|
|
Insolace a povrchová teplota na planetách mimo sluneční soustavu
Káňová, Michaela ; Běhounková, Marie (vedoucí práce) ; Čadek, Ondřej (oponent)
V předkládané práci je představen numerický model popisující změny insolace a vývoj povrchové teploty na idealisované kamenné extrasolární planetě bez atmosféry, uzamčené působením slapů ve spin-orbitální resonanci. Studium tohoto vývoje se za- kládá na řešení rovnice vedení tepla v kulové slupce se speciálními okrajovými pod- mínkami. Diskutujeme zde závislost průběhu povrchové teploty na fyzikálních a geo- metrických parametrech, jako jsou výstřednost oběžné dráhy, sklon rotační osy, typ re- sonance, tepelná setrvačnost a hustota zářivého toku při povrchu planety (extrasolární konstanta). Průměrná roční teplota na studované planetě může v nejsilněji ozařovaných bodech dosahovat až tísíce kelvinů a je dle očekávání určena především extrasolární konstantou. Na škále stovek kelvinů ji pak ovlivňuje kombinace excentricity a sklonu rotační osy, v některých případech i tepelná setrvačnost.
|
|
|
Viskoelastická deformace v geofyzikálních aplikacích
Sládková, Kateřina ; Čadek, Ondřej (vedoucí práce) ; Průša, Vít (oponent)
Práce se zabývá zapojením viskoelastického modelu do modelu pro termální konvekci formou vlastního kódu ve Fortranu 90 a zkoumáním role viskoelasticity v tomto modelu. Původně se viskoelasticita měla vyjádřit formou Maxwellova modelu, z numerických důvodů ovšem přecházíme k Oldroydově-B modelu. U tohoto modelu postupně nahrazujeme objektivní derivaci jejími jednotlivými členy a zkoumáme jejich vliv na chod konvekce - parciální derivace a advekční členy byly zcela zahrnuty, korotační členy vyžadují další numerické testování. Naše práce naznačuje, že vliv viskoelasticity na termální konvekci je znatelný. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Terestrické exoplanety a jejich vývoj
Káňová, Michaela ; Běhounková, Marie (vedoucí práce) ; Čadek, Ondřej (oponent)
Terestrické exoplanety, tedy planety podobné Zemi nacházející se mimo sluneční soustavu, předsta- vují rozmanitý statistický soubor, umožňující lépe porozumět jejich formaci, historii a vnitřní i orbitální dynamice. Exoplanety nacházející se v těsné blízkosti své mateřské hvězdy jsou vystaveny silné slapové interakci, jež má za následek disipaci mechanické energie (slapové zahřívání), změnu rotační frekvence planety a také vývoj oběžné dráhy. Tradičně užívané teorie slapového vývoje dráhy předpovídají uchy- cení planet na výstředné dráze do stavu pseudo-synchronní rotace, kdy je jejich rotační frekvence vyšší než frekvence oběžná. Tento jev ovšem neodpovídá pozorování měsíců ve sluneční soustavě a jedná se spíše o důsledek zjednodušených reologických předpokladů. V předkládané práci se zaměřujeme na numerický výpočet slapového vývoje oběžné dráhy pro planetu popsanou viskoelastickou Maxwellovou reologií v jednoplanetárním systému. Nacházíme rovnovážné rotační stavy, mezi nimiž se objevují spin- orbitální resonance, a diskutujeme jejich souvislost s minimy slapového zahřívání. Uchycení ve spin- orbitální resonanci má za následek také nerovnoměrné ozáření povrchu, a tedy nerovnoměrné rozložení povrchových teplot, ovlivňující vnitřní dynamiku planety. Druhým tématem této...
|
|
| |
|
| |
|
|
Anelastická deformace planetárních těles
Vach, Dominik ; Čadek, Ondřej (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
Pozorování naznačují, že některé ledové měsíce ve Sluneční soustavě mají podpovrchové oceány zahřívané působením slapových sil. Pro popis této anelastické deformace je vhodné použít metody známé z mechaniky kontinua a nalézt tak disipovanou energii pro jednotlivá tělesa. V této práci je porovnáván Maxwellův a Kelvin-Voigtův deformační model a jejich schopnost určit tepelný výkon těles. Narozdíl od Maxwellova modelu, obecně nepoužívaný Kelvin-Voigt- ův model popisuje vratnou deformaci, a tedy by mohl umožňovat popis jevů, které mohou být jinak vysvětleny pouze pomocí gravitačních účinků. Za účelem porovnání obou modelů pro různá tělesa byl vyvinut program ve Fortranu, který modeluje 3D anelastickou deformaci planetárních těles za přítomnosti slapové síly. Výsledky naznačují, že předpovězený výkon může být různý v závislosti na použitém modelu a že Kelvin-Voigtův model by mohl najít uplatnění například v krátkodobých procesech. 1
|
|
| |
|
| |
|
|
Slapové zahřívání ledových těles sluneční soustavy
Dvořáková, Nela ; Čadek, Ondřej (vedoucí práce) ; Čížková, Hana (oponent)
1 Abstrakt Práce se zabývá ledovými měsíci a výpočtem tepelného výkonu, který je gen- erován vlivem slapových sil. Text se zprvu soustředí na chování viskozity ledové slupky měsíce pro různě silnou ledovou vrstvu. Viskozita klesá exponencielně s rostoucí teplotou. Také studujeme závislost viskozity a výkonu na velikosti ledového zrna v rozmezí 10−5 m - 10−1 m či napětí v rozmezí 103 Pa - 107 Pa. Výpočet tepelného výkonu je proveden v poskytnutém programu a výsledkem jsou výkonostní mapy pro jednotlivé modely a jejich další rozbor. Především je diskutována tepelná bilance Europy a Enceladu. 1
|
host ::
RSS.