|
|
Mezidruhové srovnání sociálního učení potravních averzí u sýkor
Mitlenerová, Barbora ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Sociální učení u zvířat je často zkoumanou problematikou, u ptáků nevyjímaje. Mezi podrobně studované druhy pěvců patří sýkory koňadry. Pro tento experiment byly zvoleny jako modeloví ptáci další druhy sýkor - dospělci a mláďata modřinek (Cyanistes caeruleus) a uhelníčků (Periparus ater). Byl zjišťován vliv sociálního učení u těchto druhů na vznik averze vůči varovně zbarvené (aposematické) kořisti. Ptákům byly předkládány papírové siluety ploštic v červené a zelené barevné variantě s nalepenou larvou potemníka moučného zespodu. Jedna varianta byla vždy jedlá a druhá nejedlá, namočená v hořké látce. Část sýkor měla možnost pozorovat poučeného tutora téhož druhu, jak volí jedlou variantu kořisti a nejedlou odmítá. Následně proběhlo individuální diskriminační učení pokusných jedinců, při kterém měli na výběr obě barevné alternativy. Druhá část ptáků tutora nemohla sledovat a učila se pouze individuálně. Poté všichni prošli paměťovým testem. Testovali jsme, jestli má sociální informace stejný vliv na dospělé i mladé ptáky a zda se dají nalézt rozdíly mezi zkoumanými druhy. Zjistili jsme, že oba dva druhy sýkor vyřešily správně při diskriminačním učení stejný počet kol a nebyl též prokázán rozdíl v úspěšnosti u dospělých ptáků a mláďat. Diskriminační učení bylo přítomností tutora ovlivněno pouze u...
|
|
|
Vnitrodruhová variabilita antipredačních mechanismů a automimikry
Stránská, Anna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Šulc, Michal (oponent)
Aposematická kořist je charakteristická tím, že jedinci jsou výstražně zbarveni a jsou chráněni proti predátorům. V rámci jednoho druhu se však může objevit variabilita antipredační obrany. Přítomnost jedinců s variabilní antipredační obranou se nazývá automimikry. Automimici mohou být zcela nechráněni, nebo se lišit kvantitou, či kvalitu obranných látek. Jedním ze způsobů, díky kterému variabilita vzniká, je například konzumace rozdílných rostlin, ze kterých si jedinci sekvestrují své obranné látky. Vnitrodruhová variabilita v antipredační obraně ovlivňuje chování predátorů, kteří jsou v některých případech schopni rozlišit mezi chráněnou, či nechráněnou kořistí. Chránění jedinci však musí investovat do své obrany, na rozdíl od automimiků, kteří využívají svoji podobnost s chráněnými jedinci stejného druhu, ale nemají náklady na obranu.
|
|
|
Mechanismy a efektivita antipredační obrany v rámci černo-červeného mimetického komplexu
Kotlíková, Lucie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Nápadně zbarvené druhy mohou vytvářet mimetické komplexy. Jedním z nich je rozsáhlý černo- červený mimetický komplex v palearktické oblasti. Tvoří ho zástupci napříč taxony členovců s různou úrovní obrany a investicí do ní. K popsání jednotlivých mimetických vztahů v tomto komplexu je třeba poznat efektivitu těchto obranných mechanismů vůči predátorům. Reakce jednotlivých predátorů se značně liší. Odlišnost reakcí primárně závisí na schopnosti vnímat prostředky obrany, pomocí smyslových a kognitivních schopností. Mechanismy a efektivita antipredační obrany jsou předmětem řady studií, avšak stále chybí popis některých mechanismů u řady zástupců tohoto mimetického komplexu. Z tohoto důvodu jsou potřeba další studie, umožňující v budoucnosti vyvození mimetických vztahů panujících v tomto mimetickém komplexu. Klíčová slova: mimikry, aposematismus, antipredační obrana, zbarvení, mimetický komplex
|
|
|
Factors influencing effectiveness of aposematic signals against avian predators
Kuklová, Lucia ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Krištín, Anton (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Tato disertační práce se zabývá různými faktory, které mohou ovlivňovat efektivitu aposematických signálů vůči ptačím predátorům. V experimentech byli testováni dospělí, v přírodě odchycení ptáci i ručně odchovaná mláďata sýkory koňadry (Parus major). Práci tvoří čtyři studie. V první studii jsme srovnávali reakce dvou geograficky vzdálených populací sýkory koňadry vůči aposematické ploštici ruměnici pospolné (Pyrrhocoris apterus) a její neaposematické uměle vytvořené barevné variantě. Ptáci z české populace se většinou vyhýbali aposematické variantě kořisti a napadali neaposematickou variantu. U ptáků z finské populace, kterým chyběla zkušenost s ruměnicí v přírodě, byla zjištěna větší pravděpodobnost útoku na obě varianty kořisti. I když se česká populace sýkor aposematické variantě kořisti vyhýbala, ve srovnání s finskou populací nebyla více neofobní. Usuzujeme, že rozdílné reakce dvou populací sýkor na aposematickou kořist byly způsobeny rozdílnou zkušeností ptáků s lokálně se vyskytujícími společenstvími aposematické kořisti. Ve druhé studii jsme srovnávali efektivitu dvou strategií chemické obrany larev druhu Chrysomela lapponica před ptačími predátory. Sýkory se naučily vyhýbat larvám zbavených možnosti vnější sekrece již po první manipulaci s kořistí, což ukazuje na přítomnost obranných...
