|
|
Efektivita rekvalifikací u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání
BEČVÁŘOVÁ, Klára
Nezaměstnanost je dlouhodobým problémem dnešní společnosti. Pro mnoho lidí je nalezení nového pracovního místa komplikované z důvodů nějakého hendikepu. Mezi tyto hendikepy patří věk, pohlaví, nekvalifikovanost nebo i příslušnost k určité menšině. Lidé pak zůstávají nezaměstnaní po delší dobu, což vede k dalšímu znehodnocování lidského kapitálu. Úřady práce se snaží pomoci svým uchazečům prostřednictvím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Tato práce se pak zaměřuje na nástroj rekvalifikace a to ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným. Cílem práce je zjistit účinnost rekvalifikací a jaké faktory ovlivňují efektivnost rekvalifikací. Pro výzkum byla zvolena technika sekundární analýzy veřejných dokumentů Úřadu práce v Písku a to za období 2005 až 2010. Výzkum ukázal, že do rekvalifikací jsou více zařazováni krátkodobě nezaměstnaní se středním vzděláním s maturitou a mladší věkové kategorie (do 30 let). Naopak skupina uchazečů s nízkým ? základním vzděláním, ve věku nad 50 let je velmi málo zařazována do rekvalifikace. Přitom nekvalifikovanost a vyšší věk jsou rizikové pro vznik dlouhodobé nezaměstnanosti. Pokud se tyto dva faktory spojí ještě s velmi dlouhodobou nezaměstnaností (nad 1 rok), tak šance na účast v rekvalifikaci je minimální. Mezi pozitivní efekt rekvalifikace u dlouhodobě nezaměstnaných patří to, že po absolvování kurzu mají velkou šanci na umístění na trhu práce do 6 měsíců. Výběr do rekvalifikací probíhá na základě spolupráce poradce zprostředkování s uchazečem. Bohužel, je zde znát tendence výběru raději méně problémových a motivovaných uchazečů. V důsledku toho by mělo dojít ke změně přístupu ke klientům a zaměřit se na ty co opravdu potřebují pomoc.
|
|
|
Výkon veřejné správy samosprávnými územními orgány ve zdravotně sociální oblasti
BEČVÁŘOVÁ, Klára
Od roku 2007 je v platnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který radikálně změnil sociální oblast. Byla zavedena zcela nová dávka příspěvek na péči, na kterou se práce zaměřuje. Příspěvek náleží osobám s omezenou soběstačností a je určen na zajištění sociálních služeb, které uživatel potřebuje. Sociální služby mohou zajišťovat jak registrovaní poskytovatelé, tak i soukromé osoby. Cílem práce je zmapovat skupiny občanů, kteří žádají o posouzení stupně závislosti a jak příspěvek na péči využívají. Pro výzkum byla zvolena technika sekundární a obsahové analýzy spisové dokumentace Městského úřadu Milevsko, v období leden až srpen 2008. Výzkum ukázal, že nejčastějším příjemcem příspěvku na péči, jsou lidé starší 70 let, kteří vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu potřebují pomoc od druhých. Zároveň se ukázalo, že nejčastěji tuto pomoc jim poskytují blízké osoby. Čímž nedochází k návratu vynaložených prostředků na příspěvek na péči k registrovaným poskytovatelům. Někteří kombinují soukromou péči s registrovanými službami a to nejčastěji s pečovatelskou službou. To se objevuje hlavně u I. a II. stupně závislosti. U III. a IV. stupně závislosti jsou více využíváni registrovaní poskytovatelé. Praxe ukázala, že tento zákon byl správným krokem. Zároveň se, ale ukázaly i problémy. Hlavně se to týká zvyšujících se výdajů na sociální služby, nevyužívání příspěvku na sociální služby, některé děti s vážným onemocněním nedosáhnout na příspěvek na péči. Proto by měl být zákon novelizován.
|
host ::
RSS.