|
|
The Depiction of the Anti-Hero in Milton's Paradise Lost
Jenč, Jakub ; Beran, Zdeněk (vedoucí práce) ; Znojemská, Helena (oponent)
William Blake ve svém díle The Marriage of Heaven and Hell píše o Miltonovi, že "patří na ďáblovu stranu, aniž by o tom věděl". Antihrdina Ztraceného ráje jistě už před dobou romantismu přitahoval čtenáře pro své neochvějné rebelství a jiné rysy, jež sdílí s hrdiny klasického eposu, jakož i pro občasnou podobnost se shakespearovským tragickým hrdinou. Přestože nelze tvrdit, že Satan je skutečným hrdinou Ztraceného ráje - existují kritici, kteří přesvědčivě argumentují proti Blakeovi - je zřejmé, že Miltonův úspěch tkví v zobrazení Satana takovým způsobem, že si čtenář nemůže pomoct, aby s ním nesympatizoval. Jakákoliv taková sympatie je samozřejmě podle křesťanské tradice klamem, přesto však je Miltonovou zásluhou, že učinil postavu padlého anděla lidštější a komplikovanější. Zkoumat vykreslení postavy Satana právě tak, aby se čtenáři zalíbil, je cílem této bakalářské práce. Metodou bude především close-reading básně. Práce začíná rozborem vnějškového popisu Satana a jeho činů, přičemž se zaměřuje na podobnosti a rozdíly mezi Satanem a hrdiny klasického eposu. Poté se práce soustřeďuje na Satanovy promluvy, v nichž se ukazuje jeho výřečnost a skvělé vůdcovské schopnosti. Rozpor mezi Satanem tak, jak vystupuje veřejně, a mezi jeho vnitřním světem a úvahami, bude rovněž zohledněn, zvláště v...
|
|
|
Femininity in Spenser's Amoretti
Matějková, Julie ; Znojemská, Helena (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
(CZE) Tato práce je zaměřena na cyklus sonetů Amoretti od Edmunda Spensera s cílem upozornit na způsoby, kterými se jeho pojetí Dámy sonetu (v tomto případě volně inspirované Spenserovou druhou manželkou Elizabeth Boylovou) liší od tendencí obvykle projevovaných ostatními petrarkovskými básníky. Konkrétněji řečeno, v porovnání s typickými Dámami hraje Elizabeth ve Spenserově sbírce aktivnější roli, na mluvčího reaguje příměji, její osobnost a názory jsou jasněji definovány a všeobecně projevuje větší samostatnost, než se v daném žánru dá obvykle předpokládat. Za účelem prokázání výše zmíněného byla vybrána k porovnání dvě další díla: Zpěvník (také známý pod názvem Canzoniere a Rime sparse) Francesca Petrarky, takzvaného "Otce sonetu," jehož poezie posloužila jako základní kámen mnoha fundamentálních aspektů tohoto žánru, a Delia Samuela Daniela, jehož básnická sbírka skvěle ilustruje konvence, které se později považovaly za standardní u petrarkismus alžbětinské Anglie (přestože pocházely zrovna tak často od pozdějších petrarkistů jako od Petrarky samotného). Hlavní argumenty, kterými se tato studie zabývá, jsou zaprvé, že Dáma sonetu ve Spenserově podání nevzdoruje svým obdivovatelům primárně svým "srdcem z kamene" a pasivním odmítáním jejich návrhů, a její ničivá "moc" nepramení převážně z citové...