|
|
|
Evoluce a funkce polymorfismu u výstražně zbarvené kořisti
Fárová, Monika ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Šulc, Michal (oponent)
Polymorfismus u výstražně zbarvené kořisti lze předpokládat, pokud není tato kořist chráněná před predací žádným jiným způsobem než svým zbarvením. Oproti tomu u chráněné kořisti byl polymorfismus ještě donedávna záhadný fenomén kvůli své delšímu a nákladnějšímu averznímu učení predátorů. Jednotlivé morfy se mohou lišit různými parametry zbarvení: barvou, vzorem, mírou melanizace a vnitřním a vnějším kontrastem zbarvení. To znesnadňuje predátorovi zapamatovat si chráněnou kořist a napříště se jí vyhnout. Selekční tlaky a mechanismy ze strany predátorů vedoucí ke vzniku polymorfismu se u chráněné a nechráněné kořisti liší. U nechráněné kořisti je to negativně frekvenčně závislá selekce podporující vzácné morfy nebo hypotéza více modelů pro jeden mimetický druh. U chráněné kořisti se polymorfismus může objevit na dočasnou dobu (tedy být nestálý), dále je umožněný prostorovou heterogenitou morf nebo, stejně jako u nechráněné kořisti, může mimetik napodobovat více modelů. Také by se na existenci polymorfismu mohla podílet quasi-batesovská mimeze, a to vlivem podobných mechanismů, jako u nechráněné kořisti. Kromě selekce ze strany predátorů se na existenci polymorfismu ve varovné signalizaci kořisti podílí i další faktory jako termoregulace, pohlavní výběr a střet více typů selekce, které mohou být...
|
|
|
Vliv chromatické složky antipredačních výstražných signálů na jejich efektivitu
Truhlářová, Marie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Výstražným zbarvením prezentují živočichové potenciálním predátorům svoji nebezpečnost či nevyužitelnost jako kořist. Jednotlivé výstražné barvy se liší ve své síle a v efektu na kognitivní procesy predátorů. Konkrétními kognitivními procesy, která výstražné barvy ovlivňují jsou proces učení, vrozená averze, paměť a generalizace. Mezi typické výstražné barvy ovlivňující reakce predátora řadíme červenou, oranžovou a žlutou barvu. Nejefektivnějším signálem se obecně jeví červená barva, která má významný vliv na proces učení, paměť i generalizaci. Oranžová se také jeví být silným signálem, nicméně není tolik studovanou barvou. Žlutá výstražná barva je efektivním aposematickým signálem, ale ve srovnání s jinými výraznějšími barvami (červenou a oranžovou), jde o méně silný stimul. Bílá, modrá, fialová a ultrafialová barva jsou málo studované barvy a jejich role v aposematismu zatím není potvrzena. Iridescentní zbarvení se jeví jako efektivní aposematiský signál, který může mít vliv na proces učení, paměť a generalizaci. Ve své práci uvádím souhrn dosavadních informací týkajících se vlivu jednotlivých výstražných barev na kognitivní procesy predátora. Klíčová slova: aposematismus, výstražné zbarvení, kognitivní procesy, červená, oranžová, žlutá, iridescence, averzivní učení, vrozená averze, paměť, generalizace
|
|
|
Reakce pavoučích a hmyzích predátorů na aposematickou kořist
Koláčná, Klára ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sentenská, Lenka (oponent)
Aposematická kořist dává najevo predátorům svou nevýhodnost pomocí výstražných signálů, které mohou být vizuální, chemické, zvukové nebo se mohou vzájemně kombinovat jako multimodální signály. Většina experimentálních prací zabývající se reakcí predátorů na aposematickou kořist je zaměřena na obratlovce, zejména ptáky. Tato práce je zaměřena na nejtestovanější skupiny terestrických členovčích predátorů - pavouky, vážky a kudlanky - doplněné méně testovanými hmyzími predátory. Většina testovaných členovčích predátorů je schopna naučit se vyhýbat nevhodné aposematické kořisti na základě buď vizuálních, pachových nebo zvukových signálů v závislosti na jejich percepčních schopnostech. Někteří si tuto averzi dokážou pamatovat i několik dní. Pouze u skákavek byla potvrzena schopnost generalizovat předchozí zkušenost s kořistí na podobnou kořist. Obranné látky předkládaných kořistí nejčastěji obsahují kardenolidy nebo aldehydy, které se ukázaly pro testované predátory jako averzivní.
