|
|
Platonův purpurový stín aneb dvojhlavý plavec na ponorné řece
Boháček, Kryštof ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent) ; Kurzová, Helena (oponent)
Moje disertační práce je věnována Gorgiovi z Leontín a jeho přítomnosti v Platónových dialozích, jeho vlivu na vývoj Platónova myšlení a významu pro (nejen) platónskou filosofii. Práce sestává z jedné přípravné a ze dvou hlavních částí. Přípravná část nejprve přehodnocuje běžný výklad Platónova pohledu na Gorgiovu rétoriku a následně předkládá podrobnou analýzu Platónova pohledu na sofisty. Ten je konfrontován s dobovým pojmem sofistés, Platónem částečně přijímaným. Dále je ovšem identifikováno typicky terminologické užití pojmu, velmi dobře odpovídající naukám tzv. historických sofistů, zejména Prótagory. Prakticky vůbec ovšem termín nesouhlasí s naukou historického Gorgii, což odpovídá i doloženému Gorgiovu nesouhlasu s tím aby byl mezi tzv. sofisty počítán. Přípravný díl se uzavírá výraznou odlišností obrazu Gorgii a sofistů u Platóna. První díl nejprve krátce rekapituluje výsledky mé diplomové práce, tedy rekonstrukci Gorgiovy filosofie nebytí. Na jejím základě nyní podávám podrobnou interpretaci Gorgiovy Heleny a předkládám návrh komplexní rekonstrukce tragické nauky o logu, tedy gorgiánské rétorické filosofie. Rekonstrukce je potvrzena identifikací této nauky u Ískokrata. Druhý díl představuje vrchol celé práce a je věnován zkoumání Platónova vyrovnání s dobově velmi vlivnou a dle předchozí...
|
|
|
Proč barbary hlava nebolí. Ke struktuře raných dialogů a smyslu aporií v dialogu Charmidés
Boháček, Kryštof
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Hektór a Odysseus v dialogu Hippias Minor
Boháček, Kryštof
Platón odhaluje slabiny v nauce sofisty Hippii z Élidy, zejména nesoudržnost jeho řemeslných znalostí. Sókratés zde plní roli filosofické destrukce, která ovšem obsahuje i sofistické rysy. Smyslem jeho argumentace je ukázat, že pro filosofii nestačí být vědcem: filosof musí být vynikající inspirovaný řečník, ne pouhý expert ve speciálním oboru.
|
|
|
Statický a dynamický model výchovy v antice
Boháček, Kryštof
Článek konfrontuje dva konkurenční modely výchovy v antickém Řecku, model sofistický a platónský. Oba modely výchovy a vzdělání se v různých obměnách neustále vědomě či nevědomě prolínají evropskou historií a lze je vysledovat i v současném pojetí. Zatímco dynamický model Platónův, zaměřený především na výchovu a budoucí potenciál, dokazuje i dnes svoji nadčasovou platnost, je statický model sofistů v éře globalizace nucen k stále obtížnějším adaptacím na měnící se realitu.
|
|
|
Filosofie mezi universitou a univerzalitou
Boháček, Kryštof
Článek se zamýšlí nad budoucností Evropy v éře globalizace. Východiskem je universita jako poslední klasická široce respektovaná evropská instituce, a aktuální problém postupující diferenciace fakult a specializace oborů, vedoucí ke ztrátě jednotného humanistického étosu evropského poznání. Bez jednotící filosofické koncepce se university stanou školícími středisky nebo výzkumnými centry.
|
host ::
RSS.