Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Evolutionary history, genetic diversity and human impact on selected leuciscids from the southern Balkans
Viñuela Rodríguez, Nuria ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Perea, Silvia (oponent) ; Kalous, Lukáš (oponent)
- ABSTRAKT - Ryby jsou nejrozmanitější skupinou obratlovců na Zemi, z nichž polovinu tvoří sladkovodní druhy, i když obývají prostor, který zabírá pouhých 0,01 % světové vodní plochy. Balkán je považován za evropský hotspot biologické diverzity, a obzvlášť jeho jižní část je uznávána jako centrum ichtyologické rozmanitosti, vyznačující se výjimečnou diverzitou a vysokým stupněm endemismu. V rámci jižního Balkánu vyniká jónský ekoregion, který je, díky velmi složité geologické historii, jednou z nejizolovanějších ichtyologických oblastí v Evropě. Téměř všechny druhy sladkovodních ryb obývajících jónskou oblast jsou endemické a většina z nich má velmi malý areál rozšíření s výraznou geografickou strukturou. Západoegejská oblast je naopak považována za druhově chudý ekoregion v rámci jižního Balkánu, přestože se zde rovněž vyskytuje značný počet endemických druhů. Jakkoli je oblast jižního Balkánu zajímavá z hlediska ichtyofauny, o mnoha druzích ryb, které ji obývají, dosud nejsou dostatečné znalosti. V této práci se zabýváme dvěma rody, Pelasgus a Telestes, patřícíh do nejrozmanitější čeledi v této oblasti (Leuciscidae), s cílem lépe porozumět historickému šíření sladkovodních ryb na jižním Balkáně, jejich kolonizačním cestám z Asie do Evropy a odhalit, které překážky v jejich šíření podnítily jejich speciaci...
Phylogeny and phylogeography of the cyprinid fish genus Pelasgus (Teleostei: Cyprinidae)
Viñuela Rodríguez, Nuria ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Rovatsos, Michail (oponent)
Rod Pelasgus je endemický pro jižní část Balkánu a je známo sedm druhů tohoto rodu. V této práci byl použit multilokusový přístup pro studium fylogenetických vztahů jednotlivých druhů a populací v rámci rodu Pelasgus. Dále bylo revidováno rozšíření jednotlivých druhů. Bylo analyzováno celkem 180 jedinců, pocházejících ze 47 lokalit náležejících k 30 povodím. Použitý materiál zcela pokrývá celou oblast rozšíření rodu. Navíc byl použit materiál z typové lokality každého druhu. Použity byly mitochondriální gen cytochrom b a nukleární markery první intron genu S7 (ribosomal protein gene), RAG1 (recombination activating gene) a rhodopsin. Analýzy cytochromu b, který byl z použitých markerů nejvariabilnější, odhalily existenci sedmi statisticky silně podpořených linií, které odpovídají těmto druhům: P. laconicus, P. marathonicus, P. minutus, P. stymphalicus, P. thesproticus, P. prespensis a Pelasgus sp. Nejvariabilnějším jaderným markerem byl první intron S7, jehož analýzy odhalily šest dobře podpořených linií, tedy téměř tolik, jako cytochrom b. Oproti tomu RAG1 a rhodopsin se ukázaly méně informativní, protože jejich analýzy odhalily existenci jen čtyř dobře podpořených linií. Tyto dva nukleární geny od sebe nedokázaly oddělit P. marathonicus, P. stymphalicus, P. thesproticus a Pelasgus sp. Tyto druhy...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.