|
|
Identification, expression, and characterization of Phlebotomus orientalis salivary antigens
Šíma, Michal ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Gomes, Regis (oponent) ; Chmelař, Jindřich (oponent)
Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae), medicínsky a veterinárně významných parazitů způsobujících leishmaniózu. Tito prvoci jsou inokulováni společně s obsahem slinných žláz do hostitele během sání krve. Slinné proteiny hrají důležitou roli v počáteční fázi vývoje parazita v hostiteli, ale jsou zásadní i pro samice flebotomů a jejich sání krve. Bylo prokázáno, že proteiny ze slin flebotomů jsou mimo jiné schopny hydrolýzy ATP a ADP, vazby biogenních aminů a dalších funkcí, díky nimž dochází k inhibici hemostatických reakcí a modulaci reakcí imunitního systému, což ve svém důsledku umožňuje úspěšné nasátí krve. V minulosti bylo složení slin popsáno u dvanácti druhů flebotomů a my přidali další - Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem Leishmania donovani, původce lidské viscerální leishmaniózy ve východoafrických zemích. Z jeho slinných žláz jsme popsali třináct proteinových rodin, což odpovídá dříve publikovaným studiím z ostatních druhů flebotomů, a také jsme identifikovali hlavní antigeny pro dva druhy hostitelů - myši a psy. U opakovaně poštípaných hostitelů dochází k tvorbě specifických IgG protilátek proti slinných proteinům flebotomů. Antigeny ze slinných žláz (nebo jejich varianty připravené v rekombinantní formě) lze...
|
|
|
Cellular and humoral host immune response to sand fly saliva
Leštinová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Teixeira, Clarissa Romero (oponent)
Krevsající flebotomové (Diptera: Phlebotominae) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (Kinetoplastida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Sliny flebotomů obsahují imunomodulační složky mající vliv na leishmaniovou infekci. U opakovaně pobodaného hostitele vzniká druhově specifická imunitní odpověď, protilátkově i buněčně zprostředkovaná. Zatímco množství protilátek proti slinám flebotomů pozitivně koreluje s intenzitou pobodání, čehož může být využito jako ukazatele kontaktu mezi flebotomy a hostiteli, buněčná imunita zodpovídá v některých kombinacích přenašeč-parazit-hostitel za protekci proti leishmanióze. Nejen samotné složení slin, ale i slinami vyvolaná imunita se ukázala být druhově specifická, což znesnadňuje vyvinutí univerzální vakcíny založené na slinách, která by byla aplikovatelná pro různé kombinace parazit-vektor. Zároveň bylo popsáno, že složení slinných žláz je více konzervativní mezi fylogeneticky příbuznými druhy flebotomů, což může vyvolat u pobodaného a následně infikovaného hostitele zkříženou protekci. Na základě těchto poznatků jsme se zaměřili na prověření možnosti zkřížené reakce mezi dvěma blízce příbuznými druhy flebotomů P. papatasi a P. duboscqi, kteří jsou zároveň významnými vektory L. major. Protekce myší proti...
|
|
|
Leishmanióza u domácích a divokých zvířat
Ferencová, Blanka ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Spitzová, Tatiana (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění postihující široké spektrum obratlovců včetně člověka. Leishmania donovani je původcem její nejzávažnější formy, viscerální leishmaniózy. Dosud u tohoto parazita nebyl prokázán zvířecí rezervoár a člověk je považován za jediný zdroj nákazy. Zoonotický přenos je však potvrzen u druhu Leishmania infantum, jež spolu s L. donovani a L. archibaldi tvoří L. donovani komplex. Řada druhů domácích i divokých zvířat žijících v okolí lidských obydlí je proto testováno na přítomnost leishmaniové DNA či anti-leishmaniových protilátek, v naději na odhalení rezervoárového hostitele v životním cyklu L. donovani. Sensitivita a specificita použitých metod zásadně ovlivňuje výsledky prováděných studií. Nezanedbatelný vliv na výskyt onemocnění má i samotná přítomnost jednotlivých druhů zvířat, jež tvoří oblíbený zdroj potravy pro přenašeče. Pochopení ekologických interakcí přenosu parazita mezi přenašečem, člověkem a domácími či divokými zvířaty by mohlo vést k účinnějším opatřením snižujícím prevalenci leishmaniózy v endemických oblastech. Klíčová slova: Leishmania donovani, viscerální leishmanióza, rezervoár, domácí zvířata, divoká zvířata
|
|
|
Protilátková odpověď na sliny flebotomů
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent)
Leishmanioóza je typické protozoární onemocnění, které se do hostitele přenáší při sání flebotoma. V průběhu sání infikovaného flebotoma dochází nejen k přenosu leishmanií, ale i sliny samotného flebotoma jsou při sání inokulovány do hostitele. Tyto sliny silně ovlivňují odpověď imunitního systému. U hostitelů, kteří se ještě nesetkali se slinami flebotomů je průběh infekce většinou horší. U kožní leishmaniózy se vyvíjejí kožní léze dřívěji, bývají destruktivnější, zůstávají déle a jejich vyléčení není vždy podmínkou. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni opakovanému sání neinfikovaných flebotomů. Na hostitele působí opakovaně inokulované sliny antigeny a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Buněčná a protilátkové odpověď není stejná u všech hostitelů. U myší a psů, kteří patří mezi nejčastější laboratorní modely, jsou podmínky pro sledováním vývoje leishmaniové infekce o poznání lepší než u lidí. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí především sledují hladiny protilátek proti slinám flebotomů. Podle hladin specifických protilátek můžeme u hostitelů určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova:...
