|
|
Octavio Paz - Pere Gimferrer. "Poezie je druhem přátelství. Poezie: souhra, souzvuk"
Dekanová, Alexandra ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Práce s názvem Octavio Paz - Pere Gimferrer. "Poezie je druhem přítelství. Poezie: souhra, souzvuk." mapuj e vztah mexického spisovatele Octavia Paze (1919-1997) a katalánského autora Pere Gimferrera (1945). Výchozím studijním materiálem je soubor vydané jednostranné korespondence Memorias y palabras (Slova a vzpomínky). Bohužel nám chybí část směřovaná Gimferrerem k Octaviu Pazovi, a tak je kniha labyrintem otázek bez odpovědí a odpovědí bez otázek. Její četba je tedy spojena s luštěním a domýšlením souvislostí. Přesto je jedinečným zdrojem informací o vztahu profesním i lidském dvou básníků a literárních kritiků. Pro objasnění literárních paralel bylo třeba prostudovat dostupné literární dílo obou literátů, studie o nich v odborných časopisech, sbornících a monografiích. Práce využívá i nejnovější literární materiály a internetové zdroje.
|
|
|
Pojem člověka v "El Criticón" Baltasara Graciána
Matlová, Anna ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Tématem této práce je pojem člověka v barokním alegorickém románu El Criticón od Baltasara Graciána. Je rozdělena na tři části, z nichž první krátce nastiňuje historické události v Evropě 16. a 17. století. Uvádí do souvislosti životní osud Baltasara Graciána s politickou a hospodářskou krisí ve Španělsku po tridentském koncilu (třicetiletá válka, povstání v Katalánsku a Portugalsku) a konkretizuje některé převládající dobové myšlenky a postoje, jejichž vliv či reakci na ně v Graciánově díle nacházíme (heliocentrismus). Za zásadní považuje založení a pozdější působení jezuitského řádu, vzhledem k etické povaze díla se soustřeďuje na jezuitskou koncepci morálky (princip svobodné volby, Boží Milost, možnost remise hříchu) a přežívající myšlenky Erasma Rotterdamského. Následuje krátká 158 El Criticón, s. 359. Kurzíva A. M. charakterizace barokní literatury a pohled na důležitá literární topoi (bláznovství světa - svět naruby, život jako pouť, svět jako divadlo a pod.) ve vazbě na Kritikon.
|
|
|
Magický realismus a baroko
Urfus, Ondřej ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Diplomová práce je věnována srovnání magického realismu s barokem. Společné rysy byly v analýze sledovány v těchto zvolených literárních dílech: na barokní divadelní hře Pedra Calderóna de la Barky (1600-1681) ivot je sen (Vida es sueo) a na romámu guatemalského nositele Nobelovy ceny, představiteli magického realismu, Migueli Ángelovi Asturiasovi (1899-1974). Práce byla uskutečněna pomocí transhistorické metody, která umonila propojit tyto dva směry z dvou časově a sociokulturně odliných období. Utrpení, úzkost, nejistota, neustálé válečné konflikty charakterizují dobu barokní. Nástup diktatur, nejistota, útlak domorodého obyvatelstva vytvářejí pozadí magického realismu v Latinské Americe. V literárním vyjádření po formální i obsahové stránce nalezneme tedy u magického realismu následující barokní rysy: výrazné kontrasty (opozice tmy a světla, prázdnoty a přesycenosti, barbarských způsobů a milosrdenství), animalizaci postav, teatrálnost (divadlo na divadle), synkretismus, četné metafory a alegorie, oxymoróny a výrazná hudebnost textu. Asturiasův román přechází místy v básnickou prózu a tím se přibliuje Calderónovu spisovatelskému výrazu. Avak Asturiasův styl deformuje Calderónovu realitu a vytváří jí ironické zasazení. Při hodnocení analýzy vytyčeného srovnání je vak nutné vzít v úvahu, e jde jen o jednu...
|
|
|
The concept of space in the literary work of Jorge Luis Borges and Adolfo Bioy Casares
Tobiašová, Veronika ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Diplomová práca, nazvaná "Priestor v literárnom diele Jorge Luis Borgesa a Adolfa Bioy Casaresa", predstavuje pojatie priestoru v literárnom diele Borgesa a Bioy Casaresa, konkrétne v poviedkach "Kruhové zrúcaniny" a "Asteriónov dom" a románe Morelov vynález. Vychádza z teoretických štúdií o literárnom priestore. Zameriava sa na rozbor literárnych archetypov, ktoré sa objavujú v spomínaných dielach a stieranie hraníc reálneho a ireálneho. Prezentuje videnie sveta oboch argentínskych autorov.Prvá časť práce sa opiera o teoretické štúdie o literárnom priestore Daniely Hodrovej, obzvlášť o teóriu posvätných a svetských miest, z časti taktiež o teóriu Gastona Bachelarda. Všíma si proces "profanizácie posvätného" v študovaných dielach. U oboch autorov sú totižto miesta, ktoré boli pôvodne zasvätené Bohu, pozbavené ich posvätného rázu a postavy (mág v "Kruhových zrúcaninách" a Morel v Morelovom vynáleze) sa usilujú napodobniť demiurgický akt. Čo sa týka analýzy Hodrovej motívu domu a väzenia, u Borgesa, rovnako ako u Bioy Casaresa, vzniká akýsi hybrid dom-väzenie; z miest, ktoré su istým spôsobom uzavreté (múzeum, labyrint), sa stáva zobrazenie univerza, v ktorom si postava (Asterión, rozprávač z Morelovho vynálezu) vytvára svoj vlastný svet. Navyše skutočnosť, že dom môže byť zároveň väzením, poukazuje na...
