|
|
Česká a francouzská poválečná kantáta a oratorium (přehled tvorby, recepce se zaměřením na vybraná oratoria)
Hofericová, Marie ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Kantátově-oratorn tvorba představuje v celkové hudebn produkci druhé poloviny 20. stolet poměrně početnou skupinu. Po roce 1950 předevšm dky oblibě politických a sociálnch témat zažvala kantátová tvorba velkou expanzi. 50. léta se tak stala velmi bohatým kantátovým obdobm. Avšak v následujcch dekádách už tak velké produkce nedosáhla. Autoři zejména v oratorn tvorbě pokračuj ve volbě témat, která se daj označit za tradičn, jakými jsou mytologie, náměty z bible nebo ze života světců. Od 50. let se kromě politických a sociálnch námětů objevovala i dla s tematikou doznvajcch reakc na 2. světovou válku (kantáta-oratorium G. Křivinky Motýli tady nežijí), dále historickou (P. Eben - Pocta Karlu IV.) a série kantát Z. Šestáka na latinské texty odkazujcch na bibli. Naproti tomu se francouzšt autoři věnuj vce biblickým námětům, kdy se jejich oblbeným přběhem stává putován tř králů za betlémskou hvězdou. Francouzšt autoři také rádi opěvuj krásu Pařže (Jean Françaix - Les ponts de Paris) nebo zámku ve Versailles (Joseph Kosma - La promenade Versailles). V porovnán obou zem se oratoria po tematické stránce však přliš neodlišuj. Objevuj se (podobně jako u kantát) náměty z bible, historie i aktuáln dějinné události, jakými byl opět konec druhé světové války nebo v 60. letech lety do vesmru. Zajmavost ve Francii je volba...
|
|
|
Česká hudba ve Francii v letech 1945-1968
Dostrašilová, Jana ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Rigor6zni pnice Ceska hudba ve Francii v letech 1945-1968 je vYsledkem meho studijniho pobytu ve Francii a navazuje na diplomovou pritci, venovanou cesko-francouzskym vztahum v mezivalecnem obdobf. Zabyva se pozicf ceske hudby ve Francii v danem obdobi,jeji recepci, nejen na koncertnfch p6difch, ale i dobovem tisku, literature a mediich. Srovnava danou situaci s mezivalecnym obdobim, pricemz vyuziva poznatku z diplomove prace. Celou problematiku zasazuje do doboveho kontextu z hudebniho i historicko-politickeho hlediska. ...
|
|
|
Luboš Fišer, závěrečné tvůrčí období
Endršt, Jaroslav ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Havelková, Tereza (oponent)
Analýzy, které jsou chronologicky řazené, si kladou za cíl objasnit proces vývoje hudební řeči Luboše Fišera v závěrečném období posledních dvaceti let jeho života a detailně analyzovat prostředky, jakými dosahuje svého osobitého rukopisu. V úvodní kapitole jsem shrnul základní charakteristiky Fišerova rukopisu konce sedmdesátých let, ke kterým dospěla Martina Bartošová ve své diplomové práci269. V následných kapitolách analytické části jsem se detailně zabýval charakteristikou jeho rukopisu následujících dvaceti let. Pojďme se nyní podívat, jakou cestou se vývojový proces jeho hudební řeči ubíral. Z hlediska formy zůstává koncepce prakticky neměnná po celou dobu osmdesátých a devadesátých let. Skladba je členěna na drobné díly, kterých bývá zpravidla dvanáct až dvacet pět v závislosti na délce skladby. Kromě tradičně krátkých forem se v daném období objevují dvě skladby mnohem obsáhlejší. Tím jsou bezmála dvacetiminutové Salcburské serenády (1979) obsahující 52 dílů a přes hodinu trvající televizní opera Věčný Faust(1983-5), která čítá 131[!] dílů. Jednotlivé díly jsou autonomní celky střihově řazené za sebou. Vzájemně však nejsou již tak kontrastní až antitetické jako v šedesátých letech. Především větší formy, jako Věčný Faust či Salcburské serenády, drobné díly seskupují do tématických okruhů s jedním...
