|
|
Struktura a funkce invazního aparátu mikrosporidií
Dohnálek, Vít ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Mikrosporidie jsou obligátní intracelulární parazité, kteří jsou významní z medicínského a hospodářského hlediska. Vyvinul se u nich vysoce specializovaný invazní aparát, který nemá u žádných jiných organismů obdoby. Při invazi dochází k uvolnění sporoplasmy z obalu spory a jejímu přenosu polární trubicí do cytoplasmy hostitelské buňky. Současný výzkum tohoto aparátu je zaměřen především na polární trubici, která je jeho nejviditelnější strukturou. Funkčně neméně významný polaroplast a posteriorní vakuola zůstávají mimo hlavní zájem výzkumu, přestože hrají klíčovou roli v aktivaci a exekuci invaze. Při optimální kombinaci vnějších faktorů dochází ke změnám v organizaci polaroplastu, zvětšování objemu posteriorní vakuoly a vystřelení polární trubice. Sporoplasma je následně vytlačena rostoucí posteriorní vakuolou skrze trubici do hostitelské buňky. Mechanismus tohoto procesu zatím není objasněn, ale existuje řada teorií snažících se průběh germinace vysvětlit. V této práci jsou shrnuty dosavadní poznatky a teorie o struktuře a funkci jednotlivých částí invazního aparátu. Klíčová slova: Mikrosporidie, invaze, polární trubice, intracelulární parazitismus, germinace
|
|
|
Molekulární charakterizace gregarin flebotomů a jejich interakce s hostitelem
Lantová, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent) ; Warburg, Alon (oponent)
Gregariny (Apicomplexa: Gregarinasina) jsou parazité bezobratlých živočichů. Druhy popsané z flebotomů (Diptera: Psychodidae) a komárů (Diptera: Culicidae) byly původně řazeny mezi eugregariny rodu Ascogregarina. Sekvenací SSU rDNA tří druhů gregarin z flebotomů a jejich srovnáním s dostupnými sekvencemi ostatních druhů gregarin jsme však prokázali, že komáří i flebotomí gregariny jsou mnohem bližší neogregarinám a tvoří dvě oddělené skupiny. Protože toto zjištění je podpořeno i odlišnými biologickými vlastnostmi, rozdělili jsme rod Ascogregarina na dva a gregariny z flebotomů byly zařazeny do nového rodu Psychodiella. V rámci tohoto nového rodu jsme popsali dva nové druhy: Psychodiella sergenti z Phlebotomus sergenti a Psychodiella tobbi z Phlebotomus tobbi. Tyto druhy se liší v životním cyklu (sexuální vývoj Ps. sergenti je v dospělcích podmíněn sáním krve) a velikostí i morfologií životních stádií, především oocyst. Dále jsme prokázali vysokou hostitelskou specifitu těchto gregarin; při pokusných infekcích pěti druhů flebotomů se Ps. sergenti a Ps. tobbi plně vyvíjely pouze ve svých přirozených hostitelích. Životní cyklus Ps. sergenti byl detailně prostudován za použití různých mikroskopických metod. Oocysty parazita jsou přichyceny na chorion vajíček flebotomů. V larvách 1. instaru se sporozoiti s...
|
|
|
Molekulární fylogeneze, biologie a klasifikace mikrosporidií podle modelových skupin parazitujících u Trichopter a Lepidopter
Hyliš, Miroslav ; Vávra, Jiří (vedoucí práce) ; Koudela, Břetislav (oponent) ; Weiser, Jaroslav (oponent)
RESULTS: Theresultsof thePh.D.thesiscanbesummarizedinto4 thematicareas: l ) screeningand experimentaldataconcemingthe prevalence,genusand speciesdiversíty. hostandtissuespeciťrcityand of ecological. pathofyziologicalcharactersof infectionsand of theirtransmission. 2) classificationandtaxonomystudies 3) resultsofsequencingfollowedby phylogenyanalysis 4) resultsoťcomparativestudybasedon summarizeddata Ad r) T\."enty-fourmicrosporidiafrom Trichopteraand Lepidopteraas well as 5 microsporidiafrom potentialintermediatehosts (Crustacea,Amphipoda) were isolatedand screenedusing light andelectronmicroscopyandmolecularbiologymethods.The screenedorganismsrepresented thefollolving generain theconventionalclassificationof Microsporidia (Canrringand Vávra, 2000)ů,osema(7). Endoreticulatus (3), C1lstosporogenes(2). Thelohania (4), Gurleya (1), Cougourdella(l), Pyrotheca(l), Episeptum(5), Toxoglugea(1),Larssoniella (2),unresolved isolates(2)(thenumberofspeciesexaminedin respectivegenerais givenin parentheses). The publications(l-3) and the abstract(8) reportthe ecologicaland experimentaldataon the prevalence,hostand tissue specificity and transmission of l0 examinedmicrosporidia.The :.';!:rtion(.1)and the abstract (7) describe ecological and experimentaldata on several 'f microsporidiaof theglpsy moth,Lymantria dispar...