|
|
|
Dvě setkání s Novým světem: Kryštov Kolumbus a Bartolomé de Las Casas
Legátová, Iveta ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
RESUMÉ: DVĚ SETKÁNÍ S NOVÝM SVĚTEM: KRYŠTOF KOLUMBUS A BARTOLOMÉ DE LAS CAS Nejprve nás práce seznámí s historií patnáctého století v Evropě. Neboť historické události jsou velmi důležité k pochopení éry, která je souhrnně naz ývána érou zámořských objevů. Druhá část je věnována postavě Kryštofa Kolumba: jeho životopisu, povaze, ale především objevení Nového světa. Nejdůležitější částí je rozbor Kolumbova Deníku z první plavb y, kdy se setkáváme se st ylem psaní a způsobem vyjadřování. V této chvíli nahlížíme na Kryštofa Kolumba jako na autora prvních španělsky psaných svědectví o Novém světě. O století později, tedy v šestnáctém století, poznáváme odlišnou situaci díky španělskému katolickému knězi Bartoloméovi de Las Casasovi. Postoje tohoto muže anal yzujeme z pohledu víry, síl y přesvědčení a z pohledu literáta. Kolumbovo utopické vidění Nového světa je konfrontováno s Las Casasovou tvrdou realitou, která je způsobena dob ýváním nového kontinentu. Hlavní podstatou Las Casasovy literatury je obrana práv Indiánů. Toto nové téma je rozebíráno jak filozoficky a morálně, tak teologicky. Opíráme se o primární díla a svědectví. Práce se samozřejmě zab ývá tzv. Černou legendou a s ní spojenými tzv. Novým i zákony. Cílem této práce není srovnání osobností Kryštofa Kolumba a Bartoloméa de Las Casase, ani jejich...
|
|
|
Agrese a smrt v Lorkových dramatech
Bílková, Jana ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Tato disertační práce se zaměřuje na několik specifických aspektů dramatické tvorby Federica Garcíy Lorky. Jedná se o čtyři dominantní témata: agrese, smrt, mužský a ženský element a sexualita. "Materiál" tvoří následující díla: Krvavá svatba, Mariana Pinedová, Neprovdaná doa Rosita aneb Květomluva, Yerma, Dům Bernardy Albové, Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina, Fantastická ševcová. Výsledkům vlastního zkoumání předchází kapitola shrnující výsledky dosavadního bádání. Komentován je přístup psychoanalytický, fenomenologický a hermeneutický, sociokulturní a antropologický, autobiografický a hermeneutický, folkloristický a symbolistický. První kapitola, která pojednává o agresi v Lorkově dramatickém díle, se zaměřuje na maligní agresi a prezentuje symboly a metafory související s maligní agresí. Komentuje také agresivitu, imanenci a potencialitu agrese. Druhá kapitola zkoumá reprezentaci smrti včetně symbolů, obrazů a předzvěstí smrti. Zvláštní pozornost je věnována typům smrti, fatalitě a personifikaci smrti. Třetí kapitola se zaměřuje na mužský a ženský element a komentuje sociokulturní charakteristiky španělského jihu a zkoumá specifika mužského a ženského elementu v kontextu dramatických postav. Poslední kapitola se soustředí na téma sexuality. Prezentuje symboly a metafory související se...
|
|
|
Magický realismus a baroko
Urfus, Ondřej ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Diplomová práce je věnována srovnání magického realismu s barokem. Společné rysy byly v analýze sledovány v těchto zvolených literárních dílech: na barokní divadelní hře Pedra Calderóna de la Barky (1600-1681) ivot je sen (Vida es sueo) a na romámu guatemalského nositele Nobelovy ceny, představiteli magického realismu, Migueli Ángelovi Asturiasovi (1899-1974). Práce byla uskutečněna pomocí transhistorické metody, která umonila propojit tyto dva směry z dvou časově a sociokulturně odliných období. Utrpení, úzkost, nejistota, neustálé válečné konflikty charakterizují dobu barokní. Nástup diktatur, nejistota, útlak domorodého obyvatelstva vytvářejí pozadí magického realismu v Latinské Americe. V literárním vyjádření po formální i obsahové stránce nalezneme tedy u magického realismu následující barokní rysy: výrazné kontrasty (opozice tmy a světla, prázdnoty a přesycenosti, barbarských způsobů a milosrdenství), animalizaci postav, teatrálnost (divadlo na divadle), synkretismus, četné metafory a alegorie, oxymoróny a výrazná hudebnost textu. Asturiasův román přechází místy v básnickou prózu a tím se přibliuje Calderónovu spisovatelskému výrazu. Avak Asturiasův styl deformuje Calderónovu realitu a vytváří jí ironické zasazení. Při hodnocení analýzy vytyčeného srovnání je vak nutné vzít v úvahu, e jde jen o jednu...
