|
|
The origin of Jupiter Trojans
Odehnal, Martin ; Brož, Miroslav (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Trojané Jupiteru jsou skupinou více než 12 000 planetek nacházejících se v blízkosti Lagrangeových bodů L4 a L5. O původu Trojanů existuje vícero teorií, například zachycení při rezonanci 1:2 Jupiteru a Saturnu, teorie skákajícího Jupiteru nebo zachycení v plynném disku. Nové modely však ukazují důležité hydrodynamické jevy, které by mohly ovlivnit zachycování Trojanů, jako je růst excentricity a sklonu protoplanet (Chrenko et al. 2017, Eklund & Masset 2017). Provedli jsme dvoutekutinové hydrodynamické simulace protoplanetárního disku složeného z plynu a z balvanů, s jednou protoplanetou o hmotnosti 20 ME, odpoví-dající zárodku Jupiteru, která rychle roste díky akreci plynu. Spočetli jsme trajektorie a účinnosti zachycování planetesimál, s průměry od 10 m do 10 km. Ze 100 stometrových planetesimál umístěných na kruhových drahách poblíž rostoucího kruhového proto-Jupiteru se jich 29 zachytilo v okolí L4/L5. V případě, že proto-Jupiter měl nenulovou počáteční excentricitu a sklon, byly orbity zachycených 100m a 10km planetesimál nestabilní a časem opustily Trojan- skou oblast. Naopak 10m planetesimály zůstaly na stabilních orbitách kvůli aero- dynamickému tření. Sklony zachycených planetesimál jsou závislé na...
|
|
|
Evolution of space weathering and its components - effect of solar wind and microimpacts on reflectance spectra of airless planetary surfaces
Flanderová, Kateřina ; Ďurech, Josef (vedoucí práce)
Naše znalosti o mineralogii a podmínkách na malých tělesech ve Sluneční soustavě po- cházejí především z naměřených reflektančních spekter, která jsou ale ovlivněna mnoha efekty. Jeden z hlavních je kosmické zvětrávání. Kosmické zvětrávání ovlivňuje povrchy, a tedy i spektra malých těles na dlouhých časových škálách. Způsobují ho dva hlavní procesy: ozařování slunečním větrem a dopady mikrometeoritů. V této práci jsem se soustředila na porovnání vlivu těchto dvou procesů na spektra asteroidů bohatých na silikáty. Nejprve jsem zkoumala spektra měsíčních swirlů, kde ve zvětrávání dominují mik- roimpakty. Porovnávala jsem spektra ze swirlů s okolními oblastmi, které ovlivňují oba zvětrávací procesy. Ukázalo se, že mikroimpakty ovlivňují spektra jinak než sluneční vítr. Kromě toho jsem objevila, že swirly na přivrácené a odvrácené straně Měsíce vykazují odlišné trendy z důvodu stínění přivrácené strany Měsíce asymetrickým magnetickým polem Země. Během laboratorních experimentů jsem, ve spolupráci s kolegy, ozařovala peletky vy- robené ze silikátů, které se běžně vyskytují ve Sluneční soustavě, tj. olivínu a pyroxenu. Vliv slunečního větru jsem simulovala ozařováním ionty H, He a Ar. Vliv mikroimpaktů byl realizován pulzy femtosekundového laseru. Z pořízených spekter bylo jasné, že v ob- lasti okolo 2 µm se tyto...
|
|
|
Evolution of space weathering and its components - effect of solar wind and microimpacts on reflectance spectra of airless planetary surfaces
Flanderová, Kateřina ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Hendrix, Amanda R. (oponent) ; Vilas, Faith (oponent)
Naše znalosti o mineralogii a podmínkách na malých tělesech ve Sluneční soustavě po- cházejí především z naměřených reflektančních spekter, která jsou ale ovlivněna mnoha efekty. Jeden z hlavních je kosmické zvětrávání. Kosmické zvětrávání ovlivňuje povrchy, a tedy i spektra malých těles na dlouhých časových škálách. Způsobují ho dva hlavní procesy: ozařování slunečním větrem a dopady mikrometeoritů. V této práci jsem se soustředila na porovnání vlivu těchto dvou procesů na spektra asteroidů bohatých na silikáty. Nejprve jsem zkoumala spektra měsíčních swirlů, kde ve zvětrávání dominují mik- roimpakty. Porovnávala jsem spektra ze swirlů s okolními oblastmi, které ovlivňují oba zvětrávací procesy. Ukázalo se, že mikroimpakty ovlivňují spektra jinak než sluneční vítr. Kromě toho jsem objevila, že swirly na přivrácené a odvrácené straně Měsíce vykazují odlišné trendy z důvodu stínění přivrácené strany Měsíce asymetrickým magnetickým polem Země. Během laboratorních experimentů jsem, ve spolupráci s kolegy, ozařovala peletky vy- robené ze silikátů, které se běžně vyskytují ve Sluneční soustavě, tj. olivínu a pyroxenu. Vliv slunečního větru jsem simulovala ozařováním ionty H, He a Ar. Vliv mikroimpaktů byl realizován pulzy femtosekundového laseru. Z pořízených spekter bylo jasné, že v ob- lasti okolo 2 µm se tyto...
