|
|
Jindřich Korutanský jako český král ve světle dobových svědectví
Razim, Jakub ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
Závěrem se sluší zrekapitulovat výsledky, ke kterým nás dovedlo zkoumání pramenů k české I vládě Jindřicha Korutanského v letech 1306 - 131 O. Historický přehled sestavený na jejich základě poukazuje na mimořádně obtížnou pozici, v níž se korutanský vévoda po nástupu na český trůn ocitl. Po celou dobu svého panování musel Jindřich čelit jednak hrozbě zvenčí, ať už to byli Habsburkové, nebo Lucemburkové, jednak domácí opozici tvořenou částí panstva, patriciátu a v první řadě cisterciáckými kláštery. Neměl ani širší podporu ze strany šlechty, a proto byl jeho režim odkázán na vojenské oddíly ze zahraničí, ani potřebné finanční prostředky, takže vojsko hospodařilo na účet obyvatelstva. Výsledkem byla anarchie a nespokojenost s Jindřichovou vládou, kterou ukončil roku 131 O státní převrat.
|
|
|
Zajetí českého panstva patriciátem roku 1309 "aneb není nic krutějšího nad sprosťáka, když povýšení dosahuje"
Musílek, Martin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Historické bádání věnovalo zajetí českého panstva pražským a kutnohorským patriciátem v Sedleckém klášteře a Praze pouze malou pozornost. Všeobecně se přebíraly především Šustovy závěry. Obecně se soudí, že v rámci tomto tématu už nelze najít "nic nového". Situace i obě strany sporu byly jasně dané. Na jedné straně stál bohatý, většinou německý patriciát, na straně druhé moci chtivé a dravé české panstvo. Rok 1309 se poté bere jako mezník, kdy nejbohatší měšťané chtěli zvrátit svoje podřízené postavení a vydobýt si místo na politickém a mocenském výsluní v zemi. Takovýto pohled není podle mého názoru úplně přesný. Ve složitých poměrech 13. a počátku 14. století se postupně začíná formovat sebevědomá a mocná vrstva patriciátu, žádající o svůj podíl na moci v zemi a zajetí českého panstva v Sedlci a Praze je toho jasným dokladem. Této události předcházela řada dokladů o vzrůstající moci, bohatství a sebevědomí předních měšťanů. Pokud tedy chceme celý tento složitý vývoj hodnotit v jeho celistvosti a úplnosti, musíme se vrátit hluboko před rok 1309. Již za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. existují doklady o rostoucí síle předních měšťanů, těchto "grťinderů", kteří se přátelili s nejmocnějšími muži v zemi, ale zároveň s nimi sváděli tuhý boj. Na tomto místě stačí vzpomenout násilnou vraždu Zbyslava z...
|
|
|
Hmotné zajištění českých kolegiátních kapitul do poloviny 14. století (na příkladě Staré Boleslavi, Litoměřic a Vyšehradu)
Pátrová, Karin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent) ; Bláhová, Marie (oponent)
Majetkové zázemí českých kolegiátních kapitul prodělalo od svého vzniku značné proměny. Zpočátku byl kapitulní majetek užíván společně všemi kanovníky, jak naznačují zakládací listiny nejstarších českých kolegiát, v nichž jsou donace adresovány kapitulám jako jednotné instituci. Zatímco o společném soužití kanovníků pod jednou střechou panují určité pochybnosti, svůj majetek získávala kapitula skutečně jako celek. Někdy mohl být zvýhodněn představený kap i tu ly, l když tato praxe již odporovala původním ideálům. Jak kanovníci tento společný majetek užívali, není zcela jasné (zda se scházeli u jednoho stolu, což asi v případě ženatých kanovníků nepřicházelo v úvahu, nebo zda každý kanovník dostával nějaký procentuální podíl). V průběhu 12. a 13. století dochází k výrazným změnám ve skladbě kapitulního majetku a dosud společné jmění je rozděleno mezi jednotlivé kap i tuláry, kteří si své díly sami spravují a užívají jejich výnosy. Z kapitulního zboží se vydělují prebendy jako hmotné zajištění pro jednotlivé kanovníky, vedle toho pak zůstává část zboží nadále ve společném užívání celé kapitulní korporace, které slouží k zabezpečení provozu kostela a jeho výbavě, k vyplácení příspěvku kanovníkům přítomným v kapitulním kostele při bohoslužbách, případně jsou jako tzv. obedience pronajímány jednotlivým členům...
