|
|
Ošetřovatelská péče o novorozence v rámci perioperační péče.
BENEŠOVÁ, Nikola
Zvoleným tématem diplomové práce je ošetřovatelská péče o novorozence v rámci perioperační péče, veškerá specifika a odlišnosti, z ošetřovatelského pohledu. Hlavním úkolem bylo zjistit, co všechno sestry v rámci perioperační péče musí zajistit a jaké jsou jejich postupy. V neposlední řadě jsme se zajímali o rozdíly ošetřovatelské péče, především podle věku novorozenců. Bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření, které probíhalo pomocí polostrukturovaných rozhovorů se sestrami perinatologických center. Do výzkumu bylo zapojeno celkem 10 respondentek různého vzdělání, a s odlišnou délkou praxe. Sestry si nejčastěji pod pojmem perioperační péče představují péči před operací, během operace a po ní. Většiny z nich se potom týká hlavně předoperační příprava dítěte a následně pooperační péče. Pouze 2 z 10 dotazovaných se přímo účastní operačního výkonu a provázejí tak novorozence v rámci celé perioperační péče. Z hlediska předoperační péče nejčastěji ihned dítě identifikují, kontrolují vitální funkce, účastní se krevních odběrů, kdy rovnou zajistí žilní vstup, podávají medikaci dle ordinací lékaře, připravují operační pole a komunikují s rodiči. Nejvíce s matkami, které bývají jako doprovod u dítěte téměř ve většině případů. Potom vezou dítě na operační sál, kde ho předají, aby si jej mohly následně po zákroku převzít. Samozřejmě vše zapisují do dokumentace a některé kontrolují podepsané informované souhlasy. Intraoperační péče pak spočívá především v kontrole novorozence, asistenci lékaři při zajištění dýchacích cest-intubaci, ale i během celého operačního výkonu. Nejčastěji se u dětí operují kýly, střeva a srdce. Souhrnně sestry zmiňovaly chirurgické operace vývojových vad. Po operaci, kdy si sestry dítě převezmou, je většinou uloženo na oddělení neonatologické JIP. Kde mají připravený ventilátor, inkubátor a veškerou medikaci. Pravidelně kontrolují a zapisují vitální funkce, sledují operační ránu a její okolí, příjem a vylučování, zajišťují výživu a další. Nezapomínají také na hodnocení bolesti, nejčastěji dle škály NIPS a edukaci rodičů. Pooperační komplikace se vyskytují spíše ojediněle, ale jsou známy infekce, krvácení nebo třeba abstinenční syndrom po podávání opiátů. Ze shromážděných dat je patrný pouze jeden rozdíl vztahující se k věku operovaných novorozenců. Tím je, že některé operace se vyskytují více u nezralých, například nekrotické enterokolitidy. Jinak se celkově nejvíce operují právě novorozenci narození před stanoveným termínem porodu a extrémně nezralí. Pokud by sestry měly možnost něco měnit nebo zlepšovat v rámci perioperační péče z pohledu ošetřovatelského, byl by to především větší kontakt matky s dítětem a důsledné dodržování aseptických postupů. Jinak je většina sester spokojena, chválí si vysoce specializovanou péči, spolupráci lékařského týmu, včetně dětských lékařů a specialistů, s týmem ošetřovatelským. Z toho vyplývá i stále se snižující úmrtnost rizikových a patologických novorozenců a zlepšující se kvalita života těchto dětí po operacích.
|
|
|
Zajištění intravenózních vstupů u dětí
BENEŠOVÁ, Nikola
Zajišťování intravenózních vstupů patří mezi jeden ze základních ošetřovatelských výkonů, se kterým se sestry setkávají každý den. Mezi indikace k zavedení těchto vstupů patří především infuzní terapie, podávání náhradních roztoků při krevní ztrátě, anestézie, dlouhodobé podávání antibiotik, parenterální výživa nebo potřeba monitorace centrálního žilního tlaku. U dětí se tímto způsobem předchází častým, pro dítě velmi nepříjemným a bolestivým vpichům. Mezi intravenózní vstupy patří periferní katetrizace, centrální katetrizace, pupeční katetrizace a PICC. Nejčastěji se zavádí periferní katétry. V naprosté většině případů tento výkon provádí dvě sestry, kdy jedna zavádí katétr a druhá pevně drží dítě. Vždy by měla být umožněna přítomnost matky/doprovodu. Důležitost je kromě dodržování dezinfekce, sterility a správného postupu sestry/lékaře, kladena i na psychickou přípravu dítěte, která se odvíjí od toho, do jaké míry je dítě schopno chápat podávané informace. Rodiče nebo jiný přítomný doprovod musí být vždy před výkonem dostatečně edukován v souvislosti s danou problematikou. Při samostatném zavádění periferního katétru se u novorozenců a kojenců se nepoužívá k zatažení končetiny gumové ani jiné škrtidlo, pouze asistující sestra vlastní silou požadovanou končetinu přiměřeně silně stiskne. Stejně jako u dospělých se k intravenózním vstupům u dětí využívají viditelné žíly horní i dolní končetiny, ale také hlavička, která je specifickým místem pro dětský věk. Charakteristický pro novorozenecký věk je pupeční katétr, který se zavádí ihned po porodu a k tomuto výkonu je kompetentní pouze lékař. Stejně jako k zavádění centrálního katétru. Rozdíl je u PICC, kdy aplikace tohoto typu katétru spadá i pod kompetence sestry, která je k tomu odborně proškolená. Vždy je dbáno na aseptický přístup. Všechny katétry je třeba pevně fixovat a předejít tak jejich nechtěnému vytažení. Po výkonu se pacient i místo vpichu pravidelně kontrolují a převazují, aby se předcházelo vzniku komplikací.
|
host ::
RSS.