|
|
Asteroid models reconstructed from photometric data and stellar occultations
Černý, Dominik ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Scheirich, Petr (oponent)
Asteroidy jsou nejpočetnější skupinou těles naší Sluneční soustavy. Jejich pozorování jsou ovšem omezena jejich velikostí a vzdáleností. Zákryty nám umožnují určit tvar a velikost i malých asteroidů s kilometrovou přesností. Veškeré pozorování zákrytů je veřejně dostupné, ale nepoužívané při mo- delování asteroidů. Většina modelů asteroidů je vytvořena pouze pomocí světelných křivek i když zákryty můžou tyto modely naškálovat a vyřešit nejdnoznačnost pozice pólu. V této práci se proto snažím zahrnout zákryty do modelování asteroidů. V bakalářské práci jsem naškáloval modely pro 274 asteroidů podle jejich zákrytů a pro některé vyřešil nejednoznačnost pólu. Nyní budu vytvářet nové modely pro asteroidy které model nemají nebo neodpovídá zákrytům. Použití zákrytů v modelování mi umožní vy- tvořit přesnější nekonvexní modely než samotné světelné křivky a tím zlepšit naší znalost asteroidů. 1
|
|
|
The origin of Jupiter Trojans
Odehnal, Martin ; Brož, Miroslav (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Trojané Jupiteru jsou skupinou více než 12 000 planetek nacházejících se v blízkosti Lagrangeových bodů L4 a L5. O původu Trojanů existuje vícero teorií, například zachycení při rezonanci 1:2 Jupiteru a Saturnu, teorie skákajícího Jupiteru nebo zachycení v plynném disku. Nové modely však ukazují důležité hydrodynamické jevy, které by mohly ovlivnit zachycování Trojanů, jako je růst excentricity a sklonu protoplanet (Chrenko et al. 2017, Eklund & Masset 2017). Provedli jsme dvoutekutinové hydrodynamické simulace protoplanetárního disku složeného z plynu a z balvanů, s jednou protoplanetou o hmotnosti 20 ME, odpoví-dající zárodku Jupiteru, která rychle roste díky akreci plynu. Spočetli jsme trajektorie a účinnosti zachycování planetesimál, s průměry od 10 m do 10 km. Ze 100 stometrových planetesimál umístěných na kruhových drahách poblíž rostoucího kruhového proto-Jupiteru se jich 29 zachytilo v okolí L4/L5. V případě, že proto-Jupiter měl nenulovou počáteční excentricitu a sklon, byly orbity zachycených 100m a 10km planetesimál nestabilní a časem opustily Trojan- skou oblast. Naopak 10m planetesimály zůstaly na stabilních orbitách kvůli aero- dynamickému tření. Sklony zachycených planetesimál jsou závislé na...
|
|
|
Evolution of space weathering and its components - effect of solar wind and microimpacts on reflectance spectra of airless planetary surfaces
Flanderová, Kateřina ; Ďurech, Josef (vedoucí práce)
Naše znalosti o mineralogii a podmínkách na malých tělesech ve Sluneční soustavě po- cházejí především z naměřených reflektančních spekter, která jsou ale ovlivněna mnoha efekty. Jeden z hlavních je kosmické zvětrávání. Kosmické zvětrávání ovlivňuje povrchy, a tedy i spektra malých těles na dlouhých časových škálách. Způsobují ho dva hlavní procesy: ozařování slunečním větrem a dopady mikrometeoritů. V této práci jsem se soustředila na porovnání vlivu těchto dvou procesů na spektra asteroidů bohatých na silikáty. Nejprve jsem zkoumala spektra měsíčních swirlů, kde ve zvětrávání dominují mik- roimpakty. Porovnávala jsem spektra ze swirlů s okolními oblastmi, které ovlivňují oba zvětrávací procesy. Ukázalo se, že mikroimpakty ovlivňují spektra jinak než sluneční vítr. Kromě toho jsem objevila, že swirly na přivrácené a odvrácené straně Měsíce vykazují odlišné trendy z důvodu stínění přivrácené strany Měsíce asymetrickým magnetickým polem Země. Během laboratorních experimentů jsem, ve spolupráci s kolegy, ozařovala peletky vy- robené ze silikátů, které se běžně vyskytují ve Sluneční soustavě, tj. olivínu a pyroxenu. Vliv slunečního větru jsem simulovala ozařováním ionty H, He a Ar. Vliv mikroimpaktů byl realizován pulzy femtosekundového laseru. Z pořízených spekter bylo jasné, že v ob- lasti okolo 2 µm se tyto...