|
|
|
Postavení venkovské ženy v přemyslovském období
Faltusová, Zuzana ; Žemlička, Josef (oponent) ; Bláhová, Marie (vedoucí práce)
Doby, kdy byl středověk považován za temná staletí lidských dějin, která současného člověka nikterak neobohatila, jsou už minulostí. Dnes je naopak tématem velmi vyhledávaným jak badateli, tak i čtenáři. A samozřejmě jako i ostatní období, skrývá v sobě středověk témata více, či méně atraktivní. Pro svoji diplomovou práci jsem zvolila téma ženy ve středověku, respektive venkovské ženy v přemyslovském období. I když si jsem vědoma, že pod obecný pojem "venkovské ženy" by bylo možné zahrnout daleko širší spektrum osob jako manželky venkovských šlechticů nebo členky venkovských konventů, budu v této práci používat toto označení pouze pro příslušnice nižších sociálních vrstev jako byly manželky rolníků a ženy pracujíci na dvorcích velmožů.
|
|
|
Zajetí českého panstva patriciátem roku 1309 "aneb není nic krutějšího nad sprosťáka, když povýšení dosahuje"
Musílek, Martin ; Dvořáčková, Dana (oponent) ; Žemlička, Josef (vedoucí práce)
15. únor 1309. Většina lidí si pod tímto údajem představí pouhé jedno datum z minulosti, které se možná kdysi dávno museli naučit nazpaměť ve škole. Můžeme však k tomuto datu přistupovat také poněkud jinak. Co si třeba představit, že v tento jediný den se mohla stát řada událostí, o kterých už dnes nikdo neví. Odvíjela se řada lidských osudů, které již zapadly v hluboké minulosti. Díky práci středověkých autorů se nám však alespoň jedna událost zachovala. Tohoto dne došlo v Sedleckém klášteře a v Praze k zajetí českého panstva příslušníky pražského a kutnohorského patriciátu. Určitě to byla událost hodná zaznamenání, protože stavěla na hlavu "odvěký" řád. Středověká společnost se skládala z "trojího lidu". Podle středověkého vidění světa byly tyto tři kategorie dané Bohem a představovaly neměnný pozemský řád. 1 V čele trojvrstevné pyramidy stála světská moc neboli lidé meče (bellatores), hned za ní stáli duchovní, nazývaní také lidé modlitby (oratores). Kněží měli za úkol pečovat o lidskou duši a modlit se. Na konci středověké hierarchie nalézáme venkovský lid, lidé práce (laboratores), jejichž hlavním úkolem bylo pracovat.2 Tento vrcholně středověký koncept Adalberta z Corvey však ztrácel ve 13. a 14. století svou aktuálnost.
|
|
|
Hmotné zajištění českých kolegiátních kapitul do poloviny 14. století (na příkladě Staré Boleslavi, Litoměřic a Vyšehradu)
Pátrová, Karin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent) ; Bláhová, Marie (oponent)
Majetkové zázemí českých kolegiátních kapitul prodělalo od svého vzniku značné proměny. Zpočátku byl kapitulní majetek užíván společně všemi kanovníky, jak naznačují zakládací listiny nejstarších českých kolegiát, v nichž jsou donace adresovány kapitulám jako jednotné instituci. Zatímco o společném soužití kanovníků pod jednou střechou panují určité pochybnosti, svůj majetek získávala kapitula skutečně jako celek. Někdy mohl být zvýhodněn představený kap i tu ly, l když tato praxe již odporovala původním ideálům. Jak kanovníci tento společný majetek užívali, není zcela jasné (zda se scházeli u jednoho stolu, což asi v případě ženatých kanovníků nepřicházelo v úvahu, nebo zda každý kanovník dostával nějaký procentuální podíl). V průběhu 12. a 13. století dochází k výrazným změnám ve skladbě kapitulního majetku a dosud společné jmění je rozděleno mezi jednotlivé kap i tuláry, kteří si své díly sami spravují a užívají jejich výnosy. Z kapitulního zboží se vydělují prebendy jako hmotné zajištění pro jednotlivé kanovníky, vedle toho pak zůstává část zboží nadále ve společném užívání celé kapitulní korporace, které slouží k zabezpečení provozu kostela a jeho výbavě, k vyplácení příspěvku kanovníkům přítomným v kapitulním kostele při bohoslužbách, případně jsou jako tzv. obedience pronajímány jednotlivým členům...