|
|
|
Smyčcové kvartety Iši Krejčího
Kvasnička, Libor ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent)
Práce se snažila zachytit rozmanitost Krejčího hudebního vyjadřování a jeho původní přínos pro českou tvorbu předválečné i poválečné doby. Při zkoumání kompoziční práce se dospělo zejména k zajímavým motivickým souvislostem nejen mezi smyčcovými kvartety navzájem, ale i symfoniemi, na které dostupná literatura nepoukazuje; vidíme tedy, že Iša Krejčí dokázal vedle všeobecně zdůrazňovaného klasicizujícího nádechu, hravosti i humoru ve svých kompozicích přemýšlet a hudební materiál zkoncentrovat do pevné formové struktury. Některé otázky, na které zde už nezbyl prostor a čas, však stále zůstávají otevřeny. Jednak by bylo určitě (z důvodů některých zjištěných motivických souvislostí) zajímavé hlubší porovnání s dalšími jeho díly (zejména se symfoniemi), případně i podrobnější srovnání neoklasických impulsů u většího množství smyčcových kvartetů vzniklých v českých zemích; jednak podrobnější pohled na styčné body kompoziční práce Iši Krejčího s některými francouzskými autory (kromě některých autorů pařížské Šestky by si zasluhovalo porovnání třeba s některými díly méně známého autora Jeana Francaixe), zejména pokud jde o motivickou práci a harmonickou složku.
|
|
|
Vážná hudba ve vysílání Radiojournalu v letech 1930-1938 a specifičnost původní rozhlasové tvorby
Králová, Lenka ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Cilem prvni casti me prace venovane Radiojoumalu tricatych let dvacateho stoleti bylo zachytit historii Radiojoumalu, predevsim pak vysilani vazne hudby v ramci teto wbec prvni rozhlasove stanice v Ceskoslovensku a zarovenjedne z prvnich v evropskem kontextu. Kapitola venovana obdobi pocatku pravidelneho vysilani (1923) do roku 1929 predstavuje obdobi postupneho vy-voje rozhlasu a jeho vychodiska pro fungovani v letech tricatych. Stezejnimi likoly rozhlasu tohoto obdobi bylo predevsim vyrovnavani se se zpocatku improvizovanym chodem vysilani, zapnCinenym z vetSi casti nedostatkem vhodnych prostor a mnozstvim technickych obtizi spojenych s nastolenim zcela nove techniky bezdratoveho vysilani a nutnosti jejiho ustaleni. Presto, nebo prave proto, predstavuje tate prvni faze fungovani Radiojoumalu obdobi nejvetSiho technickeho vy-voje, jehoz vy-sledkem je predevsim momost uskutecneni zivy-ch prenosu i z mist nachazejicich se mimo rozhlasove studio, postupne take propojeni jednotlivy-ch rozhlasovy-ch stanic v ramci Ceskoslovenska, dale propojeni stanic jednotlivy-ch evropskych zemi a nakonec i moznost sdileni a vy-mena programu s americkym kontinentem. Vedle technicke stránky, zahmujici take cetne poznatky z oblasti akustiky vysilaciho prostfedi a vlastnosti prenaseneho zvuku, znamenalo obdobi pocatku rozhlasu...