|
|
|
Vliv typu diskriminační úlohy na rychlost a efektivitu diskriminačního učení vůči aposematické kořisti u ptačích predátorů
Jůnová, Lenka ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Predátoři se při učení rozlišovat jedlou kořist od nejedlé mohou v přírodě setkat s jednotlivými typy kořisti postupně nebo s více typy najednou. Při testování diskriminačního učení ptačích predátorů v souvislosti s aposematickou kořistí se používají experimentální uspořádání zaměřené na sekvenční i simultánní předkládání kořisti. Mohou se lišit mírou obtížnosti pro predátora, což může ovlivnit výsledky testů, efektivita diskriminačního učení v sekvenčních a simultánních úlohách však ještě nebyla přímo experimentálně porovnávaná. Testovali jsme vliv typu diskriminační úlohy na efektivitu učení vyhýbat se aposematické kořisti a účinnost zapamatování si averze u dospělců i mláďat sýkory koňadry (Parus major), a to ve dvou typech sekvenční úlohy (pravidelné a náhodné) a v jednom typu simultánní úlohy (arénové). Ptáci se učili první den rozeznávat jedlou a nejedlou uměle vytvořenou kořist a druhý den se v paměťovém testu zjišťovala míra zapamatování si averze. Diskriminačním podnětem byla barva (alternativně červená/zelená) nebo vzor (alternativně skvrny/pruhy). Výsledky experimentu ukázaly, že sýkory se naučily diskriminovat lépe pomocí barvy než pomocí vzoru. Dospělé sýkory se naučily diskriminovat lépe než mláďata, a to nezávisle na typu úlohy. Vliv věku a pohlaví se projevil jen u některých úloh....
|
|
|
Rozpoznávání přirozených kategorií nepalatabilní kořisti ptačími predátory
Zíková, Markéta ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Schopnost rozřazovat podněty do kategorií a podle příslušnosti do dané kategorie na ně reagovat má pro živočichy ve volné přírodě velký význam, například pro urychlení rozpoznání jedlé kořisti od nejedlé. Typicky jsou podněty kategorizovány na základě sdílených znaků. Ptáci se orientují především zrakem a proto i jejich kořist signalizuje svoji nejedlost především vizuálně, například pomocí aposematického zbarvení. V této práci byla testována schopnost sýkor koňader (Parus major) kategorizovat kořist do skupin jedlá a nejedlá na základě jejího vzhledu. Sýkory byly rozděleny do tří experimentálních skupin podle testovaných kategorií kořisti. Jedna skupina byla testována ve schopnosti rozpoznání nepalatabilních aposematických druhů ploštic (Heteroptera) od palatabilních druhů hmyzu z ostatních hmyzích taxonů. Druhá skupina byla testována v diskriminaci neaposematických druhů ploštic od hmyzu z ostatních taxonů a třetí v diskriminaci uměle vytvořených pseudokategorií, složených z podnětů využitých pro první skupinu. Testováni byli dospělí ptáci odchycení ve volné přírodě a naivní ručně odchovaná ptáčata. Ptáčata byla testována pouze v prvních dvou experimentálních skupinách. Ptáci byli nejprve v diskriminačním tréninku učeni rozlišovat podněty z daných kategorií a následně jim byly v testu...
|
|
|
Spiders as senders and receivers of antipredatory warning signals
Raška, Jan ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Korenko, Stanislav (oponent) ; Krištín, Anton (oponent)
Úvodní část této práce shrnuje stav poznání aposematismu a mimese, vlivu mimetických a aposematických signálů na pavoučí predátory a případů, kdy pavouci naopak tyto signály vysílají. Součástí disertační práce jsou i čtyři původní vědecké práce. V první studii jsme skákavkám černým (Evarcha arcuata, Salticidae) předkládali larvy různě zbarvených forem (červenočerná, žlutočerná, bíločerná) ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus, Pyrrhocoridae). Cílem bylo srovnat reakce pavouků vůči různé intenzitě aposematické signalizace, přičemž předpokladem bylo, že červenočerné zbarvení bude mít nejvýraznější efekt. Averzivní učení probíhalo u všech barevných forem stejně rychle, ale generalizace naučené averze na další barevné formy byla účinnější při přechodu z méně (bíločerná, žlutočerná) na více (červenočerná) nápadně zbarvenou kořist. U bíločerné barevné formy byla averze do druhého dne do značné miry zapomenuta. Ve druhé studii jsme zkoumali málo zkoumanou citlivost pavouků na pachy nepoživatelné kořisti. Poté, co se skákavky černé naučily vyhýbat ruměnicím, vyhýbaly se jejich pachu, čímž byla prokázala jejich citlivost nejen na optickou, ale i na pachovou složku signalizace aposematické kořisti. Ve třetí studii jsme zkoumali pavouci nikoliv jako příjemce, ale jako zdroje varovné signalizace. U dvou...
|
host ::
RSS.