|
|
|
Český kníže a saský vévoda ve 12. století. Srovnání knížectví "Čechů" se saským vévodstvím Jindřicha Lva
Zelenka, Jan ; Bláhová, Marie (oponent) ; Žemlička, Josef (vedoucí práce)
Jedním ze základních problémů domácí historiografie je poměr českého knížectví ke středověké říši. Ačkoliv otázka ztratila politický nádech, odpovídající momentálnímu vývoji česko-německých vztahů v průběhu předcházejících dvou století, neustoupila nijak do pozadí. Také německá literatura věnuje postavení Čech stále značnou pozornost. I I Tématika je však z české strany přes nespočet prací řešena poměrně jednostranným způsobem. Literatura se v podstatě omezuje na zdůraznění výjimečnosti českého knížectví oproti říšským vévodstvím bez toho, aby některé z vévodství a pozici jeho vévody podrobněji přiblížila. 12 Nejde však jen o otázku srovnání mezi knížectvím a vévodstvím. Pokud se chceme zabývat postavením Čecha a jejich knížete, musíme si nejprve položit otázku, jaká byla vnitřní struktura říše, jak fungoval vládní mechanismus a na čem byly založeny vztahy mezi jeho jednotlivými nositeli. Problém je o to složitější, že tento charakter nezůstával neměnný. Jeho nestálost byla dána již od základu faktem, že "regnum Teutonicum" nebylo moderní transpersonální institucí, nýbrž státním útvarem spočívajícím na osobních svazcích - tzv. "Personenverbandstaat". Říše se skládala z udělených lén, ale také alodiálních statků, které byly v plném vlastnictví jednotlivých aristokratických rodů. Pravomoce propůjčované králem...
|
|
|
Jindřich Korutanský jako český král ve světle dobových svědectví
Razim, Jakub ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
České děj iny od roku 13 06 do roku 1310 se staly v minulosti tématem mnoha historických zpracování. Vynikají mezi nimi zejména práce Josefa Šusty (viz. kap. o literatuře), vzbuzující respekt jak svou heuristickou důkladností, tak bohatstvím nashromážděných údajů. Následující odstavce podávající nástin vlády Jindřicha Korutanského v Čechách nemají za cíl jeho názory nějakým zásadním způsobem revidovat, nýbrž dát je do souvislosti s dobovými vyprávěcími prameny, které vždy byly, jsou a pravděpodobně také zůstanou alfou i omegou historické reflexe zmíněného období. Srovnání s dikcí dobových zpráv, zařazených do poznámkového aparátu, se zdá být o to důležitějšÍ, o co složitější je rekonstruovat politické události let 1306 - 1310 na základě torzovitých a nezřídka protikladných pramenných dokladů. Ačkoliv v sobě následující přehled zahrnuje výsledky historické interpretace a měl by být tudíž logicky zařazen až na závěr, pro lepší orientaci v textu si dovolíme toto pořadí obrátit.
|
|
|
Uplatnění vědeckých metod při identifikaci a analýze problémů ve veřejné politice
Žemlička, Josef ; Nový, Jan (vedoucí práce) ; Veselý, Zdeněk (oponent)
Účelem práce je otestování metody Q uplatňované při diskursivní analýze ve veřejné politice. Autor provede rešerši dostupné odborné literatury zabývající se danou metodou a vypracuje případovou studii, jejímž účelem bude otestování reliability metody Q na praktickém případu. Propagátoři metody Q argumentují výjimečností metody spočívající v její rezistenci vůči subjektivnímu vlivu výzkumníka. Účelem předkládané práce bude proto praktické ověření, do jaké míry se může promítnout subjektivní projekce postojů výzkumníka při výběru výchozí sady výroků do celkového výsledku analýzy.
|
|
| |
host ::
RSS.