|
|
|
Klavírní dílo Klementa Slavického
Krištofová, Barbora ; Palkovská, Jana (vedoucí práce) ; Slavík, Petr (oponent) ; Slavický, Milan (oponent)
Disertační práce Klavírní dílo Klementa Slavického přináší téma, jež dosud nebylo zpracováno. Klement Slavický (1910 - 1999) patří mezi nej významnější české skladatele 20. století a svou tvorbou pro klavír podstatným způsobem obohatil literaturu tohoto nástroje. Jeho klavírní dílo lze rozdčlit do dvou skupin: první je tvořena celky koncertními, druhá skladbami instruktivního žánru. Jako úvod do problematiky skladatelovy klavírní tvorby figuruje životopis, v němž se autorka zabývá životem a dílem Klementa Slavického s důrazem na opusy klavírní. Kapitola jc naplněna řadou historických fakt a informací a hlavní téma prácc tak zasazuje do širších souvislostí nezbytných pro hlubší vhled do dane problematiky. Oddíl věnovaný koncertnímu dílu Klementa Slavického pojednává o okolnostech a procesu vzniku skladeb a následně o jejich cestě interpretům a posluchačům. Přináší podrobnou kompoziční a interpretační analýzu, jež je obohacena vlastními zkušenostmi autorky na koncertních pódiích a v nahrávacích studiích. Skladatelovy opusy instruktivní jsou analyzovány přes náhled pedagogický a hermeneutický a autorka zde na základě vlastního empirického výzkumu na vzorku více než 30 žáků a studentů vytváří možný model didaktického přístupu ke Slavického instruktivním skladbám jejich jednotlivým problematikám. Tento model lze...
|
|
|
Vítězslava Kaprálová - hledání vlastní cesty : Partita pro smyčcový orchestr a klavír op. 20, Koncert pro housle, klarinet a orchestr op. 21
Janoušková, Michaela ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Zaverem bych chtela pripomenout otazky polozene v uvodni kapitole, ktere tvorily zakladni osu me prace, a zaroveii strucne shrnout odpovedi na tyto otazky, jak se mi v jednotlivych kapitolach vyjevily. Prve dye analyticke kapitoly se zamerovaly predevsim na popis jednotlivych kompozicnich aspektu Partity a Concertina a snazila jsem se v nich postihnout otazku, ktere prvky, jak a proc se v kompozicni praci techto del menily. Lze rici, ze se v pripade obou del nejednalo ani tak 0 zasadni zmeny jednotlivych aspektu hudebni reCi, jako spiSe 0 otazku hledani noveho tvarovani hudebniho materiaIu. Meni se tedy oproti predchozim skladbam predevsim zakladni pristup k formotvomym principum. Pro vnitfui organismus techto del prestava byt smerodatna kontrastnost temat, periodicita a symetricnost v utvareni hudebnich myslenek Ci vetSich hudebnich useku. Kapralova naleza v kompozicnim stylu Bohuslava Martinu odpoved' na sve hledani konzistentni, sevrene a vyvazene formy, ktera zaroveii dovoluje, a je tim primo podminena, volnou a bohatou vnitfui praci s tematem, motivem Ci bui'ikou, jakozto zakladnim organickym materiaIem, z nehoz cela forma vyrusta. Ze srovnavaci analyzy treti kapitoly pak vyplyva, do jake miry je Partita bezprostrednim odrazem kompozicni prace Bohuslava Martinu, a zaroveii nakolik si v naslednem...
|
|
|
Mbira - hudební tradice zimbabwshého etnika Shona
Šolcová, Magdalena ; Matoušek, Vlastislav (vedoucí práce) ; Slavický, Milan (oponent)
V tradicni hudbe pro mbiru dzaVadzimu, ktera se provadi pri nabozensk)1ch ritualech mapira, lze vysledovat obecne principy hudby platne na vetsine uzemi subsaharske Afriky. lednim z jejich priznacnych rysu je tzv. "interlocking," ktery vznika napr. komplementarnim dopliiovanim partu kushaura a kutsinhira, kombinaci patternu chlestidel hosho s vytleskavanymi rytmy makwa nebo propletanfm melodii hranych stridave na vsechny rejstriky mbiry. Vyslednou polyfonii a polyrytmii charakterizuje bohatost a barevnost zvuku. Stejne jako u dalSich bantusk)1ch kmenu panuje u Shonu esteticka preference huste se prekryvajicich struktur a hojneho zapojeni drncivych a chlestivych elementu. Dusledkem simultanniho vrstveni patternu dualnich a ternarnich vznika znacna rytmicka komplexita. Hudebni systemy subsaharske Afriky vesmes stavejf sve hudebnf formy na zaklade ostinatnich cyklickych patternu, ktere pri svem opakovani podlehaji rozmanitemu varirovanL Z vysoke miry uplatiiovani principu variace a improvizace vyplyva i jedna ze zakladnich vlastnosti africke hudby: pri katde hudebnf produkci vznika unikMni hudebni dilo. A nejinakje tomu i u hudby shonske. Provozovanf hudby je interaktivnim procesem, do nehoz se podle konkretnich zvyklosti daneho kmene zapojuje cela shromazdena spolecnost. S eim se ovsem u jinych hudebnich...