|
|
|
A Comparison of William Morris' The Story of Sigurd the Volsung and the Fall of the Niblungs and J. R. R. Tolkien's The Legend of Sigurd and Gudrún
Hlavatá, Barbora ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Znojemská, Helena (oponent)
Tato práce se zaměřuje na formální a stylistický rozbor a porovnání dvou děl anglických autorů, a sice Williama Morrise a jeho básně The Story of Sigurd the Volsung and the Fall of the Niblungs (Příběh Sigurda Volsunga a pád Niblungů, 1876) a J. R. R. Tolkiena s básnickým dílem The Legend of Sigurd and Gudrún (Legenda o Sigurdovi a Gudrún, vydáno posmrtně 2009), s ohledem na to, jakým způsobem každé ze zmíněných děl nakládá s původní staroseverskou látkou, na jejímž základě obě díla vznikla. Jak Sigurd Volsung, tak Legenda o Sigurdovi a Gudrún se dají považovat za básnické adaptace staroseverského příběhu o Sigurðovi Drakobijci, který je vylíčen v v Sáze o Vǫlsunzích a v cyklu básní obsaženém v Písňové Eddě. Morris i Tolkien tento příběh pro svá díla převzali, ale každý z nich ho zpracovává jiným způsobem; obě díla se proto na více rovinách liší nejen od původních staroseverských textů, ale i jedno od druhého. Rozdíly lze vypozorovat například v metrických vlastnostech jednotlivých básní či v užití specifických stylistických prvků. Na jejich základě můžeme soudit, že ačkoliv si oba autoři kladli za cíl ve svém díle vyvolat atmosféru hrdinského dávnověku, v němž se Sigurdův příběh odehrává, každý z nich se o to pokouší jiným způsobem, což pravděpodobně pramení z jejich odlišných představ o tom, co...
|
|
|
Understanding the Female Body in Early Modern England
Halouzková, Kateřina ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Znojemská, Helena (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá chápáním ženského těla v raně novověké Anglii mezi lety 1400 a 1700 se zaměřením na ženský reprodukční systém, který souvisel s chápáním ženy jako feminní bytosti ve společensko-kulturním kontextu. Tato práce se bude nejprve zaobírat anglickým překladem Bible, ve které byla žena vyobrazena jako podřízená muži. Důvod byl ten, že Bůh nejprve stvořil Adama a z jeho žebra poté Evu. Tato myšlenka byla pak později rozvedena Thomasem Laquerem, který na jejímž základě vymyslel teorii modelu jednoho pohlaví. Tato teorie bude zakomponována do mé práce. Argumentuji, že žena byla biologicky chápána jako nedokonalý muž a proto byly její orgány viděny v analogii s mužskými orgány, nicméně jako jejich nedokonalé verze. Protože Eva byla první hříšnící, smyslem ženského reproduktivního systému, tj. menstruace a porodních bolestí, bylo ženu potrestat. Tato myšlenka měla velký vliv na kulturní sféru; ženská sexualita budila strach a odpor, přesto byla nepopiratelně přitažlivá. Následovat bude popis ženského těla z raně novověkého lékařského pohledu. Tehdejší lidská anatomie byla odvozena od řeckého lékaře Claudia Galéna, jehož pojetí těla bylo ovlivněno zejména humorální teorií, která popisovala tělo skládající se ze čtyř tekutin. Mužská těla měla převahu teplých tekutin, proto byla teplejší a...
|
|
|
Angela Carter`s Fairy Tale: Myths of Gender and Sexuality
Pyshkin, Dmitry ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Znojemská, Helena (oponent)
Tato práce se pokouší zanalyzovat, jakým způsobem Angela Carterová přetváří diskurz klasické pohádky, vztahem k jeho vyobrazení sexuality, a poskytuje čtenářům nový pohled na žánr, který nikdy nebyl důkladně adresován. V první kapitole komentuji na cíle, které Carterová sleduje v rámci svého revizionistického projektu při zvolení pohádkového příběhu svymi primárním základem, a na způsob, kterým se autorka přibližuje k diskusi o žánru, který je zdrojem mýtických konstrukcí, jak je chápe francouzský literární kritik a filolog Roland Barthes. V následujících kapitolách jsem se soustředil na různé projevy lidské sexuality, které Carterová líčí ve své práci, a to sexualita podmanění a nadvlády, sexualita reciprocity a jinakosti, stejně jako na problematiku vlastního fenoménu jako takového. Klíčová slova Angela Carterová, pohádka, mýtus, narativní mýtus, politický mýtus, gender, sexualita, demytologizace
|
|
|
Shakespearean chorus/prologue: its functions and effects in the play
Ohlídalová, Anna ; Znojemská, Helena (vedoucí práce) ; Hilský, Martin (oponent)
Cílem této bakalářské práce je analyzovat a porovnávat Shakespearovy prology a chóry vzhledem k jejich formálním znakům (vypravěčským postupům, postavě chóru a jejich rozmístní v textu hry) a jejich pozici a funkci v jednotlivých hrách. Úvodní kapitola se ve stručnosti zaměří na užití chóru a prologu v Alžbětinském dramatu, čímž bude poskytnut kontext pro následující specifický rozbor Shakespearových her. K otevření diskuse bude užita analýza nejrannější ze zahrnutých her, Romeo a Julie. Tím bude vytvořen základ pro kategorizaci a dokumentaci vývoje výše zmíněných charakteristik, které budou užívány k analyzování zbytku Shakespearových prologů a chórů všech žánrů jeho her. Dalšími porovnávanými hrami jsou Jindřích VIII, Sen noci svatojánské, Troilus a Kressida, Perikles, kníže Tyrský a Jindřích V.
