|
|
Daňové úlevy v České republice
Jareš, Martin ; Kubátová, Květa (vedoucí práce) ; Vančurová, Alena (oponent) ; Sadovský, Zdeněk (oponent)
Hlavním cílem disertační práce je analýza daňových úlev v daňovém systému České republiky. Konkrétně jde o identifikaci daňových úlev v legislativě upravující daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty pro rok 2008 a kvantifikaci jejich dopadů na daňové příjmy. Práce začíná přehledem literatury v této oblasti. V této oblasti existuje bohatá akademická literatura, která se zabývá různými aspekty analýzy daňových úlev počínaje jejich identifikací a kvantifikací a konče distribuční analýzou či analýzou vyvolaných nákladů. Většina literatury pochází z USA, kde se podstatná část studií zabývá kritikou oficiálních výkazů daňových úlev či návrhy na jejich zlepšení. Podobná témata chybí v literatuře z jiných zemí. Dalším zdrojem jsou oficiální výkazy daňových úlev, které jsou publikovány v několika zemích. Přehled literatury je možno uzavřít tak, že neexistují žádné mezinárodně akceptované standardy analýzy daňových úlev. Další závěr se týká vlastního pojmu daňový výdaj (tax expenditure). Tento pojem začal být používán v USA v 60. letech 20. století aby vyjádřil fakt, že mnoho daňových úlev jsou ve skutečnosti přímýmí výdaji skrytými v daňovém systému. Mnohdy jsou však jako daňové výdaje nazývána i ta ustanovení, která nejsou analogiemi k přímým výdajům. Proto v této práci není pojem daňové výdaje používán. Místo toho je používán obecnější pojem daňové úlevy. Daňové výdaje pak představují podmnožinu daňových úlev. Daňové úlevy jsou definovány jako ustanovení daňových zákonů, které představují pro poplatníka snížení daně nebo její pozdější splatnost. Daňové úlevy jsou identifikovány podle jejich formy, tj. osvobození od daně, snížené sazby, slevy na dani apod. Pouze prvky, které představují integrální součást daňového systému (např. odpočet daně na vstupu), nejsou identifikovány jako daňová úleva. To zajišťuje, že je sestaven úplný seznam daňových úlev. Pak je použita normativní analýza pro identifikaci účelu každé jednotlivé daňové úlevy. tj. daňové úlevy jejichž cílem je podpora cílů jiných veřejných politik (skutečné daňové výdaje), daňové úlevy jejich cílem je zvýšení efektivity daňového systému, zejména snížením vyvolaných nákladů a konečně daňové úlevy, které sdílí vlastnosti obou výše zmíněných skupin. Na tomto základě bylo identifikováno 210 daňových úlev (DPFO: 119, DPPO: 62, DPH: 29). Z pohledu dalších analýz jsou nejdůležitější daňové úlevy na podporu jiných cílů veřejných politik. Metody kvantifikace identifikovaných daňových úlev byly založeny na dostupných datech. Bylo identifikováno celkem 57 daňových úlev na podporu jiných cílů veřejných politik z celkového počtu 210. Celkový dopad uvedených 57 daňových úlev byl odhadnut na 120 mld. Kč. Je však třeba mít na paměti, že jednoduchý součet daňových úlev není metodologicky korektní, neboť zrušení více daňových úlev najednou má odlišné dopady na daňové příjmy než součet individuálně kvantifikovaných dopadů. Hlavní přínos práce spočívá v sestavení kompletního seznamu daňových úlev v daňovém systému České republiky pro daně s nejvyšším výnosem. To do budoucna umožní připravovat takové analýzy každoročně, zahrnout další daně a zlepšit používané metody. Tvůrci politik v oblasti veřejných financí a daní tak budou mít více dostupných informací pro tvrobu efektivnějších politik. Z této práce může čerpat i další výzkum zabývající se dalšími aspekty vybraných daňových úlev jako jsou např. jejich distribuční dopady.
|
host ::
RSS.