|
|
Stanovení erodovatelné frakce půdy různými metodami
Čechal, Vladimír
Větrná eroze je jedním z hlavních degradačních problémů půdy. Klíčovým parametrem při určování náchylnosti půd na větrnou erozi je procentuální zastoupení erodovatelné frakce (EF). Za EF se považují půdní částice, které mají v průměru méně než 0,84 mm. Běžná metoda určování obsahu EF je pomocí rotačních nebo plochých sít. Hlavním cílem této diplomové práce je porovnat tuto standardizovanou metodu zjišťování obsahu EF s rovnicemi pro výpočet obsahu EF u vybraných půdních vzorků. První z testovaných rovnic, EF = 29,09 + (0,31.písek) + (0,17.prach) + (0,33.písek/jíl) - (2,59.organická hmota) – (0,95.CaCO3), navrhnul D. W. Fryrear v roce 1994, doposud však nebyla testována mimo území USA, Španělska a Argentiny. Další zde použité rovnice, EF = 9,98 + 6,91.(písek/jíl) + (14,1/organická hmota) a EF = 4,77 + 7,43 (písek/jíl) + (27,6/organická hmota), navrhl M. V. López v roce 2007, při svém výzkumu EF. Výsledky ukazují, že podle hodnot získaných výpočtem těchto rovnic, nelze rovnice použít pro stanovení obsahu EF v podmínkách České republiky. S využitím statistického programu Unistat byly navrženy nové rovnice, EF = 84,94 - (0,03.písek) - (1,36.jíl) + (1,90.Corg) + (43,14.CaCO3), EF = 84,77 - (0,02.písek) - (1,34.jíl) + (0,95.humus) + (42,71.CaCO3) a EF = 21,25 + (0,52.prach) + (7,63.písek/jíl) + (0,41.humus) – (7,44.CaCO3), pro určení EF u sledovaných půdních vzorků.
|
host ::
RSS.