|
|
Theologie Jakoba Böhma.
Ondráček, Václav ; Wernisch, Martin (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Práce se zabývá vývojem theologického myšlení Jacoba Böhma (cca 1570-1624), německého myslitele a mystického filosofa, a to především s zřetelem k jeho theologickým spekulacím o Bohu a Trojici. Toto téma je však v Böhmově myšlení pevně spjato s naukou o věčné Přírodě a o stvoření, tudíž je pozornost věnována i těmto tématům. Böhmova theologie se nám v práci odhaluje postupně, tak jak Böhme své myšlenky rozvíjel v jednotlivých dílech. Sledujeme vývoj od počáteční intuice duálního světlo-temného prvotního božského principu spojeného s přejatým a Böhmem modifikovaným učením o sedmi principech, přes zavedené klíčového pojmu Principia a hlubokou reflexi Boha jakožto Bezedna,, Vůle, Oka až k závěrečným procesuálně mystickým spekulacím o nerozděleném duchovním Bohu. V kapitole VII jsou rovněž představeny Böhmovy názory na jinou významnou theologickou otázku, totiž na soudobý spor o spásu a předurčení. Přehled Böhmových theologických nauk je zasazen do rámce popisujícího soudobé dění i duchovní proudy a sledujícího další vývoj Böhmových myšlenek a jeho vlivu až do 18.století. Na závěr je připojena poutavá historie Böhmových rukopisů, v níž jsou dosud mnohé temné stránky.
|
|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
| |
host ::
RSS.