|
|
|
Struktura a funkce transmembránových proteinů ABCG2
Vávra, Jiří ; Mančíková, Andrea (vedoucí práce) ; Novotný, Marian (oponent)
Transportní proteiny ABCG2 (ABCP/MXR/BCRP) vytvářejí homodimery v plazmatické membráně a hrají zde důležitou roli v transmembránovém přenosu řady molekul. Jsou zásadní pro funkci ledvin, tenkého střeva, placenty a hematoencefalické bariéry, kde plní zejména exkreční funkci, zajišťující ochranu buněk před toxickými látkami, kumulací xenobiotik a v neposlední řadě se podílejí na regulaci metabolismu kmenových buněk. Bakalářská práce shrnuje poznatky o funkci ABCG2 proteinů a jejich fyziologické roli v organismu savců a člověka. Klíčová slova: ABCG2, BCRP, membránové transportéry, mnohočetná léková rezistence (MDR),rodina ATP vázajících kazet
|
|
|
Diverzita a evoluce anaerobních heteroloboseí
Pánek, Tomáš ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Oborník, Miroslav (oponent) ; Vávra, Jiří (oponent)
8 ABSTRAKT Tato práce se zaměřuje na fylogenezi, diverzitu a buněčnou strukturu obligátně anaerobních zástupců kmene Heterolobosea (Excavata: Discoba). S použitím kultivačních přístupů odhaluje jejich skrytou druhovou diverzitu a prezentuje 11 nově popsaných druhů. Pomocí fylogenetických analýz ukazuje, že obligátně anaerobní linie heteroloboseí se vyvinuly nejméně dvakrát nezávisle na sobě (Creneidae and Psalteriomonadidae). Čeleď Psalteriomonadidae je možno označit za hlavní anaerobní linii skupiny Heterolobosea, neboť obsahuje drtivou většinu známých obligátně ananerobních zástupců (16 druhů a 5 rodů). Většina druhů skupiny Psalteriomonadidae má akristátní mitochondrie, ačkoliv Pseudoharpagon pertyi má zřejmě zachovány ještě zbytky mitochondriálních krist. Buněčná struktura a životní cyklus Creneis carolina, samostatné anaerobní linie blízce příbuzné linii Percolatea, je unikátní. Architektura jejího bičíkatého aparátu není jednoduše porovnatelná s jinými eukaryoty, neboť u C. carolina došlo k unikátním přeskupením cytoskeletárních elementů. Anaerobní Heterolobosea jsou jen vzácně detekována pomocí environmentálních, na kultivaci nezávislých metod. Z toho důvodu je velmi obtížné odhadovat jejich skutečnou druhovou diverzitu. Naše nejnovější data o anaerobních jakobidech, další linii patřící mezi Discoba...
