|
|
Obraz knížete Vlada III. Ţepeşe (Drakuly) v literatuře
Schneiderová, Andrea ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá významnou historickou osobností valašského knížete Vlada III. Ţepeşe jinak známého jako Dracula. Vlad III. byl význačnou osobností rumunských dějin a také její literatury. Ostatně jedno z nejstarších rumunských literárních děl se týká z části jeho osoby, a to především jako oslava Vladovy vlády i jeho samotného. Plně pochopit jeho historickou úlohu naopak ztěžují díla, taktéž obsažená v této práci, popisující vládce jako upíra a negativní postavu beletristické literatury, ale i historie Rumunska. Úvod práce je zaměřen na život a vládu tohoto knížete. Druhá část se zaobírá literaturou s Vladem III. jakožto protagonistou. Jako příklady zde budou uvedena díla různých žánrů a také různého původu - anglického, rumunského a českého. Další dvě části se zaměřují na porovnání těchto literárních děl a také na komparaci doložených historických faktů oproti mýtům a pověrám. Vybranými díly jsou Bram Stoker: Dracula, Ion Budai-Deleanu: Ţiganiada, Corneliu Leu: Plângerea lui Dracula a Jaroslav Tichý: Kníže Dracula a jiné hradní pověsti. U každého díla bude uvedena charakteristika díla, rozbor postav a děje a také okolnosti vzniku díla, popřípadě jeho vliv na další práce.
|
|
|
Mircea Eliade jako dramatický autor
Našincová, Klára ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Tato práce vymezuje autorský typ spisovatele Mircei Eliada jako dramatického autora včetně recepce jeho díla soudobými kritiky v porovnání s jeho subjektivním viděním těchto děl. Ozřejmí také pozadí jejich vzniku. Posoudíme, zda a jak souvisí Eliadovy povídky a deníky s jeho dramaty. U hry Ifigenie zhodnotíme, nakolik se Eliadův přístup liší od pojetí tvůrců, kteří zpracovali obdobné téma v minulosti (Euripidés, Jean Rotrou, Jean Racine, Johann Wolfgang Goethe) a do jaké míry čerpá z rumunských lidových balad (Jehnička a Mistr Manole). Ve zbývajících dramatických textech pak zjistíme, jak se do nich promítá Eliade jako religionista, zejména jeho teorie o teroru dějin (v dramatickém zlomku 1241), teorie o posvátném a profánním ve hře Lidé a kameny a reakce na mýtus tvořící se kolem osobnosti sochaře Constantina Brâncușie v dramatu Nekonečný sloup. Většina použitých textů (jak odborných, tak beletristických) je k dispozici v původním znění v poznámce pod čarou nebo v příloze. Překlad některých textů byl součástí odborné práce.
|
|
|
Tvůrčí dráha Petra Popesca v kontextu rumunské poválečné literatury
Horáková, Jarmila ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Šrámek, Jiří (oponent) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Během komunistického režimu v Rumunsku byly na literaturu a její autory kladeny normativní požadavky, které výrazně omezovaly tvůrčí svobodu. Spisovatelé se však snažili různými způsoby vymanit z prosazovaného socialistického realismu a vrátit literatuře její estetickou funkci. Tento vývoj sleduje úvodní kapitola práce. Jedním z autorů, kteří přispěli k obrodě prózy v šedesátých letech, byl Petru Popescu inspirovaný městským prostředím a americkou literaturou. Svými romány dokázal vyjádřit životní pocity poválečné generace mladých Rumunů. Přes veškeré úspěchy emigroval v roce 1974 do USA, kde se prosadil jako anglicky píšící scenárista a prozaik. Další části práce představují jeho tvorbu od básnického debutu až po současnost a reflektují změny ve volbě témat a vypravěčských postupů (na základě literární teorie F. K. Stanzela). Jedna kapitola je rovněž věnována obecným otázkám spojeným s exilem, spisovatelovou identitou, jazykem a adaptačními strategiemi. Klíčová slova: monografie, poválečná literatura, exilová literatura, komunistický režim, červencové teze, Ceaușescova politika, dvojjazyčnost, konzumní literatura, role vypravěče, fikce a non-fikce, adaptace, identita, literatura faktu
|
|
|
Exil jako tvůrčí proces. Kapitoly z rumunské exilové literatury ve Francii.
