|
|
Degradace inkoustových výtisků
Stančík, Jiří ; Kaplanová, Marie (oponent) ; Čeppan, Michal (oponent) ; Veselý, Michal (vedoucí práce)
Technologie inkjetového tisku se v posledním desetiletí stala velmi populární především pro tisk digitálních fotografií. Spotřebitelé mají na výběr z velkého množství jak originálních, tak levnějších alternativních inkoustů i tiskových médií. Otázkou ale je, zda lze pomocí levnějších výrobků získat také srovnatelnou kvalitu výtisku. To je jeden z důvodů, proč je důležité testovat vlastnosti takových výtisků. Existuje několik způsobů jak testovat světlostálost inkoustových výtisků: dlouhodobé uložení v přirozených podmínkách, či krátké testy urychleného stárnutí. Stabilita výtisků je závislá na mnoha faktorech, například na přijímací vrstvě, složení inkoustu, intenzitě světla v UV a VIS oblasti, či koncentraci vzdušných polutantů v okolní atmosféře. Faktem je, že některé inkoustové výtisky vystavené světlu blednou až překvapivě rychle, světlo však pro tyto výtisky není jediným nebezpečím. Dva typy testovacích obrazců vytištěných barvivovými inkousty na různá tisková média byly vystaveny jak urychlenému stárnutí v xenonové testovací komoře, tak dlouhodobému stárnutí vlivem světla a vzdušných polutantů ve slunné chodbě budovy fakulty. Hodnoty intenzity dopadajícího záření byly průběžně monitorovány, obdobně pravidelně byly spektrofotometricky měřeny také změny zkoumaných vzorků. Další typ testu zahrnoval urychlené stárnutí inkoustového tisku vlivem ozonu. Z měřených spektrálních dat byly získány barvové gamuty a jejich objemy. Dále byla vyhodnocována barvová odchylka E*ab, jejíž nárůst sloužil jako nástroj pro získání formální rychlostní konstanty degradace výtisků. Barviva v inkoustových přijímacích vrstvách ve všech studovaných testech znatelně degradovala, míra této degradace byla závislá převážně na typu použitého tiskového média. Mimo jiné bylo studováno také reciproční chování testovaných výtisků. Současné testování světlostálosti inkoustových výtisků trpí absencí aktuální ISO normy, která by stanovila efektivní způsob vyhodnocení světlostálosti. Jedním z cílů této práce tedy bylo naleznout vhodné alternativní způsoby vyjádření světlostálosti inkoustových výtisků. Byla také navržena metoda stanovení koncentrací vytištěných inkoustů ze spektrofotometrických měření testovacích obrazců.
|
|
|
Studium rozkladu ozónu na pevných površích
Krejsková, Eliška ; Stančík, Jiří (oponent) ; Kozáková, Zdenka (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce je zaměřena na prozkoumání rozkladu ozónu, ke kterému dochází při styku s pevnými povrchy. Cílem je zjistit, který materiál rozkládá ozón nejméně, a tím pádem je nejvhodnější k výrobě potrubí pro dopravu ozónu z místa výroby do místa použití. V teoretické části jsou popsány důležité vlastnosti ozónu, způsoby jeho výroby, stanovení koncentrace a vztah ozónu k nejrůznějším pevným povrchům. V experimentální části bylo zkoumáno, v jaké míře dochází k rozkladu ozónu vlivem pěti běžně dostupných kovových materiálů (nerez, mosaz, měď, hliník a železo). Měření bylo prováděno ve skleněné trubici (Liebigův chladič), do které se vkládaly duté trubky z daných materiálů. Skrz tuto trubici procházel ozón, jehož koncentrace se na výstupu stanovovala dvěma metodami: jodometrickou titrací a spektrofotometricky. Bylo změřeno a porovnáno několik sérií při různých reakčních časech, různých experimentálních podmínkách (průtok vzduchu, výkon ozonizátoru) a při použití technického a syntetického vzduchu, jelikož vlhkost technického vzduchu má podstatný vliv na rozklad ozónu. Ze získaných výsledků bylo vyhodnoceno, že nejvhodnější materiály pro zmíněné použití jsou nerez a hliník.
