|
|
Italská komunita v Argentině
Daříčková, Eva ; Binková, Simona (oponent) ; Opatrný, Josef (vedoucí práce)
Existence lidského společenství je naplněna pohybem a exodem jednotlivců, skupin a někdy i celých etnik. Příčiny těchto migrací jsou různé, v převážné míře jsou ekonomického charakteru, případně je vyvolávají politické, etnické nebo náboženské důvody. Pohnutky vedoucí k opuštění místa, kde se člověk narodil a vyrůstal, musely být vždy dostatečně silné, aby se lidé vydali vstříc neznámu a nejistotě, které je čekaly při cestě i při pobytu v hostitelské zemi. Těmto pravidlům se nevymyká ani italská emigrace na americký kontinent, tedy i do Argentiny. Po odchodu jednotlivců a malých skupin odcházejících z Apeninského poloostrova převážně z politických důvodů následovalo po sjednocení Itálie období masová emigrace, která měla hlavně ekonomické příčiny. V Argentině v druhé polovině 19. století evropská migrace sehrála hlavní úlohu v demografickém vývoji, hospodářské a společenské transformaci země. Nejpočetnější skupinou evropských imigrantů byli právě Italové. V období masové imigrace mezi lety 1881-1914 do Argentiny dorazilo celkem okolo 4.200.000 přistěhovalců, z toho asi 2.000.000 Italů, 1.400.000 Španělů, 170.000 Francouzů a 160.000 Rusů. Census z roku 1914 uvádí, že přibližně 30% argentinské populace tvořili cizinci, z čehož 11.7% bylo Italů, za nimi následují s 10.5% Španělé 1 V Argentině byla italská...
|
|
|
Československo-španělské vztahy 1945-1975
Vurm, Filip ; Opatrný, Josef (oponent) ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce)
Problematika vztahů mezi Španělskem a státy středovýchodní Evropy po 2. světové válce byla donedávna historiografií opomíjena. To ostře kontrastovalo s rozsáhlou literaturou, ve které španělští historici analyzovali zahraniční politiku Frankova Španělska a problematiku španělského exilu v západní Evropě. Průlomem se stala až kniha badatelky Matilde Eiroa San Francisco Relaciones de Franco con la Europa Centro-Oriental (2001). Tato studie shrnula vzájemné styky od období občanské války až do poloviny 50. let. Eiroa se rovněž podařilo kolem sebe vytvořit mezinárodní skupinu historiků zabývajících se touto problematikou. Sem patří i badatelé, jejichž práce se týkají československo - španělských vztahů: Vladimír Nálevka (Česká republika), Peter Száraz (Slovensko), Szilvia Petho (Maďarsko). Výsledky jejich výzkumů jsou uveřejňovány mj. v internetovém časopise Lamusa. Vzhledem k relativní novosti zkoumané látky existuje celá řada archivních pramenů, která dosud nebyla důkladně prozkoumána. Relevantní dokumenty lze nalézt zejména v archivech ministerstev zahraničí, ať už v Madridu nebo v metropolích postkomunistických států. Při studiu problematiky španělské komunistické emigrace ve východním bloku je potřeba projít fondy Archivo de Partido Comunista de Espafía. K tomuto tématu lze najít relevantní informace ve...
|
|
|
Českoslovenští interbrigadisté. Tři případové studie
Bortlová, Hana ; Nálevka, Vladimír (oponent) ; Opatrný, Josef (vedoucí práce)
Předkládaná diplomová práce se skládá ze tří hlavních částí. První dvě části jsou teoretické a třetí část je empirická (praktická). První část práce (kapitola 2 a 3) poskytuje informaci o metodách a pramenech, které jsme v průběhu bádání na tématu využili. Některé prameny jsou - vzhledem ke svému specifickému charakteru - analyzovány podrobněji, jiné jsou charakterizovány jen stručně. Druhá část práce (kapitola 4 a 5) si klade za cíl uvést čtenáře do problematiky a vyložit obecnější historický kontext. Začíná stručným nástinem příčin a průběhu španělské občanské války a s ní souvisejících politických a společenských událostí a zvratů. Problematika je pokud možno sledována v celoevropském a mezinárodním kontextu (s důrazem na téma zahraniční intervence). Následuje podkapitola o vzniku a vývoji Mezinárodních brigád, o roli SSSR a Komunistické Internacionály ve 6 Španělsku, o interbrigadistech (s důrazem na jejich politickou orientaci a sociální situaci v okamžiku odchodu do Španělska). Dále text sleduje postoj tehdejšího Československa (čs. vlády a čs. veřejnosti) vůči španělským událostem, přičemž těžištěm je zde pokus o obecnější charakteristiku čs. interbrigadistů (kapitola 5.2.) - jejich politického smýšlení, sociálního a teritoriálního původu, věku, vzdělání, jejich působení ve španělské válce (čs....
