|
|
Pavel Michna z Vacínova
Bouček, Jan ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Existuje jen málo prací týkajících se českého raného novověku, kde by nefigurovalo jméno Pavla Michny z Vacínova. Muže, kterému se podařilo překonat omezení daná jeho měšťanským původem a učinit ze sebe nepostradatelného rádce nejvyšších politických představitelů Království českého i samotného císaře Ferdinanda II a na konci svého života dosáhnout povýšení do stavů říšských hrabat. Michna, syn řezníka z Budyně nad Ohří, se díky protekci nejvyššího kancléře království Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic stal na počátku 17. století sekretářem české dvorské kanceláře a posílil tak řady katolických radikálů, kteří nejvyšší správní úřad království začali postupně využívat k prosazení vlastního vlivu na úkor protestantské většiny. Přestože Michna podepsal Majestát císaře Rudolfa II., který zaručoval všem obyvatelům království svobodu náboženského vyznání, sám se protestanty po celou dobu svého působení v české dvorské kanceláři snažil v těchto jejich právech všemožně omezovat. Svoji pozornost zaměřoval především na královská města. Často velmi nevybíravými metodami se je ve spolupráci se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic snažil přimět k tomu, aby se svých náboženských svobod zřekla. To by pro města znamenalo vystavit se sílícímu tlaku tzv. španělské strany politické frakce seskupené kolem španělského vyslance,...
|
|
|
Spory týkající se manželství ve světle akt kutnohorské konzistoře ve 2. polovině 16. století do počátku 17. století (s přihlédnutím k týmž sporům v pražské konzistoři)
Krupková, Hana ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Cílem mé práce bylo představit pohled na manželství společnosti 16. a počátku 17. století, hlavně ale zobrazit nejrůznější příčiny konfliktů mezi mužem a ženou v manželství a také se podívat na zajímavou otázku manželských slibů. To vše za pomoci jedinečného pramene, jakým bezesporu jsou akta konzistoře podobojí v Kutné Hoře. Alespoň ve stručnosti jsme svou pozornost věnovali též jejím dějinám. Námětem pro studium zabývající se dějinami církve podobojí by mohl být pohled na vzájemný vztah mezi kutnohorskou a pražskou konzistoří, pečlivější probádání dějin kutnohorské konzistoře, což ovšem nebylo úkolem této práce. Pokusili jsme se přiblížit tematiku vývoje manželského svazku, především snahu církve ovládnout plně tuto část lidského života, její "tažení" za tímto cílem. Ten se jí podařilo úspěšně začít plnit především během 17. století, kdy již začaly být uskutečňovány zásady vytyčené tridentským koncilem. Teprve pak začaly být sňatek a manželství plně chápány jako významné církevní svátosti. Ještě po celé 16. století a počátek století následujícího byl pro partnery důležitý vzájemný manželský slib, po němž manželství chápali za již uzavřené, církevní požehnání bylo až druhotné. Toto požehnání a církevní obřad vyžadovali většinou až poté, co jeden z partnerů slib popíral nebo od něj chtěl ustoupit. Intimně...
|
|
|
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století
Zdichynec, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Markrabství Horní Lužice, které spolu s Lužicí Dolní až do roku 1635 náleželo do svazku zemí Koruny české, vykazuje od nástupu protestantství nesmírně bohatou škálu různých, vedle sebe tolerovaných forem intenzivního náboženského života, jež měla v 16.-18. století obdoby jen málokde ve střední Evropě. Na relativně malém prostoru tu tehdy, opomineme-li místní židovské obce, působila v prvé řadě katolická kolegiátní kapitula v Budyšíně, jediná kapitula v Říši podřízená přímo apoštolskému stolci, která byla přesto nucena každodenně se o svatostánek dělit s protestantskými měšťany. Dalšími nositeli odkazu římskokatolické církve byly ženské kláštery. V jejich těsném sousedství pak vznikl na začátku 18. století protestantský "dámský ústav" Joachimstein. Zároveň tu působily partikulární církve luteránské, svébytně organizované v rámci významnějších měst a panství, ale např. i světově proslulá pietistická komunita v Herrnhutu/Ochranově. Duchovní rozmanitost oblasti ještě podtrhával příliv přistěhovalců z Čech, kteří se bezprostředně po Bílé hoře, ale ještě i na začátku 18. století usazovali především v Žitavě a jinde v regionu. Komplikované duchovní ovzduší je srovnatelné nejspíše se situací v sousedním Slezsku, jež - podobně jako Horní Lužice - v důsledku specifického politického vývoje České koruny po bitvě na...