|
|
|
Komorní skladby pro flétnu Jindřicha Felda (1925-2007) v kontextu české poválečné flétnové tvorby
Dohnalová, Denisa ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Skladby pro flétnu sólové, komorní či koncertantní tvoří v díle Jindřicha Felda (1925 - 2007) významnou a početnou skupinu. Je to 42 skladeb, které vznikaly během celého skladatelova tvůrčího období počínaje rokem 1954, kdy byl napsán Koncert pro flétnu a orchestr, až do doby téměř současné. Poslední nově vzniklé skladby jsou z roku 2005 (Sonatina pro pikolu a klavír, Koncertní hudba pro flétnu, violu, harfu a smyčce), v roce 2006, tedy v předposledním roce života, ještě skladatel upravil jedno ze svých dřívějších děl Trio pro hoboj, klarinet a fagot (1987) na Trio pro flétnu, klarinet a fagot. V celém díle Jindřicha Felda tedy nalezneme pět skladeb pro sólovou flétnu, čtyři skladby pro flétnu (nebo pikolu) a klavír, dvě skladby pro flétnu a kytaru či harfu, sedm skladeb pro více dechových nástrojů (z toho dva dechové kvintety), deset skladeb pro několik různých nástrojů (včetně jednoho nonetu) a šest skladeb koncertantních. Nepřehlédnutelnou skupinu tvoří též skladby instruktivní a dětské sbory s účastí flétny. Literatura zabývající se flétnovými skladbami Jindřicha Felda není příliš početná a její značnou část tvoří absolventské a diplomové práce na českých konzervatořích a HAMU v Praze. Tyto práce se zaměřují více na interpretaci, mají spíše kompilační charakter a pokud obsahují analýzu některé skladby,...
|
|
|
Tvorba českých skladatelů pro smyčcový orchestr v letech 1945-1968
Popelka, Jan ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Tvorbě pro smyčcový orchestr dosud muzikologická literatura nevěnovala přílišnou pozornost. Nejenže neexistuje žádná práce sledující námi vymezený časový výsek, ba nepodařilo se najít žádnou studii, která by se věnovala jakémukoli historickému úseku tvorby pro toto obsazení, a to jak u nás, tak v zahraničí. Ani slovníková hesla neuvádí smyčcový orchestr jako specifický druh souboru, ačkoli takové soubory existují. Faktem ovšem je, že řada skladatelů zanechala ve svém odkazu dílo určené smyčcovému orchestru, jen málokterý autor se však tomuto druhu tvorby věnoval soustavněji. Historii tvorby pro smyčcový orchestr lze přitom sledovat hluboko do minulosti nejen po linii serenády až k Mozartově Malé noční hudbě, v pozadí lze tušit také renesanční zálibu v jednotné barvě nástrojových rodin. Kromě Mozartovy serenády patří k často hraným skladbám určeným pouze pro smyčce Bachův třetí Braniborský koncert či Corelliho Vánoční Concerto grosso, nicméně nás zajímá smyčcový orchestr spíše v době, kdy je již konstituován orchestr symfonický. Tedy v době, kdy skladatelova rozhodnutí pro užití smyčcového orchestru je vědomou volbou založenou na požadavku jednotné barvy a zvukově kompaktního tělesa či komornějšího zvuku a nebo na objednávce konkrétního tělesa. Ke klasickým dílům 19. století patří zejména Čajkovského...
|
host ::
RSS.