|
|
|
Ferdinand Klindera a projekt rakousko-uherské kolonie v Argentině
Přibilová, Lucie ; Opatrný, Josef (vedoucí práce) ; Baďura, Bohumil (oponent)
Ferdinand Klindera byl v českém i zahraničním povědomí v období první republiky znám především jako starosta Ústřední jednoty hospodářských družstev, blízký spolupracovník Antonína Švehly a dlouholetý propagátor družstevnictví. Ve své práci jsem se zaměřila především na období, které předcházelo jeho působení na předních místech české politické scény. Věnovala jsem se hlavně počátku 20. století a období kolem roku 1911. V tomto roce se stal Ferdinand Klindera účastníkem průzkumné výpravy směřující do argentinské provincie Chubut. Organizátorem celého projektu byl rakouský průmyslník Artur Krupp, který měl zájem zřídit v Argentině hospodářskou kolonii, do které měl být směřován proud emigrantů z Rakouska-Uherska, projekt měl významně zasáhnout do otázky vystěhovalectví na přelomu století. Zároveň měla kolonie fungovat jako odbytiště rakouských výrobků a případně i dodávat zemědělské plodiny a produkty jako bylo obilí či maso. Myšlenka realizovat kolonii v Argentině vznikla nejpozději v roce 1910, kdy byla v Buenos Aires uspořádána velká hospodářsko-průmyslová výstava, které se účastnila i rakouská delegace v čele právě s Arturem Kruppem. Hlavním propagátorem realizace kolonie v Argentině byl původně pozdější konzul v Hamburku Mikuláš Post, který se na výstavě s Kruppen často stýkal. Myšlenka Artura Kruppa...
|
|
|
Antilská a surinamská migrace do Nizozemí. Příspěvek ke studiu mezikontinentální migrace na přelomu 20. a 21. století
Sobotková, D.E.A., Hana ; Opatrný, Josef (vedoucí práce) ; Nálevka, Vladimír (oponent)
V posledních desetiletích se stala velice aktuálním doslova globálním evropským politickým problémem otázka migrace a s ní souvisejících témat, zejména integrace migrantů do většinových společností cílových zemích. Migrace neboli pohyb osob je sice záležitost "stará jako lidstvo samo", ale až v poslední době se začíná s jejím systematickým studiem. Významnými články novověkého migračního řetězce jsou Evropa a Amerika, jejichž dějiny jsou s tématem migrace od 15. století neoddělitelně spojeny. V souvislosti s koloniálními tendencemi evropských velmocí probíhala od 15. století nejprve migrace z Evropy na americký kontinent, v souvislosti s hospodářskými zájmy evropských velmocí docházelo i k plánované mezikontinentální migraci pracovních sil mezi Afrikou a Amerikou (dovoz otroků) a později i mezi Asií a Amerikou (dovoz smluvních pracovních sil). V souvislosti se zásadními geopolitickými změnami, ke kterým došlo ve 20. století (s dekolonizací a s vzestupem významu USA), směřovaly migrační proudy z bývalých jihoamerických kolonií do Evropy anebo na vyspělejší americký sever. Právě problematika mezikontinentální mIgrace mezi Evropou a Jižní Amerikou v postkoloniálním období se pro mne stala výzvou a zaměřila jsem na ni pozornost i při výběru tématu pro svoji diplomovou práci. Ze všech rozmanitých okruhů...
|
|
|
Politický a ekonomický kontext piraterie u amerických břehů
Frýda, Jiří ; Baďura, Bohumil (oponent) ; Opatrný, Josef (vedoucí práce)
Mirove smlouvy z Londyna a pozdeji z Valladolidu ve sve podstate neprinesly zadny posun v zahranicni politice obou znesvarenych statu. Dlouhe mesice vyjednavani neprinesly zadne dulezite obchodni licence, ktere by vedly k otevreni trhu a proudeni bohatstvi. Spanelsko naopak trvalo na pozadavcich zdurazl1ujici zakaz obchodovani s koloniemi v Novem svete, chranic si monopol na tento trh. Anglie v odpoved'i na tento komercni protekcionismus obhajovala narok dobrovolniku slouzit ve vojenskych jednotkach Spojenych provincif, ale bez financni podpory a vyloucenim nizozemskych mest z protekcniho pasma. Rozpory provazely take nabozenske otazky, z kterych nemohla ani jedna ze stran ustoupit. Vysledna dohoda obesla jakekoliv neshody z pocatku valky a byla spise obrazem domaci nez zahranicni politiky, jelikoz nikdo se nechtel dopustit 'zrady' na vlastnim state. Zbyle zavazky se staly neformalnimi body a vyjednavaci strany je spolecne odsunuly do ztracena. Stejne jako Cateau-cambrijsky mir neprinesl uzavreni piratske kapitoly francouzskych piratu v Zapadnfch Indifch, tak ani Londynsky mfr zdaleka neznamenal konec pusobenf anglickych piratu v Novem svete, a to prevazne v oblasti Piratskeho pasu. Jediny rozdfl byl v ukoncenf statnf podpory kaperske cinnosti, nebot' Anglie nevydavala zadne letters of marque proti...
