Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Charakterizace centrinů Euglena gracilis a jejich úloha v metabolii
Šmída, Adam ; Hampl, Vladimír (vedoucí práce) ; Pergner, Jiří (oponent)
Euglena gracilis je jednobuněčný volně žijící sladkovodní bičíkovec řadící se do třídy Euglenida (Euglenozoa, Discoba, Excavata). Synapomorfií skupiny Euglenida je jejich pelikula, pevná vrstva pod povrchem buňky, strukturovaná do tenkých proteinových pruhů zvaných pelikulární stripy, které jsou do sebe zakleslé a probíhají pod plazmatickou membránou po celém povrchu buňky. U E. gracilis jsou tyto stripy schopné se navzájem paralelně posouvat, tím dochází ke kontrakci měnící tvar buňky, což vytváří pro eugleny charakteristický peristaltický pohyb zvaný metabolie. Mechanismus tohoto pohybu není objasněn, předpokládá se ale, že se síla generuje v oblasti pod pelikulárním stripem, kde se nachází různé cytoskeletární komponenty jako mikrotubuly či jiná dosud nespecifikovaná cytoskeletární vlákna. Tato práce testuje hypotézu, že za pohybem pelikuly stojí kontrakce pomocí centrinů. Tyto malé proteiny schopné vázat vápenaté ionty jsou evolučně velmi konzervované a účastní se mnoha procesů v eukaryotických buňkách. Mohou být právě také součástí různých kontraktilních struktur protist jako například u nálevníků rodu Vorticella či Paramecium. V transkriptomu E. gracilis byly vyhledány sekvence centrinů a v porovnání s dostupnými daty proteomů pelikuly byl nalezen jediný kandidát. Tento centrin byl úspěšně in...
Silicifikace rozsivek z buněčného, evolučního a ekologického hlediska
Šmída, Adam ; Kulichová, Jana (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Rozsivky jsou významnou skupinou protist a již od dob svého popsání na konci 18. století upoutávají lidskou pozornost svými rozmanitými křemičitými schránkami. Výzkum mechanismu vzniku morfologicky variabilních schránek co do tvaru a ornamentace je víceméně znám na ultrastrukturní úrovni, avšak studium silicifikace buněčných stěn na molekulární úrovni byl metodicky umožněn až poměrně v nedávné době. Poznatky o syntéze křemičité schránky v oblastech molekulární biologie a genomiky lze dále využít pro pochopení obecného buněčného zacházení s organickým křemíkem a objasnění evolučního významu a vývoje tohoto fenoménu. Klíčová slova: biomineralizace, LPCAs, nanostruktura, SDV váček, silafiny, silicifikace, transportéry křemíku, rozsivky

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.