|
|
|
Degradace inkoustových výtisků
Stančík, Jiří ; Kaplanová, Marie (oponent) ; Čeppan, Michal (oponent) ; Veselý, Michal (vedoucí práce)
Technologie inkjetového tisku se v posledním desetiletí stala velmi populární především pro tisk digitálních fotografií. Spotřebitelé mají na výběr z velkého množství jak originálních, tak levnějších alternativních inkoustů i tiskových médií. Otázkou ale je, zda lze pomocí levnějších výrobků získat také srovnatelnou kvalitu výtisku. To je jeden z důvodů, proč je důležité testovat vlastnosti takových výtisků. Existuje několik způsobů jak testovat světlostálost inkoustových výtisků: dlouhodobé uložení v přirozených podmínkách, či krátké testy urychleného stárnutí. Stabilita výtisků je závislá na mnoha faktorech, například na přijímací vrstvě, složení inkoustu, intenzitě světla v UV a VIS oblasti, či koncentraci vzdušných polutantů v okolní atmosféře. Faktem je, že některé inkoustové výtisky vystavené světlu blednou až překvapivě rychle, světlo však pro tyto výtisky není jediným nebezpečím. Dva typy testovacích obrazců vytištěných barvivovými inkousty na různá tisková média byly vystaveny jak urychlenému stárnutí v xenonové testovací komoře, tak dlouhodobému stárnutí vlivem světla a vzdušných polutantů ve slunné chodbě budovy fakulty. Hodnoty intenzity dopadajícího záření byly průběžně monitorovány, obdobně pravidelně byly spektrofotometricky měřeny také změny zkoumaných vzorků. Další typ testu zahrnoval urychlené stárnutí inkoustového tisku vlivem ozonu. Z měřených spektrálních dat byly získány barvové gamuty a jejich objemy. Dále byla vyhodnocována barvová odchylka E*ab, jejíž nárůst sloužil jako nástroj pro získání formální rychlostní konstanty degradace výtisků. Barviva v inkoustových přijímacích vrstvách ve všech studovaných testech znatelně degradovala, míra této degradace byla závislá převážně na typu použitého tiskového média. Mimo jiné bylo studováno také reciproční chování testovaných výtisků. Současné testování světlostálosti inkoustových výtisků trpí absencí aktuální ISO normy, která by stanovila efektivní způsob vyhodnocení světlostálosti. Jedním z cílů této práce tedy bylo naleznout vhodné alternativní způsoby vyjádření světlostálosti inkoustových výtisků. Byla také navržena metoda stanovení koncentrací vytištěných inkoustů ze spektrofotometrických měření testovacích obrazců.
|
|
|
Studium rozkladu ozónu na pevných površích
Krejsková, Eliška ; Stančík, Jiří (oponent) ; Kozáková, Zdenka (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce je zaměřena na prozkoumání rozkladu ozónu, ke kterému dochází při styku s pevnými povrchy. Cílem je zjistit, který materiál rozkládá ozón nejméně, a tím pádem je nejvhodnější k výrobě potrubí pro dopravu ozónu z místa výroby do místa použití. V teoretické části jsou popsány důležité vlastnosti ozónu, způsoby jeho výroby, stanovení koncentrace a vztah ozónu k nejrůznějším pevným povrchům. V experimentální části bylo zkoumáno, v jaké míře dochází k rozkladu ozónu vlivem pěti běžně dostupných kovových materiálů (nerez, mosaz, měď, hliník a železo). Měření bylo prováděno ve skleněné trubici (Liebigův chladič), do které se vkládaly duté trubky z daných materiálů. Skrz tuto trubici procházel ozón, jehož koncentrace se na výstupu stanovovala dvěma metodami: jodometrickou titrací a spektrofotometricky. Bylo změřeno a porovnáno několik sérií při různých reakčních časech, různých experimentálních podmínkách (průtok vzduchu, výkon ozonizátoru) a při použití technického a syntetického vzduchu, jelikož vlhkost technického vzduchu má podstatný vliv na rozklad ozónu. Ze získaných výsledků bylo vyhodnoceno, že nejvhodnější materiály pro zmíněné použití jsou nerez a hliník.
|
host ::
RSS.