|
|
|
Evolution of space weathering and its components - effect of solar wind and microimpacts on reflectance spectra of airless planetary surfaces
Flanderová, Kateřina ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Hendrix, Amanda R. (oponent) ; Vilas, Faith (oponent)
Naše znalosti o mineralogii a podmínkách na malých tělesech ve Sluneční soustavě po- cházejí především z naměřených reflektančních spekter, která jsou ale ovlivněna mnoha efekty. Jeden z hlavních je kosmické zvětrávání. Kosmické zvětrávání ovlivňuje povrchy, a tedy i spektra malých těles na dlouhých časových škálách. Způsobují ho dva hlavní procesy: ozařování slunečním větrem a dopady mikrometeoritů. V této práci jsem se soustředila na porovnání vlivu těchto dvou procesů na spektra asteroidů bohatých na silikáty. Nejprve jsem zkoumala spektra měsíčních swirlů, kde ve zvětrávání dominují mik- roimpakty. Porovnávala jsem spektra ze swirlů s okolními oblastmi, které ovlivňují oba zvětrávací procesy. Ukázalo se, že mikroimpakty ovlivňují spektra jinak než sluneční vítr. Kromě toho jsem objevila, že swirly na přivrácené a odvrácené straně Měsíce vykazují odlišné trendy z důvodu stínění přivrácené strany Měsíce asymetrickým magnetickým polem Země. Během laboratorních experimentů jsem, ve spolupráci s kolegy, ozařovala peletky vy- robené ze silikátů, které se běžně vyskytují ve Sluneční soustavě, tj. olivínu a pyroxenu. Vliv slunečního větru jsem simulovala ozařováním ionty H, He a Ar. Vliv mikroimpaktů byl realizován pulzy femtosekundového laseru. Z pořízených spekter bylo jasné, že v ob- lasti okolo 2 µm se tyto...
|
|
|
Zákryty hvězd planetkami
Černý, Dominik ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Hanuš, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá zpracováním dat z pozorování zákrytů hvězd planetkami, která jsou dostupná online. Hlavním cílem práce je ověřit, zda-li modely tvaru asteroidu odvozené ze světelných křivek odpovídají pozorovaným zákrytům, popř. pokud má asteroid více modelů, určit, který odpovídá lépe. Data jsou zpracována sérií programů, které vykreslují pozorování zákrytů a projekci modelu na stejnou rovinu. Následné porovnávání modelů se zákryty bylo prováděno ručně na základě vygenerovaných grafů. Metoda také umožňuje vypočítat efektivní průměr asteroidů, který je porovnán s dříve získanými hodnotami. Celkově jsem zpracoval pozorování pro 516 zákrytů příslušícím 274 asteroidům. Z toho 190 planetek má odpovídající model, 40 mělo neodpovídající model a 44 mělo nedostatečně pozorované zákryty. Pro planetky s odpovídajícími modely odpovídá jejich vypočtený průměr dříve získané hodnotě z pozorování v IR spektru. V některých případech však byly zákryty pozorovány dostatečně pro ověření modelu, ale ne pro výpočet průměru s dostatečnou věrohodností.
|
|
| |
|
|
Transneptunická tělesa
Blomann, Antonín ; Wolf, Marek (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Transneptunická tělesa jsou rozrůstající se skupinou planetek vnější sluneční soustavy. Vývoj struktury drah byl ovlivňován vývojem dalších těles sluneční soustavy. Porozumění principům a pravidlům nám může být užitečné při studiu vývoje sluneční soustavy a může napovědět nejpravděpodobnější scénář daných událostí. Nejvýznamnějším vlivem na uspořádání a ustálení drah měly bezesporu velké planety (tzv. migrace velkých planet) a to nejen na známější hlavní pás, ale i na oblast TNO. Tato teoretická část je popsána v prvních třech kapitolách. Další kapitoly pak popisují pozorování a pozorovací techniku, která byla použita. Významnou roli zde přebrala výpočetní technika, zejména pak použití CCD čipů a následné zpracování na počítači. Astrometrická pozorování a měření probíhala na Ondřejovské hvězdárně na dalekohledu 0,65 - m. Pro zhotovení snímků byla použita kamera firmy Moravské přístroje s CCD čipem KAF 3200ME. Bylo zhotoveno deset snímků s expozicí 120 sekund, které po úpravě a složení posloužily k astrometrickému měření. Získaná data ze zpracovaných snímků byla odeslána do databáze MPC.
|
|
| |
|
| |
|
|
Velké pozdní bombardování v různých místech sluneční soustavy
Zajaček, Michal ; Brož, Miroslav (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá velkým pozdním bombardováním ve sluneční soustavě, které se odehrálo před 4,1 až 3,8 miliardami let. Jedná se o období intenzivních kolizií, jejichž stopy jsou pozorovány na Měsíci a jiných tělesech, především v podobě kráterů nebo impaktních tavenin. První část práce je rešerší o velkém pozdním bombardování se zaměřením na observační důkazy a nedávné dynamické modely. V druhé části testujeme konkrétní dynamický a kolizní model bombardování, a to pomocí míry kráterovaní na různých tělesech sluneční soustavy, což nebylo učiněno dříve v takovém rozsahu. K tomuto účelu jsme použili symplektický integrátor SyMBA, kolizní kód Boulder a různé škálovací zákony projektil/kráter. Diskutujeme zdroje nejistot pozorování i nejistot modelů. Naše výsledky navíc využíváme k omezení rozdělení velikostí primordiální populace komet.
|
host ::
RSS.