|
|
|
The poetry of John Donne: T.S.Eliot as Critic and Poet
Šmejdová, Barbora ; Znojemská, Helena (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Resumé Cílem bakalářské práce "Poezie Johna Donna: T. S. Eliot jako kritik a básník" je analýza Eliotova pohledu na Johna Donna ve vztahu k jeho vlastní poezii a kritickému dílu. Tomu odpovídá také struktura práce. Kapitola zařazená po úvodu se věnuje popisu základních Eliotových kritických stanovisek. Kapitola vytváří pozadí k následující diskuzi Elitova pojetí básnické tvorby Johna Donna a pojednává o prvcích Eliotovy kritiky jako je teorie tradice a koncept depersonalizace. Dalším tématem je Eliotův postoj k problému klasicismu a romantismu a Eliotovo rané pojetí metafyzické poezie. Následující kapitola pojednává o Eliotovu pojetí Johna Donna na základě Eliotovy definice metafyzické poezie. Nejprve zasazuje problém do širší perspektivy literární kritiky. Ukazuje, že se porozumění pojmu "metafyzická poezie" mezi jednotlivými kritiky liší a také se kritici rozcházejí v názoru, kdo do skupiny metafyzických básníků vlastně patří. Eliot pojednává o své definici ve svých přednáškách, které nesou souhrnný název The Varieties of Metaphysical Poetry. Zde se objevují dvě definice metafyzické poezie, které se doplňují. Eliot zdůrazňuje všeobecnou platnost termínu a mluví o třech metafyzických obdobích reprezentovanými básníky jako jsou Dante, Donne a Laforgue. Ukazuje, že na pozadí tvorby každého z nich stojí...
|
|
|
Shakespeare's Drama and Homosexuality
Mašková, Barbora ; Znojemská, Helena (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
Queer teorie se začala pomalu etablovat v 80. letech a stala se velmi důležitým prvkem genderových studií konce 20. století, který ovlivnil nejen genderové kategorie jako takové, ale i vnímání těchto kategorií v textech. Tato práce se soustřeďuje na queering dramat Williama Shakespeara a popis vztahů, které jsou obecně vnímány jako homosexuální - romantickou, či sexuální přitažlivost mezi jedinci stejného pohlaví, což zahrnuje rovněž homosociální, či homoerotické aspekty těchto vztahů. Po prozkoumání textových podkladů pro taková čtení se práce zabývá inscenacemi těchto interpretací na jevišti, ve filmu a televizi, a to jak z anglofonního, tak z Českého prostředí. Za účelem reprezentativního vykreslení problému je zachováno tradiční dělení Shakespearových dramat na komedie, tragedie a historické hry. Z každé z těchto skupin je pak dále diskutována jedna hra. Za komedie je to Kupec benátský, za tragedie Othello a za historické hry Richard II. V Kupci benátském je rozebírán vztah Antonia a Bassania ve snaze najít možné důvody pro Antoniovu nevídanou štědrost k jeho mladému příteli. Nejznámější homosexuální interpretace tohoto vztahu je vyobrazena ve filmu Michaela Radforda z roku 2004, ale interpretace samotná je daleko starší a sahá až do 60. let. V Othellovi queeringu podléhá vztah Jaga k postavě Othella,...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.