|
|
|
Zákryty hvězd planetkami
Černý, Dominik ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Hanuš, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá zpracováním dat z pozorování zákrytů hvězd planetkami, která jsou dostupná online. Hlavním cílem práce je ověřit, zda-li modely tvaru asteroidu odvozené ze světelných křivek odpovídají pozorovaným zákrytům, popř. pokud má asteroid více modelů, určit, který odpovídá lépe. Data jsou zpracována sérií programů, které vykreslují pozorování zákrytů a projekci modelu na stejnou rovinu. Následné porovnávání modelů se zákryty bylo prováděno ručně na základě vygenerovaných grafů. Metoda také umožňuje vypočítat efektivní průměr asteroidů, který je porovnán s dříve získanými hodnotami. Celkově jsem zpracoval pozorování pro 516 zákrytů příslušícím 274 asteroidům. Z toho 190 planetek má odpovídající model, 40 mělo neodpovídající model a 44 mělo nedostatečně pozorované zákryty. Pro planetky s odpovídajícími modely odpovídá jejich vypočtený průměr dříve získané hodnotě z pozorování v IR spektru. V některých případech však byly zákryty pozorovány dostatečně pro ověření modelu, ale ne pro výpočet průměru s dostatečnou věrohodností.
|
|
| |
|
|
Transneptunická tělesa
Blomann, Antonín ; Wolf, Marek (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Transneptunická tělesa jsou rozrůstající se skupinou planetek vnější sluneční soustavy. Vývoj struktury drah byl ovlivňován vývojem dalších těles sluneční soustavy. Porozumění principům a pravidlům nám může být užitečné při studiu vývoje sluneční soustavy a může napovědět nejpravděpodobnější scénář daných událostí. Nejvýznamnějším vlivem na uspořádání a ustálení drah měly bezesporu velké planety (tzv. migrace velkých planet) a to nejen na známější hlavní pás, ale i na oblast TNO. Tato teoretická část je popsána v prvních třech kapitolách. Další kapitoly pak popisují pozorování a pozorovací techniku, která byla použita. Významnou roli zde přebrala výpočetní technika, zejména pak použití CCD čipů a následné zpracování na počítači. Astrometrická pozorování a měření probíhala na Ondřejovské hvězdárně na dalekohledu 0,65 - m. Pro zhotovení snímků byla použita kamera firmy Moravské přístroje s CCD čipem KAF 3200ME. Bylo zhotoveno deset snímků s expozicí 120 sekund, které po úpravě a složení posloužily k astrometrickému měření. Získaná data ze zpracovaných snímků byla odeslána do databáze MPC.
|
|
| |
|
| |
|
|
Velké pozdní bombardování v různých místech sluneční soustavy
Zajaček, Michal ; Brož, Miroslav (vedoucí práce) ; Ďurech, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá velkým pozdním bombardováním ve sluneční soustavě, které se odehrálo před 4,1 až 3,8 miliardami let. Jedná se o období intenzivních kolizií, jejichž stopy jsou pozorovány na Měsíci a jiných tělesech, především v podobě kráterů nebo impaktních tavenin. První část práce je rešerší o velkém pozdním bombardování se zaměřením na observační důkazy a nedávné dynamické modely. V druhé části testujeme konkrétní dynamický a kolizní model bombardování, a to pomocí míry kráterovaní na různých tělesech sluneční soustavy, což nebylo učiněno dříve v takovém rozsahu. K tomuto účelu jsme použili symplektický integrátor SyMBA, kolizní kód Boulder a různé škálovací zákony projektil/kráter. Diskutujeme zdroje nejistot pozorování i nejistot modelů. Naše výsledky navíc využíváme k omezení rozdělení velikostí primordiální populace komet.
|
|
|
Asteroid Models from Sparse Photometry
Hanuš, Josef ; Ďurech, Josef (vedoucí práce) ; Harris, Alan (oponent) ; Tanga, Paolo (oponent)
Zkoumáme fotometrickou přesnost řídkých dat astrometrických přehlídek, jež jsou volně k dispozici díky databázi AstDyS. Řídka data ze sedmi astrometrických přehlídek s nejlepší fotometrickou přesností používáme v kombinaci s hustou rela- tivní fotometrií a metotodou inverze světelných křivek odvozujeme ∼300 nových fyzikálních modelů planetek (tzn., konvexní tvary a rotační stavy). Pro ověrení věrohodnosti nových modelů představujeme několik metod jejich testovaní. Dále zkoumáme rotační vlastnosti našeho vzorku planetek hlavního pásu (∼450 modelů odvozených zde nebo převzatých z databáze DAMIT), zaměřujeme se převázně na rozdělení směrů rotačních os v prostoru. Z našeho vzorku modelů je zřejmé, že malé planetky (D 30 km) mají značně neizotropní rozdělení směrů rotačních os, a to i po odstranění vlivu metody inverze světelných křivek: většina rotačních os směřuje mimo rovinu ekliptiky. Pozorovanou anizotropii vysvětlujeme jako výsledek působení negravitačních sil na tato tělesa (YORP efekt), jelikož bez započtení těchto sil nedokážeme zreprodukovat pozorované rozdělení rotačních os pomocí našeho modelu vývoje rotačních stavů planetek. Odhadujeme též rozměry pro 41 a 10 planetek...
|
host ::
RSS.