|
|
|
Porcelánová nemoc u raků: biologie, dopady a rozšíření
Jelínková, Tereza ; Balcarová, Eva (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Porcelánová nemoc je onemocnění postihující raky způsobované mikrosporidií Thelohania contejeani. Tento vnitrobuněčný parazit napadá svalové buňky hostitele, které postupně vyplní sporami. Tím vzniká pro toto onemocnění charakteristické bělavé či opaleskující zabarvení abdominálního svalstva raků. Parazit takto postupně napadá další svalová vlákna, což pravděpodobně vede ke snížení pohybové aktivity napadeného jedince a následné smrti. Ačkoli T. contejeani nepředstavuje při nízké prevalenci pro račí populace vážné ohrožení, a není tedy tak zásadní hrozbou jako račí mor, bylo v souvislosti s ní popsáno několik masových úhynů raků. Tato práce shrnuje základní poznatky o infekci tímto parazitem, rozebírá její dopady na hostitele a faktory, které mohou šíření a rozvoj nemoci ovlivnit. Také popisuje životní cyklus T. contejeani, sumarizuje dosud zaznamenané případy výskytu tohoto parazita a hodnotí rizika, která pro račí populace znamená. Závěrem jsou popsány metody, kterými je možné nákazu detekovat. Klíčová slova: Thelohania contejeani, porcelánová nemoc, rak, mikrosporidie, parazit, sval
|
|
|
Budič elektromotoru pro letecké aplikace
Kolenský, Tomáš ; Vávra, Jiří (oponent) ; Kolka, Zdeněk (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá návrhem budícího obvodu elektromotor 28V/1A pro letecké aplikace. Návrh zahrnuje specifikaci požadavků na napájení, odolnosti a rušení budícího obvodu, dále na návrh bloků ochranné, napájecí, výkonové a řídící části budícího obvodu. Poslední část je zaměřená na propojení jednotlivých bloků do funkčního celku.
|
|
|
Hostitelská specificita patogenů perlooček rodu Daphnia
Ružarovská, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Perloočky rodu Daphnia jsou napadány širokou škálou parazitů s různě širokým hostitelským spektrem. Patří mezi ně především zástupci bakterií, prvoků (skupiny Ichtyosporea), kvasinek, mikrosporidií a oomycet. Specificita těchto parazitů se velmi liší. Najdeme mezi nimi zástupce, napadající pouze jediný druh hostitele, ale i takové, kteří ve svém životním cyklu mají mnoho hostitelských druhů (i různých podkmenů). Systém parazit-hostitel podléhá neustálé koevoluci, kdy parazité vytvářejí na hostitele negativní frekvenčně závislou selekci, která se často projevuje klonální/izolátovou specificitou obou antagonistů, udržováním genetického polymorfismu, sníženou virulencí aj. Zvláštní skupinou jsou potom epibionti, žijící na povrchu nositele. U nich se specializace projevuje preferencí substrátu. Tato práce shrnuje dosavadní znalosti o specificitě vybraných parazitů perlooček rodu Daphnia a pozastavuje se i nad jejich životními cykly. Klíčová slova: hostitelská specificita, specializace, generalista, Daphnia, mikrosporidie, vícehostitelský životní cyklus, epibiont.
|
|
| |
|
|
Fylogeneze archaméb
Ptáčková, Eliška ; Vávra, Jiří (oponent) ; Čepička, Ivan (vedoucí práce)
Archaméby jsou malou skupinou anaerobních eukaryotických mikroorganismů, která patří do říše Amoebozoa. Dříve byly považovány za pozůstatky nejstarších eukaryot, která nemají mitochondrii. Později však byl u některých archaméb objeven pozůstatek mitochondrie, mitosom. Dnes je jisté, že archaméby nejsou bazální eukaryotické organismy, ale jsou blízce příbuzné aerobním mitochondriálním hlenkám (Mycetozoa). Mezi archamébami nalezneme jak améboflageláty, tak améby. Patří sem především parazitické rody Entamoeba a Endolimax a volně žijící rody Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa. Rod Mastigina má jak volně žijící, tak jednoho parazitického zástupce. Typickým znakem bičíkatých rodů Mastigina, Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa je mikrotubulární koš (konus), který vybíhá z jediného bazálního tělíska bičíku a může být asociovaný s jádrem. Přítomnost konu je charakteristická také pro hlenky. Fylogeneze archaméb není zatím zcela objasněna. Především systematika volně žijících zástupců je velmi zmatená. Příčinou je nedostatek sekvencí a velká variabilita jednotlivých zástupců volně žijících archaméb. Z tohoto důvodu bylo cílem naší práce získat, kultivovat a osekvenovat co největší počet volně žijících archaméb. Podařilo se nám získat a dlouhodobě kultivovat 42 nových izolátů volně žijících archaméb. Z 15 izolátů...
|
host ::
RSS.