|
|
|
Role Sergentomyia schwetzi v epidemiologii viscerální leishmaniózy v Etiopii a leishmanióza u psů v Rumunsku
Polanská, Nikola ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Viscerální leishmanióza je onemocnění způsobené prvokem z komplexu druhů Leishmania donovani (Kinetoplastida). V zemích východní Afriky jsou zaznamenány jedny z nejhorších epidemií tohoto onemocnění na světě. Ve starém světě jsou leishmanie napadající savce, včetně člověka, obecně přenášeny vektory rodu Phlebotomus, zatímco takzvané plazí leishmanie jsou přenášeny rodem Sergentomyia. V první části této práce předkládáme souhrn výsledků ze studií a pokusů zaměřených na protilátkovou odpověď proti slinám druhu Sergentomyia schwetzi u domácích zvířat v severní Etiopii, která by nám mohla objasnit otázku, zdali flebotomové tohoto rodu sají i na teplokrevných zvířatech. Pomocí sérologického vyšetření jsme potvrdili hypotézu, že druh S. schwetzi, preferenčně sající na plazech, také saje na teplokrevných obratlovcích a mohl by tak hrát roli v přenosu i savčích leishmanií. V druhé části diplomové práce se zaměřujeme na detekci prvoka Leishmania infantum z komplexu Le. donovani u psů z Rumunska. Pomocí specifických primerů proti kinetoplastové DNA Leishmania sp. jsme v žádném vzorku krve psů z Rumunska nezjistili přítomnost leishmaniové DNA. Sérologicky však byla téměř všechna vyšetřená psí séra pozitivní na protilátky proti Le. infantum.
|
|
|
Antikoagulační faktory krevsajících parazitů
Skipalová, Karolína ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
1. Abstrakt Přítomnost antihemostatických molekul je nezbytná k úspěšnému přijímání potravy všech organismů, kteří se živí krví. Jsou to vasodilatační, antikoagulační molekuly a apyrázy, nabourávající se do hostitelské hemostázy, a tím celý proces blokují. Tato práce se snaží shrnout dostupné informace o antikoagulačních faktorech hematofágních parazitů. U krevsajících skupin helmintů, členovců a pijavek se jedná zvláště o inhibitory serinových proteáz, které mají svou inhibiční aktivitu namířenou především proti trombinu a faktoru Xa. Jde o dva klíčové faktory v koagulační kaskádě. Faktor X je první člen, kde se sbíhá vnitřní a vnější koagulační cesta. Zároveň díky němu vzniká aktivní forma proteinu trombinu, odpovídající za přeměnu rozpustného fibrinogenu na nerozpustný fibrin, který krvácení zastavuje. Kromě těchto dvou faktorů dohází však inhibici i dalších členu kaskády. Je to např. inhibice komplexu faktoru VII a TF, která byla popsána u měchovců a klíšťat. Antikoagulační faktory hrají zásadní roli v přenosu patogenů krví z vektora do hostitele. Čím déle je krev v tekutém stavu, tím je větší šance nákazy patogenem.
|
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
|
Opakovaná expozice slinám flebotomů: imunitní odpověď hostitele a vliv na přenášené patogeny
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
5 Abstrakt V průběhu sání infikovaného flebotoma jsou do hostitele inokulovány sliny flebotoma, které mohou silně ovlivnit odpověď imunitního systému. Pokud se jedná o naivního hostitele, průběh infekce bývá většinou horší. U kožní leishmaniózy se léze vyvíjejí dřív, bývají destruktivnější a přetrvávají delší dobu. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni sání neinfikovaných flebotomů. Pro hostitele jsou sliny antigenní a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Tato imunitní odpověď navozuje protektivitu proti leishmaniové infekci a liší se u různých hostitelů. Pokusy byly nečastěji dělané na myším a psím modelu. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí sledují zejména hladiny protilátek, podle kterých pak můžeme určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova: Lutzomyia, Phlebotomus, DTH, protilátky, IgG,
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Fialová, Anna (oponent) ; Kolářová, Iva (vedoucí práce)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
|
| |
host ::
RSS.