|
|
|
Osecké urbáře 17. století
Sirový, Jiří ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci jsem se zaměril na vesničany v klášterních vsích oseckého kláštera, ovšem pouze v těch, které se nacházely v bezprostředním okolí tohoto kláštera. Původně mělo být těchto vsí 13, nakonec jsem se věnoval ale pouze jedenácti vsím. Zabýval jsem se jednotlivými vesničany vyskytujícími se v těchto vsích v jednotlivých letech, k čemuž jsem použil hojného počtu tabulek, jimiž se prokousat nebylo jistě jednoduché. Nicméně byla to činnost velmi potřebná, protože jen na základě údajů z těchto tabulek o počtu vesničanů v jednotlivých obcích oseckého kláštera, jsem mohl přikročit k dalšímu kroku, jímž bylo rozdělení těchto lidí na "domácí" a "cizince" a vyjádřit následně míru jejich zastoupení na skladbě obyvatelstva jednotlivých obcí procentuálně. Současně jsem také uváděl historii jedné každé zkoumané vsi a tím mi samozřejmě vznikal určitý víceméně realitě doby odpovídající obraz. Právě do tohoto obrazu jsem posléze vnesl fakta zjištěná rozborem z tabulek věnovaných jednotlivým vsím, přičemž ovšem fakta zjištěná z těchto tabulek prokázala větší úbytek obyvatelstva pouze v Hrobu, zde nepochybně v důsledku emigrace, a ve Verneřicích. Aby však má práce pro danou oblast byla skutečně pravdivou věnoval jsem se též fenoménu míry migrace a jejímu zastoupení na skladbě vesnického (v případě Hrobu...
|
|
|
Poutní cesta do Hájku u Prahy. Vznik, vývoj a úpadek ve světle pramenů 17.-19. století
Pařízková, Kateřina ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Barokní poutní cesta z Prahy do Hájku vznikla v letech 1720-1733. Z celkového počtu dvaceti kaplí se do dnešní doby dochovalo jedenáct. Původní trasa poutní cesty postupem času zanikala a na některých místech je již zcela přerušena. U některých zbořených kaplí se již nedá s jistotou určit, kde původně stály. V Hájku ( název podle nově vysázeného lesíka u Červeného Újezdu) založil v roce 1623 Jindřich Žďárský ze Žďáru loretánskou kapličku. U Lorety byl později založen františkánský klášter. V roce 1720 byl položen základní kámen poutní cesty. Kaple byly vybudovány a později udržovány z finančních darů donátorů. Rozpočet i účty za stavbu kaplí se dochovaly v archivu. Kaple byly vymalovány freskami, které znázorňovaly život Panny Marie a sv. Františka. Podoba obrazů se nedochovala, pouze jejich písemný popis. Kaple začaly chátrat koncem 18. století, když byl císařem Josefem II. zrušen fond na jejich obnovu. Poutní cesta byla využívána poutníky především v době hlavních mariánských svátků. Většina poutníků nepřicházela pouze po cestě z Prahy, ale také z okolních měst a vesnic. S rozvojem železnice dochází k postupnému odlivu poutníků na cestě z Prahy. Poslední větší oprava před zrušením poutního místa v roce 1950 se uskutečnila na konci 19. století, tehdy stálo ještě 14 kaplí. Původní malby nebyly již opraveny...
|
|
|
Situace na krkonošských panstvích po třicetileté válce. Obraz rekatolizace na jilemnickém a branském panství
Kobrová, Lenka ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá rekatolizací na jilemnickém a branském panství v prvních letech po konci třicetileté války. Snažila jsem se ukázat, jaké vlivy posilují rezistenci vůči rekatolizaci. Jsou to přírodní podmínky, provázanost vztahů s nekatolickým prostředím, nedostatečně zajištěná církevní správa, aktivita nekatolických predikantů, lidový konzervatizmus poddaných, nekatoličtí úředníci a vrchnost, která na panství nesídlí. Každému ze zmíněných faktorů jsem věnovala kapitolu a na závěr jsme shrnula postup a výsledky rekatolizace od roku 1650 do konce roku 1651.