|
|
|
Mexická revoluce a Španělsko
Perutka, Lukáš ; Nálevka, Vladimír (oponent) ; Opatrný, Josef (vedoucí práce)
Španělsko-mexické vztahy připomínaly po celé období revoluce houpačku. Nejprve tady byl Porfirio Díaz, který měl se Španěly výborné vztahy, stejně jako s dalšími cizinci o které se opírala jeho ekonomika. Francisco I. !vladero nebyl oblíbencem španělské politiky, ani jejího reprezentanta Cológana, který se podílel na jeho svržení. Přesto udělali Španělé vstřícný krok, že jej uznali, jako prezidenta !vlexika, ovšem to bylo všechno. Po Maderovi nastoupil Victoriano Huerta, který naplnil Španěly nadějí na návrat starých dobrých časů dona Porfrria. Dokázal to tak intenzivně, že zatímco Španělsko neustále stálo za Huertou, ostatní státy světa od podpory jeho režimu upustily. !vlezi Villou a Carranzou se nedokázali dlouho rozhodnout, nakonec podpořili vítěze, který si je získal i tím, že počítal s náhradou španělského majetku. Po jeho smrti se už na dobrých vztazích nic nezměnilo. Vyvrcholení dobrého vztahu se událo za vlády Cárdenase, který spolupracoval se Španělskou republikou. Když byla rozvrácena, ochotně poskytl azyl mnoha uprchlíkům. Řada autorů si v pracích o Španělské kolonii během Mexické revoluce pokládá zásadní otázku. Zda byla hispanofobní nebo xenofobní. Nebyla ani jedno, ačkoli mnohé události, které postihly cizince v Mexiku byly strašné. Jenomže jejich důvodem nebyla ani tak nesnášenlivost, jako...
|
|
|
Československo-kolumbijské vztahy v meziválečném období
Tříska, Jakub ; Opatrný, Josef (vedoucí práce) ; Baďura, Bohumil (oponent)
Latinská Amerika v meziválečném období 20. století prodělávala bouřlivý rozvoj. Pokud se týká ekonomického vývoje, Latinská Amerika se stala producentem především zemědělských surovm a plodin, v některých z nich dokonce zaujímala nejvyšší místa světové produkce. Oproti tomu průmyslová výroba byla relativně malá a navíc neměla dlouhého trvání regionu. Výraznou část své poptávky průmyslového zboží uspokojovala Latinská Amerika dovozem, protože její hospodářství bylo určeno odbytem zemědělské výroby a surovinové těžby. V zemědělské výrobě stále převažoval duch koloniálního myšlení, rozdíl mezi životem venkovské populace v prvních letech dvacátého stoleté oproti století předcházejícímu nebyl kvalitativně nijak vyšší.To byla jedna z překážek v rozvoji latinskoamerického hospodářství. Mezi čtyři základní makroekonomické veličiny hospodářství patří pracovní síla, suroviny, technologie a kapitál. Z domácích zdrojů mohly latinskoamerické země zajistit první dvě, kapitál a technologie musely být importovány ze zahraničí, což s sebou přinášelo mnohé problémy. Suroviny byly těženy právě pomocí zahraničních technologií a mezinárodní firmy, které těžbu prováděly, si vlastní těžbu a výrobu hlídaly. Problémem pracovních sil byla nízká kvalifikace a malá možnost tuto vyšší kvalifikaci získat. Firmy si proto často musely...
|
|
|
The 20th century muralism in Mexico
Binková, Petra ; Opatrný, Josef (vedoucí práce) ; Štěpánek, Pavel (oponent)
Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce Práce neobsahuje abstrakt v českém jazyce
|
|
|
Diktátor v latinskoamerické skutečnosti a literatuře
Mazanec, Petr ; Baďura, Bohumil (oponent) ; Opatrný, Josef (vedoucí práce)
V této práci bych se chtěl věnovat osobnosti diktátora v Latinské Americe, a to na dvou úrovních. První z nich spočívá ve srovnání prototypu diktátorského režimu z první poloviny století devatenáctého s prototypem režimu ze století dvacátého, a to na základě konkrétních příkladů. Součástí bude samozřejmě obecné uvedení do problematiky vzniku a fungování latinskoamerických diktatur. Druhá úroveň bude rovněž komparačního charakteru, tentokrát se však bude zaobírat protagonisty literárních děl tzv. diktátorské literatury. Tedy děl krásné literatury, jejichž hlavním prvkem je právě diktatura, ať už jako rámec děje nebo prostředek k vykreslení postavy diktátora. Pokusím se porovnat diktátory z několika významných literárních děl a najít a doložit společné rysy, které by mohli mít. V první části mi jako charakteristická postava diktátora devatenáctého století poslouží argentinský Juan Manuel de Rosas, na jehož příkladu chci ilustrovat vznik diktátorských režimů v období po válkách za nezávislost. Existuje nepřeberné množství literatury, která se zabývá Rosasem a jeho vládou ve vznikající Argentině. Pohledy na něj se různí, dosud je mezi některými Argentinci považován za národního hrdinu, jenž dokázal v zemi nastolit pořádek a zasloužil se o vznik jednotné Argentiny; převažuje však názor, že se z uznávané...
|
host ::
RSS.