|
|
|
Motiv samoty v dílech Octavia Paze a Ernesta Sabata
Rusnoková, Kamila ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Předmětem této práce, jak uvádí její titul, je motiv samoty v dílech dvou významných hispanoamerických autorů Octavia Paze a Ernesta Sabata, přesněji v Pazově esejistickém souboru Labyrint samoty a v Sabatově románu Tunel. Po úvodní části, která představuje slovo "samota" z etymologického a sémantického hlediska, se práce vyrovnává s pojetím samoty v její obecné rovině - tedy tím, jak je pojímána v psychologii, přičemž neopomeneme ani její pojetí ve filozofii. Vzhledem k tomu, že předmětem této práce je motiv samoty v literárních dílech, tak si také povšimneme, jak bylo tohoto tématu užíváno v průběhu dějin literatury. Následuje stěžejní - analytická část práce, která se soustředí na rozbor vybraných dvou děl. Prvním z nich je již zmíněný soubor esejů Labyrint samoty. Analýza jednotlivých esejů se zachováním jejich pořadí v jakém se v souboru objevují, představuje nejrozsáhlejší část práce. S ohledem na téma práce je důraz kladen na zohlednění motivu samoty, který je v každém z esejů patrný, i když nabývá různých významových poloh. Rozbor jednotlivých esejů je pak zakončen shrnutím, které si dává za úkol objasnit Pazova východiska, která poslouží k celkově snazšímu pochopení díla. Po analýze esejů z Labyrintu samoty je nám představeno i druhé vybrané dílo - Sabatův román Tunel. Úkolem této části práce je...
|
|
|
Odpověď sestře Filotei de la Cruz: střet víry a rozumu
Marková, Eliška ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
Ţivot a dílo sestry Juany Inés de la Cruz nás přitahuje zejména svou záhadností. Existuje celá řada nevyjasněných skutečností a okolností. Na řadu z nich, spojených se vznikem Odpovědi sestře Filotei de la Cruz, jsme se v této práci pokusili odpovědět, nicméně je nám jasné, že není možné nabídnout jen jednu odpověď nebo interpretaci. Juana byla osudem zasazena do komplikovaného prostředí i doby, kdy ženě nebylo v řadě oblastí dáno mnoho prostoru k svobodnému rozhodnutí. Její tvorba tímto prostředím nemohla zůstat nepoznamenaná, přesto si uchovala nadčasovost a jedinečnost myšlenek. Juana je tradiční autorkou, pokud jde o formu a námět, a obdivuhodná rozsahem svého studia a výjimečná co se týče tvorby. Juana jako dvorní dáma i řádová sestra během svého života dosáhla mimořádného společenského postavení a uznání. Přestože většinu života prožila uzavřena před světem v klášterních zdech, nepřestala společensky žít ani po opuštění místokrálova dvora. Udržovala hojnou korespondenci se svými kolegy a obdivovateli, skládala verše, písně, komedie a dramata. Přátelila se s vlivnými a významnými osobnostmi Nového Španělska, zajímala se o společenské dění a zapojovala se i do politického života, což, zdá se, se jí stalo osudným. V celém Juanině studiu je patrná snaha o uspořádání světa kolem, tak jak to o něco později...
|
|
|
Proměny románové hrdinky od romantismu k modernismu: María, Lucía Jerez, Ídolos rotos
Lněničková, Jana ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
V naší práci jsme si kladli za cíl popsat vývoj ženské postavy od romantismu k modernismu v hispanoamerické literatuře. Na hlavních ženských postavách tří románů jsme si ukázali hlavní charakteristiky romantické a modernistické hrdinky. V úvodní části jsme uvedli některé charakteristické rysy obou směrů a dále jsme práci rozdělili do tří částí. Každá z nich se věnuje jednomu románu. Kromě ženských postav jsme se zaměřili i na hlavní mužské protagonisty. I u nich samozřejmě dochází k jistému vývoji a navíc jsou považováni za hrdiny těchto děl. Jako první jsme vybrali Maríi ze stejnojmenného románu. Označili jsme ji za představitelku romantismu, k čemuž nás vedlo několik důvodů. Prvním z nich je její krása. María je hlavním hrdinou popisována jako nesmírně krásná, čistá a nevinná. Stejná je i její láska k Efraínovi, hlavnímu mužskému protagonistovi. Idylický obraz naruší zjištění, že María trpí dědičnou nemocí. Sny o společném životě Efraína s Maríí zničí smrt mladé dívky. Zároveň její předčasný skon zajistí neposkvrněnost jejího obrazu v Efraínově srdci. María je po celou dobu viděna očima Efraína, který celý příběh vypráví. Čtenář téměř nemá možnost setkat se přímo s jejími názory a city. Jedinou výjimku tvoří dopisy posílané milému do Londýna. Na příkladu básně Havran Edgara Allana Poea a především jeho...
|
host ::
RSS.