|
|
Neprototypická užití imperfekta v narativním próze klasické řečtiny
Sekáčová, Kristína ; Muchnová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pultrová, Lucie (oponent)
v češtině 1) Vytvořit stručnou charakteristiku jednotlivých funkcí řeckého imperfekta na základě pojednání ve známých vědeckých příručkách řečtiny: Rijksbaron, Smyth, Schwyzer - Debrunner, Kühner - Gerth, Duhoux, Humbert. 2) Vyhledat pomocí bibliografických příruček a databází L'année philologique, GoogleScholar, Gnomon, Buijs aj. další sekundární literaturu k tématu. 3) Práce nebude sledovat klasické rozlišení imperfektum: nedokonavost X aorist: dokonavost. Úkolem studentky bude naopak najít případy, které tomuto standardnímu rozlišení neodpovídají, a taková nestandardní užití okomentovat, klasifikovat a najít pro ně vysvětlení. Excerpce materiálu se bude týkat přiměřeně dlouhé pasáže z narativního díla dle vlastního výběru.
|
|
|
Analýza profilů chování iterativních sloves v latině
Hrach, Petr ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce) ; Friedová, Mirjam (oponent)
Tato práce se zabývá skupinou iterativních sloves v latině, tedy skupinou formálně značenou iterativním sufixem -t. Zabývá se otázkou, jaký byl vlastně význam iterativního sufixu -t v klasické latině, protože v literatuře se uvádí, že v některých případech byl v klasické latině význam iterativních sloves stejný jako význam fundujícího sloves a existují iterativní slovesa, jejichž fundující slovesa nejsou vůbec doložena. Také do románských jazyků často přešla jen slovesa iterativní. Další otázkou, kterou se práce zabývá, je vztah iterativních sloves, jakožto skupiny vydělené na základě kategorie aktionsart podle české lingvistické tradice, a kategorií obecně označovaných jako aspekt (gramatický aspekt, lexikální aspekt). Zvolenou metodou jsou v tomto případě tzv. "profily chování", kvantitativní metoda založená na práci s korpusem. V našem případě je korpus omezený na vybraná prozaická díla období klasické latiny zhruba v rozsahu 1. stol. před n. l. až 1. stol. n. l. Analýza spočívá v první části v rozboru výskytů vybraných dvojic iterativní sloveso - fundující sloveso v uvedeném korpusu zejména se zaměřením na frekvenci výskytu, valenci a zařazení predikací sloves ke třídám slovesného děje založeným na Vendlerově klasifikaci, a to hlavně na základě vyhodnocení a/teličnosti dějů s přihlédnutím k...
|
|
|
Konkurence dativu a vazby ad + akuzativ ve vyjádření adresáta v latině
Knotková, Nela ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce) ; Mouchová, Bohumila (oponent)
Tato práce se soustřeďuje na problém konkurence předložkové vazby ad s akuzativem a prosté dativní konstrukce v latině a možných vysvětlení jejich použití ve vyjádření sémantické role adresáta. Nejprve popisuje širší kontext práce, a to obecný vztah pádového a předložkového systému z diachronního pohledu se zaměřením na změny probíhající v mluvené varietě latiny a jejich příčiny. Dále představuje pohled J. M. Bañose na použití vazby ad s akuzativem a dativu při vyjadřování adresáta v klasických latinských textech a problematizuje některá jeho sporná tvrzení. Poslední část je věnována analýze těchto konstrukcí na základě výskytů slovesa scribere a mittere excerpovaných ze zvoleného korpusu textů (dopisy Cicerona a Plinia Mladšího) a jejímu využití k upřesnění problematických míst Bañosovy interpretace.
|
|
|
Pragmatická analýza latinského vokativu
Ctibor, Michal ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce) ; Muchnová, Dagmar (oponent)
Tato diplomová práce popisuje několik dosud nepovšimnutých komunikačních funkcí (nejen) latinského vokativu. Polemizuje s dosavadními představami, že vokativem se buď oslovuje, volá, kvalifikuje a zdůrazňuje, nebo je daný vokativ pouze konvenční, zdvořilostní, a tedy nefunkční. Autor nejprve popisuje vokativ z hlediska teorie mluvních aktů a podává definice mluvních aktů volání a oslovení. V kapitole 3 a 4 se pak věnuje vokativům, jež byly dosud pokládány za nefunkční, a na základě analýzy zejména Ciceronových řečí a starých římských komedií dospívá ke dvěma zásadním funkcím vokativu v neiniciálním postavení v promluvě: 1) vokativ jako kohezní prostředek, který přispívá k přehlednosti promluvy a tematizuje její strukturu; 2) tzv. garanční vokativ. V kapitole 5 jsou uvedeny další, méně důležité pragmatické funkce vokativu: vokativ triumfální, zostuzující a parodický. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
| |
|
|
Řecká lexikografie v antice
Vaněk, Adam ; Muchnová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pultrová, Lucie (oponent)
Tato práce rozebírá podobu řeckých starověkých lexikografických děl. Jednotlivé slovníky jsou zařazeny do skupin podle společného způsobu výkladu slov a podle typu slovní zásoby. Ke každé skupině jsou uvedeny, jsou-li díla dochována, příklady děl a rozbor jejich způsobu výkladu typický pro danou skupinu, potažmo autora či dobu vzniku. Rovněž je stručně zmíněn vliv starověkých děl na pozdější byzantskou lexikografickou tradici, případně, jaká pozdější díla jsou zdroji pro rekonstrukci ztracených slovníků. K práci je přiložena tabulka známých lexikografů a jejich děl s odkazy k literatuře.