Chojnacka, Olga ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Šrámek, Jiří (oponent) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Exil hrál v dějinách rumunského národa vždy významnou úlohu. Z tohoto důvodu představuje rumunská literatura psaná v exilu po roce 1945 důležitou součást rumunské literatury jako celku. Francie se díky jazykové a kulturní spřízněnosti stala jednou z hlavních cílových zemí rumunských exilových spisovatelů. Úvodní kapitola je věnována popisu, klasifikaci a historii tohoto jevu v rumunském kontextu; dále se zabývá postavením exilové literatury a její recepcí v Rumunsku. V práci jsou podle data odchodu do exilu zastoupeni autoři starší (Mircea Eliade, Virgil Ierunca, Monica Lovinescu) i mladší (Paul Goma, Bujor Nedelcovici, Dumitru Ţepeneag) exilové generace. Skrze vybraná díla získáváme představu o tvorbě a životě jednotlivých spisovatelů během procesu integrace v nových podmínkách a zároveň jsme konfrontováni s reáliemi tehdejšího komunistického Rumunska - hlavním tématem autorů, kteří jsou představení jako zástupci exilové generace a jejichž prostřednictvím bylo možné načrtnout základní obraz tohoto jevu v rumunské literatuře.
|
|
|
Rumunská divadelní tvorba po roce 1989
Fiedlerová, Elisabeta ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Tématem této diplomové práce je rumunská dramatická tvorba, která vznikla po roce 1989. Pro nastínění současné situace jsem si vybrala patnáct stále ještě tvořících dramatiků: Liu Bugnar, Ştefana Caramana, Gianinu Cărbunariu, Nicoletu Esinencu, Bogdana Georgesca, Mihaie Ignata, Veru Ion, Mariu Manolescu, Mihaelu Michailov, Alinu Nelegu, Ştefana Pecu, Ioana Petera, Gabriela Pintileie, Savianu Stănescu a Carmen Vioreanu. Jmenovaní autoři patří k rumunské "nové vlně", která se částečně inspirovala rumunskou meziválečnou avantgardou a tvorbou britských a skandinávských dramatiků první poloviny devadesátých let, česky označovanou jako cool drama a výstižněji polsky nový brutalismus. První, kteří se insirovali tímto směrem, byli Nelega, Stănescu a Caraman, generace porevolučních dramatiků, ale opravdový brutalismus předvedli až mladší tvůrci, nazývaní "Generace 2000", a to především Peca Ştefan. Jemu, M. Ignatovi, A. Neleze, G. Cărbunariu a L. Bugnar jsem věnovala ve své práci největší prostor, u každého z nich jsem si vybrala tři hry. Pětici jmenovaných autorů spojuje "divadlo sociálních témat", tedy dramata inspirovaná každodenní rumunskou realitou s jejímy stereotypy a předsudky, a smysl pro humor, který ve svých dílech uplatňují při konstatovaní nebo kritice společenského řádu, ale odlišují se stylem psaní. K...
|
|
|
Historie překladů z rumunské literatury do češtiny
Šeflová, Kateřina ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá českými překlady z rumunštiny s důrazem na translatologický aspekt celé problematiky. V teoretické části analyzuje seznam překladů vytvořený kombinací několika zdrojů podle autorů originálů, podle nakladatelství, která překlad vydala, podle roku vydání překladů a podle překladatelů. Teoretická část dále obsahuje nástin vývoje českého přemýšlení o překladu a stručné shrnutí moderních směrů v translatologii. Praktická část na názorné analýze překladu Cikaniády Iona Budai-Deleana do češtiny ukazuje, jak by měla probíhat analýza překladu předtím, než se překladatel do samotného překladu pustí, nebo v průběhu jeho práce. Tato část obsahuje praktický model analýzy s rozdělením na jednotlivé okruhy. Každý z pododdílů obsahuje výčet možných problémů a navrhuje způsob, jak k nim z teoretického hlediska přistupovat.
|
|
|
Rumunský symbolismus: Ion Minulescu a George Bacovia. Rozbor motivů a témat
Brtník, Martin ; Vajdová, Libuša (vedoucí práce) ; Valentová, Libuše (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra jihoslovanských a balkanistických studií DIPLOMOVÁ PRÁCE Martin Brtník Rumunský symbolismus: Ion Minulescu a George Bacovia. Rozbor motivů a témat Romanian Symbolism: Ion Minulescu and George Bacovia. Analysis of motifs and themes Praha 2012 Vedoucí práce: PhDr. Libuša Vajdová, CSc. Děkuji touto cestou vedoucí své diplomové práce PhDr. Libuši Vajdové, Csc. za odborné vedení, za trpělivost a zejména za osobní přístup. Děkuji také své rodině a svým přátelům za podporu. Zvlášť bych rád poděkoval Danovi Apostu. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně citoval všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze 19. 8. 2012 Martin Brtník Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá dvěma důležitými představiteli rumunského básnického symbolismu, Ionem Minulescem a Georgem Bacoviou. Hlavním cílem práce je analyzovat typické motivy a témata obsažená v básních těchto dvou hlavních reprezentantů uvedeného básnického směru a na jejich základě porovnat jejich básnické styly. Hlavní důraz je v práci položen na rozbory a interpretace vybraných básní a na celkové porovnání témat a motivů, jež ve svých verších oba umělci využívají. Na analýze...
