|
|
Fenomén Podkarpatské Rusi v české meziválečné literatuře
Čingl, Pavel ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Do české literatury vstoupila Podkarpatská Rus v meziválečné době po svém připojeni k Československu v roce 1919. Dané tematice se věnovala řada autorů (Čapek, Olbracht, Vančura a dalši). Někteří z nich podnikli cestu na Podkarpatskou Rus, aby dokázali českému čtenáři lépe přiblížit tamějši život. Podkarpatská tematika prolnula širokým spektrem literárních žánrů (povidka, román, balada, pohádka atd.) Meziváleční autoři zpracovali rozličné náměty z Podkarpatské Rusi - život, města, zvyky, sociální situaci a především přírodní prostor, dotvářející nejen kulisu lidskému prostoru, ale také samostatnou dějovou linii (viz Olbracht). Výrazným, spojujícím rysem knih je snaha představit dosud neznámou Podkarpatskou Rus československému čtenáři. Podkarpatské prostřed! bylo československému čtenáři velmi vzdálené, avšak mýtické bezčasi pozitivně ovlivnilo čtenářskou percepci. Vztah reality a mýtu (synchronní vznik mýtu na reálných základech) dovedl k dokonalosti Ivan Olbracht. Autoři se však nevěnovali jen přirodnimu prostoru, ale také prostoru lidskému, tiživé sociální situaci vedouc! v některých připadech až k emigraci či důsledky emigrace. Nejcharakterističtější rysy meziválečné literatury o Podkarpatské Rusi a situaci na Podkarpatské Rusi jsou ústy Ivana Olbrachta "Ta země jest ještě bez jména. Či, lépe řečeno, má...
|
host ::
RSS.