|
|
|
Intuice srovnávací metody
Bičovský, Jan ; Vavroušek, Petr (vedoucí práce) ; Kurzová, Helena (oponent) ; Pultrová, Lucie (oponent)
Cílem disertační práce je identifikovat a vysvětlit slabá místa - "slepé skvrny" srovnávací metody a metody vnitřní rekonstrukce, tak jak se uplatňují v tradiční historické lingvistice, zejména v indoevropeistice. Jak v jazyce, tak i ve vědě se může jako nejlepší ukázat vysvětlení historické - proto zde stručně shrnuji vývoj metod od předvědědeckého období k pozdnímu strukturalismu a současnému stavu na počátku 3. tisíciletí. Ukazuje se, že se tyto metody zakládají na téže intuici, která slouží mluvčím k osvojování jazyka a tím pádem jsou náchylné k jednostrannosti, jež je užitečná pro mluvčí, ale vede k pomíjení případných kontraintuitivních řešení. Také původní účel metod byl odlišný od jejich dnešního uplatnění a nadále trvá debata, zda je rekonstrukt prajazyka cosi víc než jen formule, zkratka pro množiny korespondencí či zda jde o skutečnýž jazyk, jejž je možné popisovat/rekonstruovat stejným způsobem, třebaže s menší jistotou, jako kterýkoli živý jazyk. Formalistický jazyk je abstraktní systém a z pohledu historické lingvistiky (o čemž níže) to vlastně není jazyk a neposkytuje jakékoli uspokojivé vysvětlení toho, jak se jazyky vyvinuly do odlišné podoby, nanejvýš poskytuje prostředek kódování je dekódování jednoho jazyka v druhý, k čemuž není vhled do mechanismu vývoje nezbytný. Historické...
|
|
|
Saturnský verš
Vaníková, Martina ; Kuťáková, Eva (oponent) ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce)
V první části práce jsou shrnuty výsledky dosavadního bádání o saturnském verši - jsou postiženy základní problémy a pokusy o jejich řešení. Je zmíněn problém interpretace dochovaných antických zpráv a dochovaného primárního materiálu, a také problém původu saturnského verše. Především se však práce zabývá otázkou metrické struktury saturnského verše - systematicky jsou shrnuty existující teorie (časoměrné, akcentové, isosylabické, synkretické atd.), včetně kritického zhodnocení jejich principů a nedostatků. Další část práce se věnuje českému verši, jeho základním principům a především problému překladu časoměrného hexametru do češtiny. Zabývá se přitom českým časoměrným, přízvučným i smíšeným, resp. sylabickým hexametrem. Klíčovou část práce pak tvoří rozbor schémat jednotlivých dochovaných literárních saturnských veršů, tj. veršů z eposů Odusia Livia Andronika a Bellum Poenicum Gnaea Naevia, "vzorového saturnského verše" Malum dabunt Metelli Naevio poetae a Naeviova epitafu. Pro každý verš je stanoveno časoměrné a akcentové schéma, a samozřejmě také z nich vyplývající výsledné schéma metrické. Navrhované řešení přitom vychází z předpokladu, že se Livius Andronicus při překládání Odysseie do latiny pokusil ctít rytmické schéma předlohy (tj. řeckého hexametru), a z faktu, že pro latinu, jazyk s dynamickým...
|
|
|
Osthoff's law and vowel shortening in Ancient Greek
Bakyta, Ján ; Pultrová, Lucie (oponent) ; Muchnová, Dagmar (vedoucí práce)
Osthoffův zákon, formulovaný Hermannem Osthoffem jako pravidlo vysvětlující lepším způsobem střídání dlouhých a krátkých vokálu (diftongů) v některých řeckých paradigmatech než předpoklad starého ablautu, je v předkládané práci zkoumaný formou úvah o možnostech ekonstrukce a historického vývoje paradigmat, v kterých je osthoffovské krácení vokálů běžně předpokládané. r ř Mezi výsledky patří poznatek, že řecké substantiva na - původně flektovali s generalizovaným plným stupněm sufixu --, že zakončení akuzativu plurálu -kmenů *-ans je odvoditelné přímo z indoevropského *-ah2ns a že zakončení indoevropského tematického instrumentálu plurálu bylo *-oh1is. Všeobecným závěrem práce je, že v žádném ze zvážených morfologických problémů není nutné postulovat někdejší působnost Osthoffova zákona, který tak přinejmenším v oblasti ecké historické morfologie ztrácí svou užitečnost.
|
host ::
RSS.