|
|
|
První zrušení žďárského kláštera
Chládek, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Zdichynec, Jan (oponent)
Práce se zabývá prvním zrušením žďárského kláštera (1614) a konflikty, které k němu vedly. Zaměřuje se na mocenské mechanismy, jednotlivé aktéry sporů (mj. panovník, olomoučtí biskupové, řádový vizitátor, žďárská řeholní komunita, nunciové, klášterní poddaní) a na jejich argumentaci. Snaží se mj. o nalezení odpovědi na otázku, které aspekty kauzy Žďár odpovídají obecnějším tendencím své doby a jaká jsou naopak její specifika. Téma práce je zasazeno do kontextu stavu katolické církve v 16. století a panovnické politiky vůči klášterům.
|
|
|
První zrušení žďárského kláštera
Chládek, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Zdichynec, Jan (oponent)
Práce se zabývá prvním zrušením žďárského kláštera (1614) a konflikty, které k němu vedly. Zaměřuje se na mocenské mechanismy, jednotlivé aktéry sporů (mj. panovník, olomoučtí biskupové, řádový vizitátor, žďárská řeholní komunita, nunciové, klášterní poddaní) a na jejich argumentaci. Snaží se mj. o nalezení odpovědi na otázku, které aspekty kauzy Žďár odpovídají obecnějším tendencím své doby a jaká jsou naopak její specifika. Téma práce je zasazeno do kontextu stavu katolické církve v 16. století a panovnické politiky vůči klášterům.
|
|
|
Život kněží v aktech utrakvistické konzistoře v širších historických souvislostech doby Ferdinanda I.
Mrázek, Zdeněk ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Práce o životě kněží kališnické církve za vlády Ferdinanda I. (1526-1564) vznikla jako pokus o charakteristiku základních otázek, s nimiž se kališnická církev v tomto období potýkala, a které byly ve větší či menší míře náplní pastorační práce i běžné každodennosti jednotlivých duchovních. První část osvětlující vybrané aspekty Ferdinandovy vlády má čtenáře seznámit se specifiky doby, s osobností Ferdinanda I. jako vladaře a v neposlední řadě i s rozpory mezi politickou koncepcí krále na jedné a české stavovské reprezentace na druhé straně. Nejde zde tedy o kompletní vylíčení vlády tohoto panovníka, nýbrž o krátký rozbor těch problémů, které měly pro sledované období rozhodující význam. Druhá část se zabývá dějinami kališnické církve nejen za vlády Ferdinanda I., ale i v období předchozím. Rok 1526 totiž z hlediska církevních dějin nepředstavuje výrazný mezník, přestože v oblasti politického vývoje je jako takový tradičně vnímán. V úvodním oddíle druhé kapitoly, který se zabývá náboženským vývojem pohusitské a jagellonské éry, je věnována pozornost také politickým záležitostem doby, neboť politika a náboženství byly tehdy neoddělitelně spjaty. Následuje podání vývoje náboženských skupin v českých zemích mezi lety 1526-1564, usilující v rozsahu dvou desítek stran plasticky popsat ty jevy a skutečnosti, které...
|
|
|
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století
Zdichynec, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Hrabová, Libuše (oponent)
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století: resumé Z rozmanitých náboženských a církevních struktur Horní Lužice sleduje předkládaná disertační práce zdejší ženské řeholní katolické domy, kláštery cisterciaček Marienthal a Marienstern a konvent magdalenitek v Laubanu, spolu s jejich panstvími, a to především v 16. a 17. století. Tyto kláštery přežily jako jediné katolické instituce v převážně protestantském regionu až do současnosti. Po úvodních reflexích o monasteriologickém bádání a dále o možnostech uplatnění různých historických metod následuje přehled historiografie věnované této oblasti z pohledu regionálního, širšího německého, ale i českého a konečně podrobná analýza použitých pramenů. Při vážení faktorů, které umožnily soužití institucí pevně spjatých s katolickou církví a většinově protestantského okolí, bylo třeba nejdříve prozkoumat místo ženských klášterů ve zdejší společnosti a ponořit se do starších, předreformačních dějů. Život klášterů starých řádů v raném novověku totiž přinejmenším stejně silně jako koexistence s protestantstvím určovaly faktory politické, správní, církevní, ekonomické, společenské, často v nepřerušené návaznosti na dosavadní tradici a v souvislostech vývoje celého markrabství. Vzhledem k nezpracovanosti dějin Marienthalu, Mariensternu...
|
host ::
RSS.