poprvé popsán přenos viru alimentární cestou z mléka infikovaných laktujících ovcí. K nákaze může dojít i při laboratorní práci s materiálem obsahujícím virus. Virus klíšťové encefalitidy je součástí rodu Flavivirus a řadí se do čeledi Flaviviridae. Jsou to obalené RNA viry s kubickou symetrií. Virové částice mají kulovitý tvar o velikosti 50 až 60 nm. Skládají se z nukleoidu (obsahuje nukleovou kyselinu), proteinové kapsidy a obalu. Obal tvoří lipidová dvojvrstva. Onemocnění klíšťovou encefalitidou je přenášeno klíšťaty. Přirozeným rezervoárem viru ve volné přírodě jsou drobní hlodavci. Po přisátí klíštěte virus vstupuje ze slinných žláz klíštěte do kůže a podkožního vaziva, kde dochází k jeho primárnímu pomnožení. Poté je virus přes lymfatický systém přenesen do krevního řečiště. Tento stav odpovídá první fázi onemocnění. Druhá fáze onemocnění je provázena sekundární virémií, pomnožením viru ve tkáních a napadením centrálního nervového systému. Inkubační doba je uváděna 7 až 14 dnů. První stádium probíhá pod obrazem lehké virózy, s teplotami, bolestmi svalů a celkovou únavou. Trvá 1 až 2 dny, maximálně 6 dnů. Následuje dočasné zlepšení bez příznaků (přibližně jeden týden) a poté se může objevit druhá fáze onemocnění, která jeví jako meningitida, meningoencefalitida nebo myelitida. Léčba je symptomatická. Pro zmírnění obtíží se podávají antipyretika, analgetika, případně antiemetika, často se doporučuje antiedematozní terapie. Základem protiepidemických opatření je zdravotní výchova obyvatelstva a očkování, od osmdesátých let minulého století je dostupná vakcína. Laboratorní virologická diagnostika zahrnuje přímý a nepřímý průkaz. Mezi metody přímého průkazu patří izolace viru na zvířatech a tkáňových kulturách nebo průkaz virové RNA metodou PCR. Nepřímým průkazem je stanovení protilátek proti viru metodou ELISA, hemaglutinačně inhibičním testem, komplement fixační reakcí, virus neutralizačním testem, nepřímou imunofluorescencí. Cílem bakalářské práce bylo stanovení protilátek proti klíšťové encefalitidě ve vzorcích od pacientů metodou ELISA. V předkládané práci byly zhodnoceny výsledky vyšetření vzorků zaslaných na Pracoviště virologie Nemocnice České Budějovice, a.s. během kalendářního roku 2014 a význam stanovení protilátek pro diagnostiku onemocnění a posouzení stavu imunity po vakcinaci. Byly stanoveny tři hypotézy. První hypotéza předpokládala, že stanovení protilátek metodou ELISA má v laboratorní diagnostice klíšťové encefalitidy významnou úlohu. Na základě celkového počtu zaslaných vzorků od 1264 pacientů je možné tvrdit, že toto vyšetření má pro lékaře, indikující testování přítomnosti protilátek IgM a IgG proti viru klíšťové encefalitidy, velký význam jak pro správnou
|
host ::
RSS.