|
|
|
Reformace v Sedmihradsku a její ohlasy v rumunském prostředí
Plíšková, Dora ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Lutherská větev reformace do Sedmihradska pronikala v šestnáctém století prostřednictvím saského obyvatelstva, kalvínská prostřednictím maďarského. V roce 1566 bylo v Sedmihradsku založeno tzv. rumunské kalvinistické biskupství, jehož cílem bylo šířit reformovanou víru mezi místní rumunské obyvatelstvo, a to dosažením vysluhování mší v rumunštině (místo církevní slovanštiny), podporou tisku rumunskojazyčných náboženských knih, zvyšováním vzdělanostní úrovně kněží a administrativní reorganizací církve. Po období vlády knížat z rodu Báthoryů se reformace v Sedmihradsku opět prosazuje zhruba od třicátých let sedmnáctého století, v letech čtyřicátých získává pod vedením kalvinistického superintendenta Istvána Gelejiho Katony značně netolerantní charakter. Metropolita sedmihradské pravoslavné církve musí před svým zvolením podepsat body tzv. kalvinizačního programu. Z doktrinárního hlediska však reformace, jejíž šíření mezi sedmihradskými Rumuny definitivně končí se vznikem řeckokatolické církve (r. 1700), nezanechala v rumunském prostředí žádné stopy kromě prosazení rumunštiny jako liturgického jazyka - to se v Sedmihradsku podařilo zhruba s náskokem půldruhého století oproti Valašsku a Moldavsku. Pozoruhodné je soužití reformované a pravoslavné dogmatiky v rumunských dílech připisovaných vlivu...
|
|
|
Mateieu I. Caragiale a rumunská literární dekadence
Vyorálková, Jiřina ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Résumé: Mateiu I. Caragiale a rumunská literární dekadence Tato práce se zabývá především dílem Mateie I. Caragiala, jediného rumunského autora dekadentní prózy. Obsahuje i stručnou životopisnou kapitolu, protože určité biografické údaje jsou nezbytné pro pochopení autorova díla. Dále pojednává postupně o všech Caragialových literárních pracích, přičemž každé je věnována samostatná kapitola a řazeny jsou chronologicky podle doby, kdy byly napsány (nikoliv vydány). Sledovány jsou především jednotící prvky celého díla, stejně jako jeho postupný vývoj. Druhá kapitola se zabývá autorovou poezií shrnutou do sbírky Orlice (Pajere) a zkoumá ji z versologického, jazykového i tematického hlediska. Hledá také spojitosti s dobovými básnickými směry, jako je parnasismus, symbolismus a dekadence,a vyvrací jednoznačné přiřazování této do značné míry originální a svébytné poezie k parnasismu. Další kapitoly pojednávají postupně o Caragialových prozaických dílech: povídce Remember, vrcholnému románu Králové ze Starého dvora (Craiide Curtea-Veche) a románovému zlomku Pod pečetí tajemství (Sub pecetea tainei). Všechny prózy jsou sledovány z následujících hledisek: stylistického, naratologického (zde vycházím především z pojetí F. K. Stanzela, G. Genetta a S. Rimmon-Kenanové), tematického a částečně ikomparatistického....
|
|
|
Rumunská dramatická tvorba 60. a 70. let 20. století
Mendlová, Petra ; Valentová, Libuše (vedoucí práce) ; Vajdová, Libuša (oponent)
Tématem této diplomové práce je rumunská dramatická tvorba v 60. a 70. letech xx. století. Pro svou práci jsem si zvolila čtyři dramatiky: lona Baie~a, Teodora Mazila, Dumitra Rada Popesca a Marina Soresca. Autoři se v tomto období pokoušeli dohnat ztracený čas z minulých let, kdy byli omezováni vládnoucím režimem a nemohli tvořit podle vlastního vkusu a přesvědčení. V šedesátých a sedmdesátých letech spisovatelé začínají objevovat nové postupy a zpracovávat i jiné náměty, než jen ty, které byly povoleny v předchozím desetiletí. Zajímají se především o vnitřní svět svých hrdinů. Popisují chování, myšlenkové pochody a duševní stavy protagonistů v různých situacích. Zejména se však soustřeďují na celkové vyznění a poselství díla. Velký důraz je kladen i na výstavbu dialogů, vyjadřování a způsob mluvy postav. Jejich řeč je plná metafor a narážek na současnou politickou situaci. Někdy má hra spíše filozofický ráz, jindy jde o satiru nepřímo kritizující totalitní režim. Vznikají i dramata inspirovaná absurdním divadlem. Od každého ze zvolených autorů jsem vybrala jeho pět her, které napsal vobdobí 60. a 70. let. Všichni autoři zpracovávali určitou látku, např. historii, mezilidské vztahy svým osobitým a zároveň inovačním způsobem. Každý z nich kladl důraz na něco jiného a pohlížel na daný problém či situaci ze...
|
host ::
RSS.